Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1785/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky nezletilé L. K. d. B., zastoupené matkou J. K. d. B. a otcem F. K. d. B., právně zastoupené Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem, sídlem Breitfeldova 704/1, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2023 č. j. -494, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 2020/4, Praha 3 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen " ") s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (sc. soudní ochranu) podle d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh (po doplnění) se podává, že stěžovatelka se domáhala po vedlejší účastnici úhrady nákladů, které vynaložila na zdravotní péči poskytnutou v zahraničí. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 7. 2022 č. j. -381 dovoláním napadená rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, rozhodoval opětovně jako soud prvního stupně a usnesením ze dne 17. 1. 2023 č. j. -457 řízení zastavil (I. výrok), stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici na nákladech řízení částku 1 800 Kč (II. výrok), rozhodl, že se stěžovatelce vrací soudní poplatek ve výši 185 720 Kč (III. výrok), vyzval stěžovatelku, aby do 10 dnů sdělila číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen (IV. výrok) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena vedlejší účastnici k dalšímu řízení (V. výrok). Obvodní soud dospěl k závěru, že v této věci není dána pravomoc civilních soudů a o nároku stěžovatelky musí rozhodnout kompetentní správní orgán. O nákladech řízení rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť zastavuje-li soud řízení pro nedostatek své pravomoci, je to vždy žalobce, komu se přičítá zavinění na zastavení řízení.

3. Stěžovatelka podala odvolání proti II. výroku usnesení obvodního soudu, na jehož základě jej napadeným usnesením změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Rozhodnutí odůvodnil konstatováním, že otázka pravomoci byla složitá a nejednoznačná a bylo by nepřiměřené za těchto okolností přičítat zavinění na zastavení řízení stěžovatelce a je namístě rozhodnout o nákladech řízení podle tak, že žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nenáleží.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje skutkové okolnosti a tvrdí, že v její věci došlo k faktické změně rozhodovací praxe, neboť obdobné případy byly doposud projednávány v civilním soudnictví (k tomu odkázala na skutkově a právně obdobný případ vedený obvodním soudem pod sp. zn. ). Stěžovatelka má za to, že soudy také nesprávně posoudily zavinění, když je zjevné, že zastavení řízení procesně zavinila vedlejší účastnice, jelikož o nároku řádně nerozhodla. také opomenul zvážit faktickou nerovnost mezi účastníky řízení, kdy se na jedné straně domáhá svých práv nezletilá účastnice veřejného zdravotního pojištění a na druhé straně stojí instituce s vlastním právním oddělením hrazeným z veřejných prostředků. Podle stěžovatelky tak bylo zasaženo její právo na spravedlivý proces a soudní ochranu, když soudy rozhodly "mechanicky" a v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování a principem právní jistoty a legitimního očekávání účastníků řízení[s odkazem např. na nález Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2014

sp. zn.

(N 52/73 SbNU 59)] jí odepřely spravedlnost. Podle stěžovatelky představuje posuzovaný případ zásadní milník v hodnocení kritérií pro přiznání náhrady nákladů řízení, neboť hledisko složitosti případu jasně ukazuje, že bez právního zastoupení by stěžovatelka v dané věci nedosáhla na výklad, který v její věci učinil Nejvyšší soud.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y), a není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho působnost je podle písm. d) y založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelů.

7. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ústavní stížností brojí proti výrokům usnesení městského soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, Ústavní soud nejprve připomíná, že při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje zdrženlivě. Spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele na soudní ochranu [srov. např. nález ze dne 15. 10. 2012

sp. zn.

(N 173/67 SbNU 111)]. Ústavní soud proto zásadně nemá důvod v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí soudů o nákladech řízení (srov. např. usnesení ze dne 24. 11. 2005

sp. zn.

; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz).

8. Náhrada nákladů řízení může nabýt ústavněprávního významu pouze tehdy, dojde-li k extrémnímu vykročení ze zákonných procesních pravidel, např. v důsledku svévolného výkladu a použití příslušných ustanovení, nebo v důsledku závažného pochybení nebo zjevného omylu. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost proti pravomocným rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení připustil k věcnému posouzení, jsou výjimečné [např. nálezy ze dne 8. 7. 1999

sp. zn.

(N 98/15 SbNU 17), ze dne 4. 7. 2001

sp. zn.

(N 100/23 SbNU 23), ze dne 17. 5. 2001

sp. zn.

(N 75/22 SbNU 145) a ze dne 24. 5. 2001

sp. zn.

(N 79/22 SbNU 165)].

9. Ústavní soud neshledal v postupu a v rozhodnutí městského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo znamenat porušení základních práv stěžovatelky a mohlo by vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. v odůvodnění dostatečně a ústavně souladným způsobem vysvětil, že dojde-li k zastavení řízení, je potřeba vycházet ze speciálních ustanovení, jimiž jsou a odst. 2 , a podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno [ ], a zavinil-li některý z účastníků, že řízení muselo být zastaveno, je povinen náklady hradit ( ). se zabýval otázkou zavinění a dospěl k závěru, že podle procesního výsledku nelze zastavení řízení vyložit jako úspěch stěžovatelky v soudním řízení, protože uspokojení svého požadavku v řízení nedosáhla a z toho, že věc byla postoupena k rozhodnutí správnímu orgánu ještě nelze předjímat výsledek správního řízení; rozhodl proto logickým a odůvodněným způsobem podle

10. v posuzované věci použil ústavně souladný výklad (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2021

sp. zn.

), když zvážil, zda složitost posuzované věci (otázka pravomoci) nezakládá takové okolnosti, které by použití odůvodňovaly. K takovému závěru však nedospěl, což náležitě odůvodnil. Postupu městského soudu proto nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout, neboť Ústavní soud považuje jeho odůvodnění za dostačující a vyčerpávající.

11. Stěžovatelčina argumentace proti výroku o náhradě nákladů řízení ústavněprávního významu nedosahuje. Z jejích tvrzení je zřejmé, že nesouhlasí s právním posouzením pravomoci civilních soudů v tomto řízení. Přehlíží však, že o této otázce již nerozhodoval, neboť stěžovatelka napadla odvoláním pouze II. výrok usnesení obvodního soudu.

12. Ústavní soud shledal, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv nebo svobod stěžovatelky, proto ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2023

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu