Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3394/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj), soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně Daniely Zemanové, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Alenou Žežulkovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 682/20, Praha 1, proti příkazům Obvodního soudu pro Prahu 1 k domovní prohlídce ze dne 7. října 2022 sp. zn. a k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 6. října 2022 sp. zn. , a proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených příkazů, neboť je toho názoru, že jimi bylo porušeno jeho právo podle , , a 2, a d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i y. Stěžovatel se také domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní (dále "policejní orgán" nebo "NCOZ"), spočívajícím v provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a procesního postupu před jejich zahájením, byla porušena jeho základní práva podle , , a 2y a y, a aby policejnímu orgánu zakázal pokračovat v jejich porušování.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisů, dne 30. 11. 2020 bylo pod č. j. NCOZ-7950-847/TČ-2018-412302-C podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání celkem 24 osob, z nichž jednou byl stěžovatel, pro skutek (v případě stěžovatele) kvalifikovaný jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , 3 písm. a) , zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle ustanovení , odst. 3 písm. a), písm. b), písm. c) a odst. 4 písm. a) téhož zákona a zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle a 2 téhož zákona. Činností organizované zločinecké skupiny došlo ke zkrácení daně z přidané hodnoty v celkové výši nejméně 76 697 595 Kč.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že domovní prohlídka, stejně jako i prohlídka jiných prostor (obě provedeny dne 12. 10. 2022) nemohly být nařízeny a provedeny jako neodkladný a neopakovatelný úkon, když domnělá trestná činnost měla být spáchána již v období od ledna, resp. února 2016 do února 2019, navíc byl stěžovatel z důvodu spáchání uvedené trestné činnosti obviněn usnesením NCOZ již dne 30. 11. 2020. Stěžovatel však také namítá, že neodkladnost a neopakovatelnost úkonu nebyla dostatečně odůvodněna, když oba příkazy obsahují pouze formální citaci § 158 odst. 3 písm. i) a § 160 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řád), v rozhodném znění. Dále stěžovatel namítá, že policejní orgán provádějící domovní prohlídku bytové jednotky č. X, na adrese X (místo faktického pobytu stěžovatele), vstoupil, i přes námitku obhájce stěžovatele, za účelem provedení domovní prohlídky i do prostoru mimo bytovou jednotku č. X, konkrétně do komory umístěné naproti bytové jednotky přes chodbu. Dále stěžovatel namítá pozdní informování svého obhájce o provedení prohlídek. Stěžovatel se domnívá, že by mu NCOZ měla vrátit veškeré věci ay odňaté při prohlídkách, a dále že by NCOZ měla zničit zajištěná data v listinné i elektronické podobě.

4. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem a je přípustná, neboť stěžovatel neměl k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu . To platí bez dalšího u obou příkazů. U jiného zásahu policejního orgánu spočívajícího v provedení prohlídek se tento závěr uplatní v rozsahu, v jakém uplatněné námitky směřují proti jejímu provedení v souladu s napadenými příkazy. Namítá-li však stěžovatel provedení prohlídek v rozporu s tímto příkazem nebo se zákonem, pak k těmto námitkám nelze v tomto řízení přihlédnout. Stěžovatel je měl uplatnit opravnými prostředky v rámci soustavy státního zastupitelství [tj. žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce podle § 157a trestního řádu, a podnět k výkonu dohledu podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů; podrobně srov. nález ze dne 9. 4. 2020

sp. zn.

(N 69/99 SbNU 344), body 23 a 24, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně přístupná rovněž na http://nalus.usoud.cz]. To platí pro námitky týkající se provedení prohlídky komory a informování obhájce stěžovatele, jimiž se proto Ústavní soud nezabýval. Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až 31 ).

5. Ústavní soud konstatuje, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti (y). Do pravomoci ostatních soudů a jiných orgánů veřejné moci je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem [např. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Z této zásady plynou určitá omezení ve vztahu k rozsahu, v jakém je Ústavní soud v řízení o ústavních stížnostech oprávněn přezkoumávat zásahy orgánů veřejné moci učiněné v průběhu trestního řízení. Nelze přehlédnout, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Možnost ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném řízení třeba vykládat restriktivně. Kasační zásah přichází v úvahu pouze ve výjimečných případech, kdy je s ústavní stížností napadeným rozhodnutím spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod, jenž nebyl nebo nemohl být odčiněn při přezkumu obecným soudem, případně dozoru či dohledu státního zastupitelství. Stejným způsobem je třeba nahlížet i na případné zajištění věci za účelem trestního řízení a z něho vyplývající zásah do vlastnického práva osoby, jíž toto právo náleží, v důsledku omezení dispozice s ní.

6. Závěr orgánů činných v trestním řízení o nezbytnosti provedení domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014

sp. zn.

(N 76/73 SbNU 351)]. K porušení ústavních práv dojde v této fázi zejména tehdy, nebudou-li všechny odpovědné orgány trvat na důkladném prověření všech zjistitelných okolností, podporujících nebo vyvracejících původní podezření [srov. např. nález ze dne 7. 6. 2016

sp. zn.

(N 102/81 SbNU 629)]. Je však třeba připomenout, že soud je při vydávání příkazu k domovní prohlídce či prohlídce jiných prostor a pozemků obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [srov. nález ze dne 16. 5. 2012

sp. zn.

(N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [nález ze dne 14. 11. 2012

sp. zn.

(N 189/67 SbNU 271)]. Na vydávaný příkaz tedy není ani z formálního, ani z obsahového hlediska kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu. Ústavní soud respektuje skutečnost, že úkolem obecných soudů, které vydávají příkazy k prohlídkám, není vyšetřit prověřovanou trestnou činnost, ale posoudit toliko existenci důvodného podezření a nezbytnost jeho potvrzení provedením prohlídky. Zároveň Ústavní soud respektuje, že orgány činné v trestním řízení nemusí z taktických důvodů při svých procesních úkonech ve fázi prověřování seznamovat dotčené osoby s celkovou důkazní situací [srov. nález ze dne 3. 7. 2003

sp. zn.

(N 105/30 SbNU 471)]. Z obsahu příkazu tak musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky [srov. např. nález ze dne 7. 5. 2014

sp. zn.

(N 76/73 SbNU 351)].

7. Pokud jde o neodkladnost a neopakovatelnost úkonu [§ 158 odst. 3 písm. i), § 160 odst. 4 trestního řádu], jejich podrobné písemné zdůvodnění v příkazu k domovní prohlídce nebo k prohlídce jiných prostor či pozemků je velmi žádoucí, neboť zajišťuje transparentnost a kontrolovatelnost postupu příslušných státních orgánů. Ústavní soud poznamenává, že z příkazů dostatečně jasně plynulo, jaké prostory mají být podrobeny prohlídce. Nemovitost, jako místo faktického pobytu stěžovatele, byla v příkazu náležitě identifikována (číslem bytové jednotky, nadzemním podlažím, adresou, listem vlastnictví, budovou v které se bytové jednotky nachází, parcelním číslem pozemku budovy), stejně tak i ostatní jiné prostory (identifikace motorového vozidla, včetně registrační značky a VIN kódu vozidla). Z odůvodnění je dostatečně patrné, za jakým účelem byly prohlídky nařizovány, jaké věci měly být v dotčené nemovitosti a motorovém vozidle nalezeny a zajištěny a z jakého důvodu jsou tyto předměty považovány za významné pro probíhající trestní řízení. Nadto nelze opominout, že k vydání uvedeného příkazu postačuje "důvodné podezření" (§ 82 odst. 1 a § 160 odst. 4 trestního řádu), že v obydlí nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí.

8. Ústavní soud přezkoumal napadené příkazy z výše uvedených hledisek. Zaměřil se přitom na otázku, zda příkazy netrpí natolik vážnými vadami, v jejichž důsledku by postupem policejního orgánu na jejich podkladu byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. Tak tomu ale v posuzované věci není. V odůvodnění příkazů jsou dostatečně specifikovány důvody, které opodstatňují provedení prohlídek (viz body 6, 12 až 14 napadeného příkazu k domovní prohlídce, resp. body 8, 9 napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků), a soud se vypořádal i s požadavkem přiměřenosti a nezbytnosti provedení domovní prohlídky (viz bod 18 napadeného příkazu k domovní prohlídce). Jako ústavně konformní obstojí i závěr o neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídek (viz bod 17 napadeného příkazu o domovní prohlídce, resp. bod 13 napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků). Jen pro úplnost Ústavní soud připomíná, že dalšími námitkami směřujícími vůči postupu policejního orgánu při provádění domovní prohlídky se nezabýval. Tyto totiž měly být uplatněny opravnými prostředky v rámci soustavy státního zastupitelství (viz bod 4 tohoto usnesení).

9. V projednávaném případě nařízením prohlídek obvodní soud nezasáhl do základních práv stěžovatele způsobem, který v ústavní stížnosti namítal. Ústavní soud proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2023

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu