Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2341/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele D. R., zastoupeného Mgr. Václavem Kubíčkem, advokátem, sídlem Lipenská 869/17, České Budějovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2023 č. j. -552 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. února 2023 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu (dále jen " "), ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v a d.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel je v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. stíhán pro zločin nedovolená výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) , . Tato trestní věc byla vyloučena k samostatnému projednání z původní trestní věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. , v níž byla projednávána obžaloba celkem na 58 obviněných. V této původní věci krajský soud vydal dne 9. 3. 2022 rozsudek, č. j. -12622, jímž schválil dohodu o vině a trestu uzavřenou mezi šesti obžalovanými a státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a rozhodl o vině a trestu ve vztahu k těmto obžalovaným.

Dne 31. 1. 2023 podal stěžovatel v řízení vedeném pod sp. zn. návrh na vyloučení senátu krajského soudu, který schválil dohodu o vině a trestu v původní věci, z projednávání dané trestní věci. Krajský soud napadeným usnesením rozhodl podle § 30 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, tak, že předsedkyně senátu JUDr. Olga Smrčková není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v příslušné věci.

3. Stížnost stěžovatele proti usnesení krajského soudu Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti setrval na své argumentaci, kterou uplatnil již ve stížnosti proti usnesení krajského soudu. Krajský soud podle něj ve vztahu k některým osobám, které byly ve věci rovněž obžalovány, rozhodl rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, jímž schválil dohodu o vině a trestu uzavřenou mezi nimi a státní zástupkyní, přičemž ve výroku daného rozsudku se hovoří i o jeho vině a o jeho vině, ačkoliv se jej uzavřená dohoda netýkala. Zmíněné skutečnosti navíc zatím nebyly předmětem dokazování. Stěžovatel má za to, že tím došlo k porušení principu presumpce neviny. Má za to, že je v rozporu se zásadami spravedlivého procesu, aby věc rozhodoval soud, který nesprávně formulovaným rozhodnutím porušil jeho práva.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované , což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle uvedeného zákona.

6. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele ( ve spojení s ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých práv jiným zákonným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů upravujících příslušné řízení.

7. Je proto třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány. Jako nepřípustné proto Ústavní soud opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje rozhodnutí, jímž však nebyla věc meritorně ukončena [srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005

sp. zn.

(U 23/38 SbNU 587), usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2012

sp. zn.

či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2013

sp. zn.

].

8. Ústavní soud ve své judikatuře obdobně přistupuje i k rozhodnutím, jimiž je v průběhu řízení rozhodnuto o nepodjatosti soudce či soudců. Ústavní soud i v těchto případech vychází z toho, že řízení ve věci doposud pravomocně neskončilo (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. a dále i usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2015

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2016

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2018

sp. zn.

).

9. Stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ačkoliv již nemůže podat žádný opravný prostředek bezprostředně proti rozhodnutím, která ústavní stížností napadá, nutno upozornit na to, že trestní řízení vedené u krajského soudu pod sp. zn. ohledně jeho osoby doposud pravomocně skončeno nebylo, resp. stěžovatel Ústavnímu soudu nedoložil opak.

10. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že toto rozhodnutí Ústavního soudu stěžovatele fakticky v podání ústavní stížnost proti rozhodnutí ve věci samé, kde může opětovně uplatnit i námitky, které uplatnil v této ústavní stížnosti, nijak neomezuje. Bude-li mít v dalším průběhu řízení za to, že pro něj nepříznivé pravomocné meritorní rozhodnutí ve věci bylo vydáno podjatými členy senátu, nic mu nebude bránit v tom, aby proti takovému rozhodnutí, po vyčerpání řádných i mimořádných opravných prostředků, s výjimkou obnovy řízení ( ), podal novou ústavní stížnost.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou. Návrh na spojení projednávané věci s jiným řízením o ústavní stížnosti s totožnou argumentací Ústavní soud nepovažoval za důvodný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2023

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj