Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3897/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem, sídlem Údolní 222/5, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. října 2019 č. j. -897, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Z. H., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen " "), neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu podle a násl. d (dále jen " "), právo na ochranu rodiny a rodinného života podle y a zákaz diskriminace na základě pohlaví podle y. Stěžovatel svou ústavní stížnost spojil s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

2. Podstata napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že syn stěžovatele M. byl svěřen - na rozdíl od rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (který ústavní stížností napadeným rozhodnutím změnil) a na rozdíl od předchozí úpravy na základě předběžných opatření - do péče matky Z. H. (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice), a to na dobu před rozvodem i po rozvodu stěžovatele a vedlejší účastnice. Přiměřeně s touto změnou upravil stěžovateli se synem co nejširší styk a rozhodl o výživném.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel nesouhlasí zejména se svěřením svého syna do péče matky, když podle něj hodnotil prováděné důkazy tendenčně a vybíral jen ty, jež vyznívaly v jeho neprospěch.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal - s dílčí výjimkou uvedenou níže - všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat výkon přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal.

8. Není přitom pravda, že by matku oproti stěžovateli jakkoliv idealizoval (nepřehlédl například, že se synovi měla podbízet zakoupením domácího zvířete, prohlásí-li, že chce žít s ní), na druhou stranu chlapec po matce například i ve škole teskní, stěžovatel v tomto směru sleduje a omezuje synovi hovory s matkou, svévolně - vzdor rozhodnutí soudu - změnil synovu školu, synovo chování ani prospěch neodpovídají stěžovatelem deklarovanému úsilí, jež má M. věnovat školní přípravě. Ke změně školského zařízení syna přitom stěžovatel přistoupil i přesto, že byl varován, že by taková změna mohla u M. vyvolat i nutnost psychiatrické péče, neboť napjaté vztahy v rodině velmi špatně snáší. Pokud za této situace změnil výchovné prostředí M., je jeho rozhodnutí ústavně přijatelné.

9. Brojí-li stěžovatel ústavní stížností okrajově též proti výši výživného, které stěžovateli na M. matka plnila, když byl v jeho péči, pak tato otázka již není vzhledem ke změně výchovného prostředí aktuální. Nadto výše vyživovací povinnosti matky byla stanovena zejména vzhledem k její péči o nemocného otce a s tím omezené možnosti získávat prostředky jinou prací.

10. Naznačuje-li stěžovatel dále pochybnost o nepodjatosti jednoho z členů rozhodujícího senátu krajského soudu, pak v ústavní stížnosti nerozvádí, že by ji během řízení kvalifikovaně namítal a že by o ní bylo případně jakkoliv rozhodováno - v rozsahu této námitky tedy stěžovatel nevyčerpal opravné prostředky, jež mu právní řád k ochraně jeho práva nabízí, a proto je v tomto rozsahu stěžovatelova ústavní stížnost striktně vzato nepřípustná.

11. Tvrdí-li stěžovatel okrajově v ústavní stížnosti průtahy v řízení, pak Ústavní soud konstatuje, že předmětem přezkumu ústavnosti (vzhledem k obsahu petitu návrhu stěžovatelem formulovaného) nemohly být v dané věci průtahy v řízení před obecnými soudy, nýbrž výlučně to, zda právě napadenými rozhodnutími byla či nebyla porušena jeho základní práva či svobody. Kdyby se totiž stěžovatel v probíhajícím řízení obrátil na Ústavní soud s požadavkem upínajícím se k délce řízení, tj. s návrhem, aby Ústavní soud po zjištění nedůvodných průtahů přikázal příslušnému soudu v těchto průtazích nepokračovat a ve věci neprodleně jednat, zajisté by takovéto stížnostní žádání Ústavní soud posoudil podle své konstantní judikatury, souhrnně vyložené např. v nálezu ze dne 7. 8. 2007 sp. zn (N 122/46 SbNU 151). Za daného stavu, kdy již předmětné soudní řízení pravomocně skončilo, se však Ústavní soud stěžovatelem namítanými průtahy nemohl zabývat [srov. k tomu např. usnesení ze dne 15. 1. 2008

sp. zn.

(U 1/48 SbNU 961)]. Bylo by totiž značně nelogické a odporující zájmům stěžovatele, aby z důvodu průtahů v soudním řízení Ústavní soud zrušil vydané konečné rozhodnutí a fakticky by tak způsobil další prodlužování tohoto řízení.

12. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) stěžovateli zaručená ústavním pořádkem, a proto byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle .

13. Protože bylo neprodleně rozhodnuto o samotném návrhu, Ústavní soud z důvodu hospodárnosti řízení již samostatně nerozhodoval o žádosti o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu