Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1848/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. PRAGON s. r. o. se sídlem Praha 4, Imrychova 883/9, 2. HABEAS CORPUS, spolek, se sídlem Praha 9, Ocelkova 643/20, a 3. Unie příznivců Tradiční čínské medicíny, spolek, se sídlem Praha 9, Ocelkova 643/20, všech zastoupených JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Praha 5, Nádražní 344/23, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2022 č. j. -113, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1.Výše označení stěžovatelé podali v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich práva podle a 2 a d (dále jen " ") a , , , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu k Úmluvě, navrhují zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí a a y základních práv EU.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisu stěžovatelka 1. podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně, označenou jako žaloba proti zneužívání systému Rapid Alert System for Food and Feed (dále jen "RASFF"), v níž napadla označování outkovky pestré (Coriolus versicolor) za potravinu nového typu a její vedení v seznamu potravin nového typu a v Systému rychlého varování pro potraviny a krmiva (RASFF). Jako žalované stěžovatelka označila Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, ústřední inspektorát, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Inspektorát v Praze a Ministerstvo zemědělství.

3. Žaloba byla soudem vyhodnocena jako zásahová žaloba podle Žaloby proti jednotlivým žalovaným byly vyloučeny k samostatnému projednání a žaloba proti Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Inspektorátu v Praze (a rovněž žaloba proti Ministerstvu zemědělství) byla postoupena Městskému soudu v Praze. Ústavní stížností proti rozhodnutí městského soudu a Nejvyššího správního soudu ve věci žaloby proti Ministerstvu zemědělství se Ústavní soud již zabýval, přičemž ji usnesením ze dne 28. 3. 2023

sp. zn.

odmítl. Usnesením ze dne 18. 10. 2021 č. j. -46 městský soud žalobu stěžovatelky 1. odmítl pro opožděnost. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem kasační stížnost stěžovatelky zamítl.

4. Stěžovatelé nesouhlasí s výkladem objektivní a subjektivní lhůty k podání žaloby ve vztahu ke skutkovým okolnostem případu a s posouzením předmětného zásahu nikoliv jako trvajícího, ale jednorázového. Tím, že soudy žalobu stěžovatelky 1. věcně neprojednaly a neprovedly jí navržené důkazy, porušily její výše uvedená základní práva. Dále stěžovatelé namítají, že se stěžovateli 2. a 3. nejednaly správní soudy jako s osobami zúčastněnými na řízení.

5. Ústavní soud se již danou věcí zabýval a usnesením ze dne 5. 4. 2022 ji pod

sp. zn.

odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný. I přesto, že Ústavní soud již v dané věci rozhodoval, nejedná se o překážku věci rozhodnuté podle , neboť předcházející ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením, přičemž pouze meritorní přezkum zakládá překážku rei iudicatae.

6. Ústavní soud předesílá, že výklad předpisů z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v , přísluší právě Nejvyššímu správnímu soudu, jenž vydal napadený rozsudek. Ústavní soud tak není primárně povolán k interpretaci těchto právních předpisů, nýbrž ex constitutione k ochraně ústavně zaručených práv a svobod. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí, s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení, být oprávněn výklad tzv. podústavního práva posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z požadavků obsažených v hlavě páté y. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti ve stejném rozsahu, jako to činí správní soudy, a fungoval jako další "superrevizní" instituce.

7. Ústavní stížnost z hlediska svého obsahu nepřináší žádné nové argumenty a de facto představuje toliko pokračující polemiku se závěry Nejvyššího správního soudu, potažmo městského soudu.

8. Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud srozumitelně a s odkazem na ustálenou judikaturu objasnil, z jakých důvodů se ztotožnil se závěrem městského soudu, že žalobou byl napaden jednorázový zásah s trvajícími účinky. Posuzovanou věc městský soud přirovnal k věci řešené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2015 č. j. -53, ve které soud posuzoval provedení nebo neprovedení zápisu údajů o právních vztazích a jiných údajů do katastru nemovitostí záznamem, přičemž dospěl k závěru, že tyto zápisy nejsou trvajícím zásahem. Městský soud uvedl, že zápis provedený v katastru nemovitostí je v obecné rovině posuzování jeho jednorázové povahy podobný zápisu údajů v katalogu a systému RASFF, jelikož jde o jednorázově učiněný úkon (zásah) s účinky do doby, než je tento zápis případně odstraněn (vymazán).

9. Nejvyšší správní soud konstatoval, že marně uplynula dvouletá objektivní lhůta pro podání žaloby. Ta začala běžet okamžikem, kdy k tvrzenému nezákonnému zásahu mělo dojít, tj. počínaje listopadem 2013, pokud jde o zveřejnění složky outkovky pestré (Coriolus versicolor) v katalogu, resp. od 6. 1. 2014, kdy došlo k vložení outkovky pestré (Coriolus versicolor) do systému RASFF.

10. Nejvyšší správní soud se dále vyjádřil k námitce stěžovatelky 1., že se stěžovateli 2. a 3. nejednal jako s osobami zúčastněnými na řízení. S odkazem na svou judikaturu dospěl k závěru, že v případě odmítnutí žaloby pro opožděnost městský soud neměl povinnost jednat či jakkoli řešit existenci osob zúčastněných na řízení. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti se stěžovateli 2. a 3. nejednal jako s osobami, které stěžovatelka 1. označila jako osoby zúčastněné na řízení.

11. Ústavní soud uzavírá, že v postupu Nejvyššího správního soudu nelze spatřovat žádné prvky svévole. S námitkami stěžovatelky 1. se řádně a úplně vypořádal, při rozhodování přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotil přiléhavě a v souladu s relevantními zákonnými ustanoveními. Ústavní soud neshledal, že by v důsledku napadeného rozhodnutí došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů.

12. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé 2. a 3. nebyli a ani nemohli být účastníky řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, Ústavní soud jejich ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

13. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh podaným někým zjevně neoprávněným odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu