Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 730/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CASPER UNION, s. r. o., sídlem náměstí Borise Němcova 510/3, Praha 6 - Bubeneč, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, sídlem Koliště 259/55, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2022 č. j. -454, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2021 č. j. -429 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. října 2021 č. j. -416, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Brátová a Krejčí, v. o. s., sídlem Americká 1304, Stříbro, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v , a d (dále jen " ") a v a 90 y.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením opravil označení žalobkyně (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice) ve správném znění: "Brátová a Krejčí, v.o.s., IČO 29103461, sídlem Americká 1304, 349 01 Stříbro, insolvenční správce dlužníka Vladimíra Černého, zastoupená advokátem Mgr. Petrem Řehákem, sídlem Domažlická 1256/1, 130 00 Praha 3". Krajský soud původním usnesením ze dne 23. 8. 2021 č. j. -411 zastavil řízení (dále jen "usnesení o zastavení řízení") a uložil jím vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 157 721,96 Kč. V záhlaví tohoto usnesení nesprávně označil žalobkyni, když opomněl, že jde o insolvenční správkyni dlužníka Vladimíra Černého. Jelikož šlo o zřejmou chybu v označení účastníka řízení, provedl opravu usnesení v souladu s a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

3. Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") opravné usnesení krajského soudu jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění uvedl, že z obsahu žaloby bylo zcela zřejmé, že nárok vymáhá žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka Vladimíra Černého. Tento nedostatek byl odstraněn nejpozději při jednání krajského soudu dne 12. 2. 2013, přičemž z obsahu žaloby muselo být všem účastníkům již od počátku jasné jejich postavení ve sporu.

4. Následné stěžovatelčino dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením jako nepřípustné, protože v posouzení předpokladů pro vydání opravného usnesení bylo usnesení vrchního soudu v souladu s ustálenou judikaturou a doplnil, že nesprávné označení žalobkyně představovalo vadu žaloby, kterou se podařilo v průběhu řízení odstranit, neboť z jejího obsahu bylo zřejmé, že žalobu podává žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka a krajský soud s ní jako s insolvenční správkyní v řízení jednal. Neprojevilo-li se označení žalobkyně jako insolvenční správkyně v záhlaví usnesení o zastavení řízení, šlo o zřejmou nesprávnost, která byla v intencích rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 29. 2. 2000 sp. zn. ) odstraněna postupem předpokládaným v

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka brojí proti údajnému formalistickému použití právních předpisů obecnými soudy, které svým nesprávným procesním postupem umožnily, aby došlo ke změně označení účastníka řízení v rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pročež jí byla odepřena ochrana jejích základních práv a svobod. Stěžovatelka nesouhlasí s důvody, pro něž soudy provedly opravu chyby v usnesení o zastavení řízení, neboť má za to, že během řízení k žádnému odstranění vad žaloby nedošlo. Soudy dle názoru stěžovatelky svým rozhodnutím nezákonně suplovaly usnesení o právním nástupnictví podle Usnesením o opravě chyby došlo k faktické změně v okruhu účastníků, a tím ke změně povinnosti k hrazení nákladů řízení v nezanedbatelné výši. Kdyby stěžovatelka věděla, že vedlejší účastnice nepodala žalobu vlastním jménem, ale jako insolvenční správkyně dlužníka, přizpůsobila by tomu již dříve svůj procesní postup.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka (poté, co na výzvu Ústavního soudu předložila řádnou plnou moc) je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není vrcholným článkem soustavy soudů ( a 90 y) a není tak oprávněn zasahovat do jejich běžné rozhodovací praxe. Ústavní soud přistoupí k zásahu do pravomoci obecných soudů pouze tehdy, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti jejich zásah do základních práv a svobod jednotlivce. Takovou situaci Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti především napadá procesní postup krajského soudu, který napadeným usnesením opravil zjevnou nesprávnost v označení žalobkyně v záhlaví usnesení o zastavení řízení. Stěžovatelka má za to, že tímto postupem došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv v tom smyslu, že nastala ve vztahu k žalobkyni změna povinnosti k hrazení nákladů řízení v nezanedbatelné výši.

9. Ústavní soud tvrzené procesní pochybení krajského soudu přezkoumal a s ohledem na celkové posouzení ústavnosti řízení před obecnými soudy dospěl k závěru, že procesnímu postupu soudů nelze nic vytknout.

10. Ústavní soud již v minulosti uvedl, že při opravě chyb rozhodnutí podle závisí posouzení konkrétní věci zejména na kontextu vztahu opravného usnesení k výsledku řízení a na zachování procesních záruk účastníků řízení plynoucích z hlavy páté y [srov. nález ze dne 12. 3. 2009

sp. zn.

(N 54/52 SbNU 539), nebo usnesení ze dne 23. 6. 2020

sp. zn.

a ze dne 31. 5. 2022

sp. zn.

; všechna judikatura Ústavního soudu je veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz]. S ohledem na námitky stěžovatelky je také vhodné připomenout, že soud není z hlediska časového k opravě chyby zjevné nesprávnosti rozhodnutí nikterak omezen, když výslovně připouští, aby předseda senátu opravil v rozsudku chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti kdykoliv i bez návrhu.

11. Ústavní soud hodnotí postup obecných soudů v posuzované věci jako korektní, plně vyhovující výše uvedeným závěrům judikatury, tudíž lze uzavřít, že s přihlédnutím ke vztahu opravného usnesení k výsledku řízení došlo k zachování procesních záruk účastníků řízení plynoucích z hlavy páté y. Z odůvodnění napadených usnesení je zjevné, že vada žaloby, kterou se soudy řádně zabývaly, byla fakticky odstraněna již v průběhu řízení a pro stěžovatelku tak nemohlo být překvapivé, že vedlejší účastnice, jako žalobkyně, vystupovala z pozice insolvenční správkyně dlužníka.

12. Ke stěžovatelčině námitce o porušení y poznamenává Ústavní soud, že již v minulosti dovodil, že toto ustanovení představuje institucionální pravidlo fungování soudní moci a nezakládá žádná ústavně zaručená základní práva konkrétním jednotlivcům [srov. nálezy ze dne 29. 5. 1997

sp. zn.

(N66/8 SbNU 149) a ze dne 17. 9. 1997

sp. zn.

(N 104/9 SbNU 9)]. Totéž se týká i tvrzeného porušení y.

13. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil porušení základních práv stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. června 2023

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu