Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4037/19

Usnesení

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti spolku "HABEAS CORPUS", sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9 - Černý Most, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem, sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2019 č. j. -243, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva financí, Letenská 525/15, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 17. 12. 2019 doručena ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019 č. j. -243 z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle a 38 d a , a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i y.

Napadeným usnesením rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, kterou stěžovatel vznesl proti soudcům senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), jimiž jsou Stanislav Bernard, Milada Uhlířová, František Švantner, Vladislava Riegrová a Gabriela Barančíková, tak, že nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u vrchního soudu pod sp. zn. . V ní měli tito soudci podle rozvrhu práce rozhodovat na základě stěžovatelem uplatněné námitky podjatosti o tom, zda jsou vyloučeni soudci Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ve věci vedené pod sp. zn. , 149/2019. Pod touto spisovou značkou je před městským soudem vedeno řízení o odvolání stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 11. 2018 č. j. -139, kterým bylo rozhodnuto o žalobě stěžovatele na určení, že je vlastníkem v žalobě specifikovaných nemovitostí.

Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda jsou k tomu splněny všechny předpoklady podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "). Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takto vyjádřená subsidiarita ústavní stížnosti se po stránce materiální projevuje v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.

Rozhodnutí nadřízeného soudu podle o tom, že není dán důvod vyloučení soudce podle , obecně nebrání tomu, aby byla námitka podjatosti vznesena i v dalších fázích řízení, jakož i v řízeních o opravných prostředcích. Předmětem rozhodování Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti se proto posouzení této námitky může stát teprve poté, co bude řízení ve věci samé skončeno, nebo kdy bude rozhodnuto o takovémto opravném prostředku (např. usnesení ze dne 18. 1. 2017

sp. zn.

, usnesení ze dne 20. 2. 2018

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 17. 9. 2019

sp. zn.

).

Tento závěr, jakož i z něj vyplývající následek spočívající v nepřípustnosti ústavní stížnosti podle je třeba vztáhnout i na případy, kdy je - jak je tomu ve věci stěžovatele - ústavní stížností napadeno usnesení o tom, že soudci nadřízeného soudu, kteří mají rozhodnout o vyloučení soudců rozhodujících v řízení o odvolání proti rozsudku ve věci samé, nejsou z projednání a rozhodnutí této věci vyloučeni. I kdyby totiž o stěžovatelem uplatněné námitce podjatosti soudců odvolacího soudu rozhodovali vyloučení soudci nadřízeného soudu, tato skutečnost by v případě nevyhovění této námitce sama o sobě neznamenala, že výsledek odvolacího řízení neobstojí z hlediska záruk spravedlivého procesu. Otázka, zda o odvolání nerozhodovali vyloučení soudci, by mohla být znovu posouzena v případném řízení o žalobě pro zmatečnost podle . V tuto chvíli by tak byl případný zásah Ústavního soudu do zatím neskončeného řízení předčasný.

Z těchto důvodů Ústavní soud podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako nepřípustnou.

Pro úplnost se dodává, že usnesením ze dne 14. 1. 2020 č. j.

-53

bylo o stěžovatelem uplatněné námitce podjatosti rozhodnuto tak, že soudce Pavel Rychetský není vyloučen z projednání a rozhodování této věci.