Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3336/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem, sídlem Jindřicha Plachty 3163/28, Praha 5, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 27. 11. 2023, č. j. 1 KZV 15/2023-1235, a usnesení Policie České republiky, Národní protidrogové centrály SKPV, Odboru Praha ze dne 3. 11. 2023, č. j. NPC-2245-2300/TČ-2021-2200PR, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Národní protidrogové centrály SKPV, Odboru Praha jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y ("Ústava") a a násl. o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, zaručená a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Národní protidrogová centrála (dále také "policejní orgán") napadeným usnesením podle ve spojení s o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, bez souhlasu obviněného rozhodla o prodání majetku obviněného v původním řízení A. S. T., a to osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes Benz GLS 350 D 4MATIC, jehož evidenčním vlastníkem a provozovatelem je stěžovatel. Policejní orgán takto rozhodl s tím, že lze důvodně předpokládat, že majetek bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, a peněžní částka získaná prodejem se uloží do úschovy policejního orgánu.

3. Následnou stížnost stěžovatele podanou podle § 141 a násl. trestního řádu městské státní zastupitelství napadeným usnesením zamítlo jako podanou osobou zjevně neoprávněnou. Městské státní zastupitelství konstatovalo, že otázka faktického vlastnictví a důvodů vlastního zajištění vozidla byla předmětem samostatného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2023, sp. zn. , kterým byly zamítnuty předchozí stížnosti směřující proti usnesení policejního orgánu o zajištění tohoto vozidla. Stěžovateli proto nelze stěžovateli přiznat postavení zúčastněné osoby.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že uvedené motorové vozidlo je jeho vlastnictvím, neboť je nabyl kupní smlouvou od předchozího majitele, je jako vlastník zapsán v osvědčení o registraci vozidla, je evidován v registru vozidel a je také pojistníkem automobilu, a proto nemůže být bez jeho svolení prodán. Zároveň navrhuje, aby Ústavní soud podle odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

5. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadeného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené .

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je totiž její subsidiarita, ze které vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tento orgán. Princip právního státu ( y) takové souběžné rozhodování nepřipouští. V daném případě však procesní prostředky k ochraně práv vyčerpány nebyly a stěžovatel tak nerespektuje shora zmíněný princip subsidiarity ústavní stížnosti.

7. Ústavní soud totiž i v nyní posuzované věci vychází z toho, že stěžovatel je povinen vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu v daném případě k ochraně jeho práva zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce bdít nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení [srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

(N 51/76 SbNU 691), popř. usnesení ze dne 15. 3. 2016

sp. zn.

]. Takový procesní prostředek však uplatněn nebyl, resp. stěžovatel jej ústavní stížností nenapadá.

8. Jak se totiž podává ze shora uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti usnesení městského státního zastupitelství, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu o prodeji majetku obviněného. Tím však dle (dnes již) ustálené judikatury Ústavního soudu nejsou opravné prostředky v rámci trestního řízení vyčerpány. Příslušným k řešení námitek stran postupu dozorujícího státního zastupitelství je totiž státní zástupce vykonávající ve věci dohled podle a násl. , o státním zastupitelství, a to alespoň v jednom stupni hierarchie ke státnímu zastupitelství, které rozhodovalo právě o stížnosti podle § 141 a násl. trestního řádu (obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019

sp. zn.

, ze dne 23. 9. 2019

sp. zn.

, ze dne 4. 10. 2019

sp. zn.

nebo ze dne 8. 1. 2020

sp. zn.

a vzhledem k podstatě nyní posuzované věci také usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 5. 2020 a

sp. zn.

ze dne 30. 10. 2023). Této procesní možnosti přitom stěžovatel - jak již zmíněno - zjevně nevyužil, resp. žádné rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto v rámci zmíněného dohledu, nenapadá. Nad rámec toho je třeba upozornit, že do činnosti orgánů činných v trestním řízení Ústavní soud v rámci probíhajícího řízení zásadně nezasahuje, neboť většinu v něm učiněných pochybení je možné napravit v rámci trestního řízení.

9. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle ustanovení a odst. l písm. e) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl (obdobně viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 9. 2019, usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 7. 2019 a usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 11. 2020).

10. Vzhledem k výroku tohoto usnesení Ústavní soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

11. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává postupu dle (tzn. přesahu vlastních zájmů stěžovatele, které teprve by mohlo vést k prominutí nesplnění podmínky vyčerpání všech prostředků k ochraně práva) a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2024

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj