Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2731/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelek V. Č. a M. Č., obou zastoupených JUDr. et Bc. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem, sídlem Mánesova 1175/48, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2023 č. j. -537 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. listopadu 2022 č. j. -447, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a státní příspěvkové organizace Psychiatrická nemocnice Bohnice, sídlem Ústavní 91/7, Praha 8 - Bohnice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelky se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených práv na nedotknutelnost osoby a soukromí, zákaz krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení, jakož i ústavně zaručených práv náležících osobám se zdravotním postižením.

2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatelky se v roce 2016 žalobou na ochranu osobnosti domáhaly po vedlejší účastnici omluvy a zaplacení 300 000 Kč, respektive 250 000 Kč s příslušenstvím, jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zjednodušeně řečeno jejich nedobrovolnou hospitalizací, neoprávněným tzv. přikurtováním a dalšími formami ponižujícího zacházení při hospitalizaci. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání stěžovatelek napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu tak, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovatelkám 10 000 Kč, respektive 5 000 Kč s příslušenstvím, a omluvit se za omezení komunikace s rodinou. Ve zbylé části rozsudek obvodního soudu potvrdil. Městský soud rovněž účastníky řízení poučil, že proti napadenému rozsudku lze podat dovolání s výjimkou částí, které se týkají peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč. Stěžovatelky poté napadený rozsudek městského soudu napadly (v celém rozsahu) dovoláním, o kterém dosud nebylo rozhodnuto.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelky tvrdí, že "byly nuceny" rovněž podat dovolání, protože městský soud napadeným rozsudkem zčásti žalobě vyhověl a zčásti rozsudek obvodního soudu potvrdil. Dovolání je tak zčásti nepřípustné. Stěžovatelky však podávají také ústavní stížnost, a to "do celého rozhodnutí". Navrhují, aby Ústavní soud přezkoumal obě napadená rozhodnutí jako celek, protože jde skutkově a právně o "jeden komplexní příběh, který by neměl být fragmentován." Dále stěžovatelky tvrdí, že obecné soudy posoudily jejich žalobu v rozporu s požadavky Evropského soudu pro lidská práva, mimo jiné co do obrácení důkazního břemene u hájitelného tvrzení špatného zacházení.

4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené , o Ústavním soudu (dále jen " "). Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost stěžovatelek je návrhem nepřípustným.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona). Řízení o ústavní stížnosti ovládá zásada subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti rozhodnutí či zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (srov. usnesení ze dne 3. 4. 2009

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

6. Jak vyplývá ze shora uvedeného, v nyní posuzované věci se sbíhají dva právní instituty, jež by mohly potenciálně vést ke kasaci napadených rozhodnutí, a to ústavní stížnost a (stěžovatelkami současně podané) dovolání. Posoudil-li by Ústavní soud věcně ústavní stížnost dříve, než Nejvyšší soud rozhodne o dovolání stěžovatelek, mohl by jeho postup vést k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Také z hlediska funkce ústavního soudnictví je nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumávaly Nejvyšší soud a zároveň i Ústavní soud.

7. Stěžovatelky tedy podaly ústavní stížnost předčasně. I za situace, posoudil-li by Nejvyšší soud jejich dovolání jako nepřípustné, ať už z pohledu "majetkového censu" podle , nebo z jiného důvodu, byly to stěžovatelky, kdo se rozhodly dovolání podat, byť v souladu s poučením městského soudu (shodně viz např. usnesení ze dne 13. 9. 2018

sp. zn.

, ze dne 19. 4. 2022

sp. zn.

, ze dne 11. 8. 2022

sp. zn.

či ze dne 15. 11. 2022

sp. zn.

). Uvedenému závěru svědčí i přiléhavé tvrzení stěžovatelek, že v jejich věci jde o jeden skutkový a právní příběh, jehož posouzení není vhodné bezdůvodně fragmentovat.

8. Protože však posouzení přípustnosti dovolání přísluší podle (výhradně) Nejvyššímu soudu, nelze stěžovatelkám klást jejich postup k tíži. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její "předčasnost" pro stěžovatelky nemůže mít za následek odepření přístupu k Ústavnímu soudu (tzv. denegatio iustitiae). Nebudou-li proto spokojeny s výsledkem dovolacího řízení, budou mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost, která by zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení, včetně samotného rozhodnutí o dovolání, a to i za situace, shledal-li by Nejvyšší soud dovolání stěžovatelek (zčásti) nepřípustným (tzv. ze zákona). Lhůtu pro podání ústavní stížnosti tak Ústavní soud bude odvíjet od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, a to i (případně) proti napadeným rozhodnutím obecných soudů nižšího stupně.

9. Konečně nutno podotknout, že Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal výjimečné okolnosti odůvodňující prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti podle , které stěžovatelky ostatně ani netvrdí.

10. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2023

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj