Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2744/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatelky IP wBTCb solutions, s. r. o., sídlem Národní 973/41, Praha 1, zastoupené JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem, sídlem Masarykova 998/31, Ústí nad Labem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře ze dne 3. 10. 2023 č. j. 2 ZN 840/2022-33, a usnesení Policie České republiky, KŘP Středočeského kraje, ÚO Kolín, Obvodní oddělení Kolín ze dne 15. 6. 2023, č. j. KRPS-258771-45/TČ-2022-010411, za účasti Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře a Policie České republiky, KŘP Středočeského kraje, ÚO Kolín, Obvodní oddělení Kolín, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva, zaručená a d.

2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že Policie ČR, KŘP Středočeského kraje, ÚO Kolín, Obvodní oddělení Kolín (dále také "policejní orgán") ze dne 15. 6. 2023 č. j. KRPS-258771-45/TČ-2023-010411, usnesením podle § 81a trestního řádu rozhodla o vydání zajištěných nehmotných věcí poškozenému, a to peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč z bankovního účtu, jehož majitelem je stěžovatelka, na bankovní účet poškozeného. Policejní orgán takto rozhodl s tím, že zajištěné věci již není třeba k dalšímu řízení, nepřichází v úvahu její propadnutí nebo zabrání a není pochyb o právu poškozeného na tuto věc.

3. Následnou stížnost stěžovatelky podanou podle § 141 a násl. tr. řádu okresní státní zastupitelství napadeným usnesením zamítlo jako nedůvodnou. Okresní státní zastupitelství konstatovalo, že původně zajištěná částka 10 000 Kč, zaslaná na účet stěžovatelky, je skutečně výnosem z trestné činnosti a na účet stěžovatelky byla zaslána neznámým pachatelem, který poškozeného o tuto částku připravil. Není proto pochyb o právu poškozeného na uvedenou částku.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že uvedené finanční prostředky, vydané poškozenému, jsou jejím vlastnictvím, neboť za ně byl nakoupen příslušný objem kryptoměny. Pokud by orgány činné v trestním řízení takto přistupovaly ke všem finančním prostředkům zaslaným stěžovatelce, ve svém důsledku by to znamenalo minimálně vážné ohrožení její podnikatelské činnosti. Orgány činné v trestním řízení tak neměly rozhodnout o vydání věci, dokud nebylo postaveno najisto, kdo je jejím vlastníkem [stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na nález

sp. zn.

ze dne 29. 4. 2019 [(N 72/93 SbNU 357; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].

5. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaných rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené .

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je totiž její subsidiarita, ze které vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tento orgán. Princip právního státu ( y) takové souběžné rozhodování nepřipouští.

7. V daném případě však procesní prostředky k ochraně práv vyčerpány nebyly a stěžovatelka tak nerespektuje shora zmíněný princip subsidiarity ústavní stížnosti.

8. Ústavní soud totiž i v nyní posuzované věci vychází z toho, že stěžovatelka je povinna vyčerpat všechny procesní prostředky, které ji v daném případě k ochraně její ho práva zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce bdít nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení [srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

(N 51/76 SbNU 691), popř. usnesení ze dne 15. 3. 2016

sp. zn.

]. Takový procesní prostředek však uplatněn nebyl, resp. stěžovatelka jej ústavní stížností nenapadá.

9. Jak se totiž podává ze shora uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti usnesení policejního orgánu o vydání nehmotné věci (peněžních prostředků) poškozenému, které byly zajištěny, resp. proti usnesení okresního státního zastupitelství, kterým byla stížnost stěžovatelky proti tomuto usnesení policejního orgánu zamítnuta. Tím však dle (dnes již) ustálené judikatury Ústavního soudu nejsou opravné prostředky v rámci trestního řízení vyčerpány. Příslušným k řešení námitek stran postupu dozorujícího státního zastupitelství je totiž v první řadě státní zástupce vykonávající ve věci dohled podle a násl. , o státním zastupitelství, a to alespoň v jednom stupni hierarchie ke státnímu zastupitelství, které rozhodovalo právě o stížnosti podle § 141 a násl. trestního řádu (obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019

sp. zn.

, ze dne 23. 9. 2019

sp. zn.

, ze dne 4. 10. 2019

sp. zn.

nebo ze dne 8. 1. 2020

sp. zn.

a vzhledem k podstatě nyní posuzované věci také usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 5. 2020). Této procesní možnosti přitom stěžovatelka - jak již zmíněno - zjevně nevyužila, resp. žádné rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto v rámci zmíněného dohledu, nenapadá. Nad rámec toho je třeba upozornit, že do činnosti orgánů činných v trestním řízení Ústavní soud v rámci probíhajícího řízení zásadně nezasahuje, neboť většinu v něm učiněných pochybení je možné napravit v rámci trestního řízení.

10. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle ustanovení a odst. l písm. e) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl (obdobně viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 9. 2019, usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 7. 2019 a usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 11. 2020).

11. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu dle (tzn. přesahu vlastních zájmů stěžovatele, které teprve by mohlo vést k prominutí nesplnění podmínky vyčerpání všech prostředků k ochraně práva) a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2023

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj