Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3883/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele N. V. S., státního občana Vietnamské socialistické republiky, zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Příkop 834/8, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. září 2019 sp. zn. a nečinnosti Krajského soudu v Brně, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel brojí proti zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v nečinnosti Krajského soudu v Brně (dále jen " "), který nevydal rozhodnutí podle § 350g odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád), tedy si neověřil, zda u stěžovatele nastaly v mezidobí skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit. Dále stěžovatel ústavní stížností brojí proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud"), kterým byl zamítnut jeho návrh ze dne 6. 9. 2019 na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích), spočívajícího ve vydání usnesení o návrhu stěžovatele na postup podle tr. řádu (I. výrok) a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (II. výrok). Stěžovatel se domnívá, že tímto rozhodnutím vrchního soudu a výše specifikovaným zásahem krajského soudu bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu podle a násl. d (dále jen " ") a na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

Argumentace stěžovatele

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že dne 28. 8. 2019 byl jeho obhájci doručen přípis krajského soudu, podle něhož byly k jeho návrhu ověřeny podmínky pro realizaci trestu vyhoštění, přičemž předsedkyně senátu konstatovala, že rozhodné skutečnosti podle tr. řádu, pro které by nebylo možné trest vyhoštění uložit, u stěžovatele nastaly. Následný návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle zákona o soudech a soudcích byl - jak uvedeno - zamítnut, neboť na návrh stěžovatele k přezkumu podmínek podle tr. řádu zmíněným přípisem podle vrchního soudu reagoval - nečinnosti se tedy nedopustil - a postupem podle zákona o soudech a soudcích nelze soudu nařizovat, jaké procesní úkony má v řízení učinit a jak má při projednávání a rozhodování věcí konkrétně postupovat (nelze mu tedy například nařídit, že místo přípisu má ve věci vydat usnesení atp.).

3. Stěžovatel se přesto domnívá, že měl o jeho návrhu na přezkoumání podmínek vyhoštění rozhodnout řádně odůvodněným rozhodnutím.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud podle posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti přípisu krajského soudu je opožděná. Přípis krajského soudu je totiž nutno považovat za rozhodnutí ve smyslu [srov. k tomu například usnesení ze dne 8. 4. 2013

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) a v něm citovanou judikaturu a literární prameny] a tam uvedené dvouměsíční lhůty, když ze samotné ústavní stížnosti plyne, že stěžovatel měl přípis krajského soudu k dispozici evidentně již v srpnu roku 2019. Podal-li proti němu ústavní stížnost v prosinci roku 2019, učinil tak zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty od jeho doručení.

5. Jde-li o ústavní stížnost proti usnesení vrchního soudu, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud posoudil usnesení vrchního soudu a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

8. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat výkon přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal.

9. Závěry vrchního soudu k mezím použití § 174a zákona o soudech a soudcích jsou totiž zcela správné a lze na ně pro stručnost odkázat. Toliko pro úplnost Ústavní soud uvádí, že povinnost přezkoumat podmínky vyhoštění podle § 350g odst. 2 tr. řádu trvá jen tehdy, pokud ani po uplynutí dvou let nebyl odsouzený vyhoštěn - srov. k tomu např. ŠKVAIN, Petr. § 350g [Opatření při vycestování odsouzeného]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3966. Jak ale plyne z usnesení ze dne 11. 6. 2019

sp. zn.

ve věci téhož stěžovatele, stěžovatel trest vyhoštění již vykonává ve Vietnamské socialistické republice.

10. Na základě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je zčásti opožděná, a proto ji odmítl podle . Zčásti pak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu