Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2464/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti a) A. A. F., b) A. A., c) H. F. a d) nezletilé H. F., zastoupených JUDr. et Bc. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Mánesova 1175/48, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -337 ze dne 19. 7. 2023, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V návětí označeným usnesením Nejvyšší soud zastavil řízení o dovolání stěžovatelů proti rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7, jímž tento soud uložil Ministerstvu vnitra zaplatit stěžovatelům a) a b) každému 28 000 Kč a ve zbytku (944 000 Kč) žalobu stěžovatelů zamítl. Stěžovatelé se po Ministerstvu vnitra domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jim nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem Policie České republiky podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (dále jen " "). Nejvyšší soud stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, každého ve výši 14 000 Kč. Stěžovatelé poplatek nezaplatili.

2. Nejvyšší soud v napadeném usnesení uvedl, že lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula, přičemž nemohl přihlédnout k žádosti stěžovatelů o její prodloužení. O prodloužení lhůty totiž požádali až po jejím uplynutí. Nejvyšší soud uvedl, že vzhledem k datu podání dovolání se vznik poplatkové povinnosti, splatnost a výše poplatku posuzují podle , o soudních poplatcích, ve znění novelizovaném (dále jen " "). Skutečnost, že dovolací řízení po novele podléhá poplatkové povinnosti, byla řešena judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

3. Proti v návětí označenému rozhodnutí brojí včasnou a přípustnou ústavní stížností stěžovatelé jako osoby oprávněné a zastoupené advokátem (k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu) s tvrzením, že jím byla porušena jejich práva zaručená v a 3 a d, v , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také v Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

4. Stěžovatelé zejména namítají, že je soudní poplatek za dovolání v celkové výši 56 000 Kč příliš vysoký a neodpovídá snížené poplatkové povinnosti v řízení podle před soudem prvního stupně a odvolacím soudem. Jelikož byli v minulosti jako uprchlíci vystaveni nelidskému a ponižujícímu zacházení, nemělo by jim být bráněno v přístupu k soudu za účelem přiznání zadostiučinění. stanoví poplatek ve výši 2 000 Kč za zahájení soudního řízení podle Ústavní soud v minulosti dovodil, že podání odvolání není v tomto druhu řízení zpoplatněno. Proto by se podle stěžovatelů poplatková povinnost neměla vztahovat ani na dovolání. Zákonná úprava poplatkové povinnosti za dovolání zůstala v tomto ohledu výše uvedenou novelou nedotčena a Ústavní soud se touto otázkou nezabýval. Podle stěžovatelů bylo smyslem a účelem novelizace zákona o soudních poplatcích mimo jiné odstranit překážky při domáhání se náhrady škody nebo újmy na státu, čemuž neodpovídá povinnost soudního poplatku za dovolání. Důsledkem soudního poplatku za dovolání ve věcech podle je nerovnost, a to ve prospěch státu. Stěžovatelé také poukazují na položku 23 bod 7 přílohy k zákonu o soudních poplatcích (dále jen "sazebník"), podle kterého se poplatek za dovolání směřující proti jednomu rozhodnutí odvolacího soudu, vybere pouze jednou. Avšak Nejvyšší soud uložil povinnost zaplatit soudní poplatek každému stěžovateli samostatně, tedy celkem čtyřikrát.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. V posuzované věci je rozhodnou otázkou výklad zákona o soudních poplatcích. Jeho interpretace a aplikace obecnými soudy neporušila ústavně zaručená práva stěžovatelů. Ze znění zákona je zřejmé, že na rozdíl od odvolání obsahuje zákon v položce 23 bodu 1 písm. d) sazebníku kategorii "ostatních případů", u kterých je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zpoplatněno částkou 14 000 Kč. Z dále uvedeného je také patrné, že účelem výše uvedené novely zákona o soudních poplatcích nebylo, jak stěžovatelé tvrdí, oprostit soudní řízení podle od soudních poplatků.

7. Namítají-li stěžovatelé, že měl Nejvyšší soud analogicky vyjít z úpravy soudních poplatků za odvolání, je tato námitka zjevně neopodstatněná. Ústavní soud dospěl ve své judikatuře (např. nález

sp. zn.

ze dne 21. 5. 2019) k závěru, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně v řízení podle není zpoplatněno, neboť zákon neobsahuje stanovení soudního poplatku výslovně pro tento typ řízení. Jednalo se však o zjevně excesivní případy, v nichž soudy při absenci výslovné zákonné úpravy určovaly poplatek za odvolání ve výši poměrné částky z nárokovaného plnění. Nadto ač se Ústavní soud poplatkovou povinností za dovolání v daném kontextu nezabýval výslovně, seznal v bodu 24 nálezu

sp. zn.

: "Pro výklad zvolený obecnými soudy nesvědčí ani ta skutečnost, že byla novelizována právní úprava poplatků za dovolání. S přihlédnutím k výkladové konstrukci tzv. racionálního zákonodárce z toho plyne, že zákonodárce si byl při schvalování potřeby úpravy zpoplatnění opravných prostředků vědom. Zamýšlený obecný dopad vypuštění zákona o soudních poplatcích se ovšem projevil přímo ve vložení položky 8a sazebníku poplatků a (nepřímo) pro dovolací řízení v předmětných věcech." Položka 8a sazebníku stanovuje právě soudní poplatek za žalobu podle ve výši 2 000 Kč. Předmětnou novelou pak byla v sazebníku změněna položka 23 body 1 a 2, rozhodná pro soudní poplatek z dovolání i v nynější věci.

8. V usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 8. 2019 Ústavní soud dospěl k závěru, že "nutno předmětnou právní úpravu vykládat tak, že pokud poplatkovou povinnost zákonodárce zcela jednoznačně a srozumitelně nevyjádřil, jde o návrh nezpoplatněný. Tyto závěry lze mutatis mutandis vztáhnout také na řízení dovolací." Tedy obecně řečeno dovolací řízení by podle citovaného nebylo zpoplatněno, nebyla-li by povinnost jednoznačně a srozumitelně vyjádřena, což není posuzovaný případ. Stejně tak nemá judikatura ani novela zákona o soudních poplatcích takový zjevný účel, podle něhož by nemělo být dovolání zpoplatněno, jde-li o řízení podle Není-li ústavně zaručeno právo na vícestupňové soudní řízení, není ani dáno beneficium bezplatného dovolacího řízení, není-li zákonem stanoveno. A to tím spíše, je-li dovolací řízení odlišné od řízení v prvém a druhém stupni; jedná se o mimořádný opravný prostředek, směřující proti již pravomocnému rozhodnutí. V opačném případě by bylo ustanovení položky 23 bod 1 písm. d) nepoužitelné. Prismatem výkladu zastávaného stěžovateli by nebyla dovolací řízení zpoplatněna v žádných dalších případech, než zákon výslovně uvádí. Stanoví-li zákon "zbytkovou" kategorii ostatních případů, jde o postup běžný. S ohledem na presumpci racionálního zákonodárce (viz předchozí bod) tak Nejvyšší soud ústavněprávní požadavky dodržel, nepostupoval-li analogicky podle úpravy o soudním poplatku za odvolání.

9. Zjevně neopodstatněnou je také poslední námitka stěžovatelů, podle níž měl Nejvyšší soud určit poplatkovou povinnost ve výši 14 000 Kč pro všechny stěžovatele společně, nikoli pro každého samostatně. Ustanovení § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích je setrvale vykládáno tak, že soudní poplatek platí poplatníci společně a nerozdílně jen tehdy, uplatňují-li solidární nebo nedílný nárok (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 10. 6. 2010). Naopak jsou-li předmětem řízení samostatné nároky, které uplatňuje více navrhovatelů, vzniká poplatková povinnost každému zvlášť. Stěžovatelé žalobou uplatnili jednotlivě nároky na zaplacení částek 204 784 Kč až 320 216 Kč, tedy každý samostatně.

10. Pro výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2023

Pavel Šámal, v. r.

předseda senátu