Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1199/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Ondřeje Šimary, zastoupeného Mgr. Filipem Shrbeným, advokátem, sídlem Na Bělidle 997/15, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. února 2023 č. j. -872, usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 26. září 2022 sp. zn. 94 EX 3144/16 a usnesení téhož soudního exekutora ze dne 25. srpna 2022 č. j. 094 EX 3144/16-681, spojené s návrhem na zrušení , 2 a 3 , , ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do práva na soudní ochranu podle d (dále jen " "), práva na ochranu vlastnictví podle y, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle y, práva na nedotknutelnost obydlí podle y a byla porušena i zásada rovnosti ve smyslu y.

2. V exekuční věci vedené na majetek Radima Šimary (povinného) pro 240 962 784,21 Kč soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň-město (dále jen "soudní exekutor"), usnesením ze dne 25. 8. 2022 č. j. 094 EX 3144/16-681 udělil příklep vydražiteli (obchodní společnosti Cash Gate, s. r. o.) k nemovitosti (bytové jednotce) s vymezeným podílem na společných částech blíže specifikované v tomto usnesení (dále jen "předmětná nemovitost") ve společném jmění povinného Radima Šimary a jeho manželky Jany Šimarové.

3. Proti usnesení o udělení příklepu podal stěžovatel odvolání, které soudní exekutor usnesením ze dne 26. 9. 2022 sp. zn. 94 EX 3144/16 odmítl za použití a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ve spojení s a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pro opožděnost. K tomu uvedl, že dražební jednání s udělením příklepu proběhlo dne 25. 8. 2022, odvolací lhůta uplynula dnem 9. 9. 2022, přičemž odvolání stěžovatele bylo podáno až dne 12. 9. 2022.

4. Proti usnesení soudního exekutora o odmítnutí odvolání pro opožděnost podal stěžovatel odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 28. 2. 2023 č. j. -872 rozhodl tak, že usnesení soudního exekutora potvrdil. Ve shodě se soudním exekutorem konstatoval, že bez ohledu na skutečnost, zda byly naplněny předpoklady legitimace stěžovatele k podání odvolání, bylo třeba posoudit jeho odvolání podané dne 12. 9. 2022 jako opožděné (po uplynutí 15 denní odvolací lhůty), když usnesení o příklepu bylo doručováno postupem podle a bylo vyvěšeno na úřední desce dne 25. 8. 2022.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti předně namítá, že předmětná nemovitost neměla být vůbec vydražena, a to zejména z důvodu existence nájemní smlouvy k předmětné nemovitosti a kvůli nezohlednění jím podané žaloby na vyloučení věci z exekuce. Rovněž namítá, že mu soudní exekutor neumožnil v dražbě uplatnit jeho předkupní právo.

6. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.

7. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se podle rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti usnesení krajského soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti usnesení o udělení příklepu. V této souvislosti Ústavní soud nejprve připomíná, že úkony soudního exekutora se považují za úkony soudu (srov. § 28 věta druhá exekučního řádu), jinak řečeno úkony soudního exekutora mají stejné právní účinky a požívají stejné autority jako úkony soudu. Podle exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Z uvedeného plyne, že v případech, kdy je soudní exekutor povolán k rozhodování, je jeho rozhodnutí postaveno na roveň rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. exekučního řádu).

9. Podle může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Ze soudní judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. ) vyplývá, že žaloba pro zmatečnost je v exekučních věcech přípustná z důvodu uvedeného v (srov. exekučního řádu a ).

10. Stěžovatel tedy ústavní stížností brojí proti rozhodnutí krajského soudu, proti němuž je s ohledem na výše uvedené znění přípustná žaloba pro zmatečnost. Z podané ústavní stížnosti však nikterak nevyplývá, že by stěžovatel právě tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci využil. Žaloba pro zmatečnost přitom patří právě mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. (ST 26/51 SbNU 839; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

11. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k jeho ochraně práv poskytuje, a proto bylo třeba ústavní stížnost považovat za nepřípustnou a jako taková musela být odmítnuta podle .

12. Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení . Z vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného podle . Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351)].

13. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení tak Ústavní soud odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 23. května 2023

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu