Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2927/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., t. č. Věznice Mírov, zastoupeného JUDr. Luborem Ludmou, advokátem, sídlem Hanáckého pluku 1153/6, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2023 č. j. -49, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. dubna 2023 č. j. -42 a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. února 2023 č. j. -21, a návrhu s ní spojeném na zrušení a j) , , ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle a d (dále jen " "). Spolu s ústavní stížností stěžovatel podle spojil návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Šumperku (dále jen "okresní soud") stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků a současně nevyhověl jeho žádosti o ustanovení zástupce pro řízení.

3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil.

4. Napadeným usnesením Nejvyšší soud zastavil řízení o stěžovatelovu dovolání proti usnesení okresního soudu pro nedostatek své funkční příslušnosti (výrok I) a odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu jako nepřípustné (výrok II), neboť směřovalo proti rozhodnutím o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce, proti nimž je dovolání objektivně nepřípustné.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Podstatou stěžovatelovy argumentace je primárně nesouhlas s tím, že a j) vylučují možnost podat dovolání proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku a o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, ač jde o otázky základního práva na přístup k soudu, a v minulosti v těchto věcech Nejvyšší soud opakovaně judikoval, takže je žádoucí, aby měl možnost vykonávat svou sjednocovací činnost.

6. Napadenému usnesení okresního soudu stěžovatel vytýká, že jím byl odňat svému zákonnému soudci, neboť o jeho návrzích měl správně rozhodovat jiný soudce. Dále usnesení stěžovatel vytýká, že jeho návrhům nebylo vyhověno, ač v minulosti mu za obdobných poměrů bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku, i mu byl ustanoven advokát.

7. Napadeným rozhodnutím krajského soudu a Nejvyššího soudu následně stěžovatel vytýká, že nezjednaly nápravu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.

9. Stěžovatel ve věci podal dovolání, ač ho krajský soud poučil, že proti jeho usnesení není dovolání přípustné. V situaci, kdy bylo dovolání následně odmítnuto jako objektivně nepřípustné, je třeba odvozovat lhůtu pro podání ústavní stížnosti proti usnesením okresního soudu a krajského soudu již od doručení usnesení krajského soudu. Z podkladů, které stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu je přitom zřejmé, že k tomuto doručení muselo dojít před 16. 8. 2023, kdy Nejvyššímu soudu došlo doplnění stěžovatelova dovolání. Podal-li stěžovatel ústavní stížnost až 3. 11. 2023, učinil tak po uplynutí stanovené lhůty a ústavní stížnost je tedy v rozsahu, v němž směřuje proti usnesením okresního soudu a krajského soudu opožděná.

10. Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu byla podána včas.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Podstatou stěžovatelových námitek je, že odmítl-li Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání, učinil tak na základě ustanovení zákona rozporného s ústavním pořádkem, respektive že vlivem této úpravy byl dotčen na právu na přístup k soudu.

12. K tomu Ústavní soud úvodem připomíná, že ve své judikatuře nepovažuje právo na dovolání za ústavně zaručené; z pohledu ústavněprávního by obstála i úprava, v níž by tzv. mimořádné opravné prostředky nebyly připuštěny vůbec [stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.); bod 26 odůvodnění]. Je věcí zákonodárce, zda institut dovolání zavede a k nápravě jakých vad jej určí.

13. Ústavní soud rovněž uznal, že zákonodárce může upravit různé výluky z možnosti podat dovolání, neboť cílem právní úpravy nemá být, aby Nejvyšší soud rozhodl o co největším počtu dovolání, nýbrž to, aby se mohl řádně a s náležitou pečlivostí věnovat těm otázkám, které jsou z pohledu zákonodárce (a ústavodárce) významné. Efektivně fungující Nejvyšší soud pak sjednocováním judikatury přispívá k vyšší kvalitě rozhodování nižších soudů (stanovisko sp. zn. , bod 30 odůvodnění).

14. Po novele provedené již není přípustné dovolání proti rozhodnutí o návrhu na osvobození od soudního poplatku [ ], a stejně tak proti usnesení, kterým bylo rozhodováno o žádosti účastníka o ustanovení zástupce [ ]. Nadále lze však napadnout rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

15. Tak v situaci, kdy soud prvního stupně rozhodne o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (po neúspěšné žádosti o osvobození), a toto rozhodnutí následně potvrdí odvolací soud, lze proti tomuto rozhodnutí, stejně jako před novelou, zásadně podat dovolání. Při posuzování jeho důvodnosti se Nejvyšší soud může zabývat i tím, zda nevyhovění žádosti o osvobození od soudního poplatku bylo věcně správné.

16. K tomu je třeba dodat, že Ústavní soud si je vědom toho, že dovolací řízení je zásadně zpoplatněno. Důsledné lpění na zaplacení soudního poplatku za dovolání proti zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (po neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků) by ale mohlo znamenat faktické znemožnění přístupu k Nejvyššímu soudu.

17. Proto i v situaci, kdy po novele zmíněné v bodu 15 musí být přiměřeně uplatněny závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014 sp. zn. , které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2014, potažmo ve vztahu k ustanovení zástupce usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015 sen. zn. , které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2015.

18. Proto tak nemohou otázku splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků pro řetězené dovolací řízení posuzovat (donekonečna) nižší soudy, nýbrž (již druhé) dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno zastavení (prvního) dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku (po neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků), by měl okresní soud, aniž by požadoval zaplacení soudního poplatku za dovolání, předložit Nejvyššímu soudu. Ten pak sám posoudí, zda dovolatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a případně i sám, pokud tyto podmínky neshledá jako splněné, (druhé) dovolací řízení zastaví. Obdobné platí rovněž o posuzování otázky, zda měl být účastníkovi ustanoven zástupce pro řízení.

19. Z uvedených důvodů neznemožňuje výluka obsažená ve stěžovatelem napadených ustanoveních Nejvyššímu soudu, aby posuzoval rovněž otázky práva na přístup k soudu, které souvisejí s osvobozováním od soudního poplatku a s ustanovováním zástupců. Že se posuzování těchto otázek Nejvyšším soudem skutečně děje, dokládá například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2023 č. j. -49.

20. Tento závěr má přímý důsledek pro stěžovatelovu ústavní stížnost proti výroku II napadeného usnesení Nejvyššího soudu. Odmítl-li Nejvyšší soud v posuzované věci stěžovatelovo dovolání na základě k zrušení navrhovaných ustanovení, nemohlo takovým rozhodnutím dojít k porušení stěžovatelova práva na přístup k soudu.

21. Jde-li o ústavní stížnost proti výroku I usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo zastaveno řízení o dovolání proti usnesení okresního soudu pro nedostatek funkční příslušnosti Nejvyššího soudu, ani zde nemůže napadenému rozhodnutí Ústavní soud z ústavního hlediska nic vytknout. Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení přesvědčivě vysvětlil, proč nemá funkční příslušnost a je třeba řízení zastavit.

22. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dílem jako návrh podaný po lhůtě podle a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný podle téhož zákona, neboť nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele. Spolu s ústavní stížností odmítl podle i s ní spojený povahou akcesorický návrh na zrušení právního předpisu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2023

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu