Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3384/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Lukáše Hotmara a Věry Hotmarové, obou zastoupených JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem se sídlem Poděbradova 54, Lomnice nad Popelkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -464 ze dne 20. 9. 2022 a rozsudku Okresního soudu v Semilech č. j. -407 ze dne 2. 11. 2021, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi mělo dojít k porušení jejich práv zaručených a d (dále jen " ").

2. Okresní soud v Semilech rozsudkem č. j. -407 ze dne 2. 11. 2021 částečně vyhověl žalobě vedlejších účastníků, Evy Fejksové a Otakara Procházky, a uložil stěžovatelům povinnost zaplatit vedlejším účastníkům částku 40 114,50 Kč s úrokem z prodlení, a to z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání nemovitostí stěžovateli nad rámec jejich spoluvlastnických podílů. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. -464 ze dne 20. 9. 2022 rozsudek Okresního soudu v Semilech v převážné části potvrdil a změnil pouze výroky týkající se nákladů řízení. Dovolání v dané věci není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů.

3. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

4. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu posouzení příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s až . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé už nemají žádné další zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

5. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna [srov. např. nález ze dne 23. 10. 2018

sp. zn.

(N 176/91 SbNU 205); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz]. V tomto smyslu musí být formulována již ústavní stížnost, přičemž námitky, které jsou svou podstatou pouhým pokračováním předchozí polemiky s rozhodnutími obecných soudů z pohledu podústavního práva, nemohou být důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu.

6. Z těchto hledisek tedy Ústavní soud přistoupil k posouzení ústavní stížnosti stěžovatelů. V ní obsažená argumentace se opírá o námitku porušení práva na spravedlivý proces a majetkových a vlastnických práv stěžovatelů tím, že obecné soudy uložily stěžovatelům vydat vedlejším účastníkům peněžitou náhradu za bezdůvodné užívání společných nemovitostí nad rámec jejich spoluvlastnického podílu, přestože zároveň dospěly k závěru, že stěžovatelé dané nemovitosti neužívali. V tom spatřují očividnou nespravedlnost zakládající porušení jejich výše zmíněných základních práv.

7. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti se v zásadě omezuje na údajný rozpor mezi skutkovými zjištěními obecných soudů, tedy že stěžovatelé předmětné nemovitosti neužívali, a jejich právními závěry, tedy že stěžovatelé mají povinnost poskytnout náhradu za bezdůvodné obohacení z důvodu užívání společných nemovitých věcí nad rámec jejich spoluvlastnického podílu. V návaznosti na rozsudek sp. zn. ze dne 10. 10. 2012, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 17/2013, považují stěžovatelé právě faktické užívání nemovitosti za základní podmínku vzniku bezdůvodného obohacení.

8. Jak však obecné soudy podrobně a přesvědčivě vysvětlily v napadených rozhodnutích, s hojnými odkazy na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (zejména usnesení sp. zn. ze dne 5. 6. 2018), považovaly v této věci za rozhodné, že užívá-li spoluvlastník věc bez právního důvodu (např. rozhodnutí většiny spoluvlastníků), je povinen bezdůvodné obohacení vydat, a že za neoprávněného uživatele věci je považován i ten, kdo bez právního důvodu dosáhl postavení výlučného detentora tím, že měl nemovitost uzamčenou a přístupnou jen pro sebe, resp. pro svou potřebu. Tento výklad se aplikuje také při řešení sporů mezi spoluvlastníky, jak ostatně ukazují skutkové okolnosti řešené ve výše zmíněné věci sp. zn. , které byly velmi podobné situaci posuzované v této ústavní stížnosti. V uvedeném případě měl žalovaný ve své výhradní dispozici klíče umožňující užívání sporných nemovitostí a odmítal je žalobkyni vydat, čímž ji fakticky vyloučil z užívání, aniž by jej k tomu opravňovala dohoda spoluvlastníků či jiný právní důvod. Závěry Nejvyššího soudu jsou tedy aplikovatelné i v právě posuzovaném případě a nelze bez dalšího vytýkat obecným soudům, že svá rozhodnutí založily na obdobném právním názoru.

9. Lze tedy uzavřít, že napadená rozhodnutí jsou jasně a přesvědčivě zdůvodněná a navazují na relevantní ustálenou judikaturu. Stěžovatelé stavějí svou ústavní stížnost na odlišném právním hodnocení, než jak jej provedly obecné soudy, aniž by však podrobněji zdůvodnili, proč by jejich právní hodnocení mělo mít přednost nebo proč by právní závěry obecných soudů měly být v rozporu s ústavním pořádkem. Zcela pak absentuje zdůvodnění, jakým způsobem postup obecných soudů zasáhl do základních práv stěžovatelů.

10. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení základních práv stěžovatelů, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu