Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1074/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Evy Barešové, zastoupené Mgr. Alešem Gnidou, advokátem, sídlem Horská 1928, Vsetín, proti III. a IV. výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2022 č. j. -997, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Miroslava Zemana, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen " ") s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně (dále jen "okresní soud") ze dne 27. 10. 2021 č. j. -761 byla zamítnuta žaloba, podle níž mělo být určeno vlastnictví stěžovatelky k tam specifikovaným nemovitým věcem a podílům na nich, a současně zamítnuta žaloba, podle níž mělo být žalovanému vedlejšímu účastníkovi dále uloženo vyklidit ty z nich, které podle požadovaného určení náležejí výlučně stěžovatelce a netvoří podílové spoluvlastnictví účastníků (I. výrok). Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu (II. a III. výrok).

3. K odvolání obou účastníků řízení v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že se určuje, že stěžovatelka je vlastnicí tam specifikovaných nemovitostí, resp. spoluvlastnického podílu k nim (I. výrok). Rozsudek okresního soudu dále změnil tak, že vedlejší účastník je povinen do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku vyklidit tam určené nemovitosti a vyklizené je předat stěžovatelce (II. výrok). Dále rozhodl tak, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovatelce plnou náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 190 352 Kč, stejně jako plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 83 893 Kč, k rukám právní zástupkyně stěžovatelky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (napadený III. a IV. výrok). Zbývajícími výroky rozhodl o povinnosti vedlejšího účastníka zaplatit státu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (V. a VI. výrok).

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí pouze proti těm výrokům rozsudku krajského soudu, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti vedlejšího účastníka nahradit jí náklady řízení, neboť ve věci samé bylo její žalobě vyhověno. Má za to, že při výpočtu nákladů řízení postupoval nesprávně, když vyšel z toho, že aktuální hodnotu nemovitostí nelze z obsahu spisu určit a není namístě provádět rozsáhlé dokazování pouze ke zjištění hodnoty sporu pro účely náhrady nákladů řízení. Z tohoto důvodu pak stanovil tarifní hodnotu sporu jako u nemovitých věcí penězi neocenitelných, tedy paušální částkou 50 000 Kč podle ve spojení s , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Takový postup však stěžovatelka považuje za nesprávný, neboť předmět řízení byl bez jakýchkoliv obtíží penězi ocenitelný, a proto mělo být postupováno podle advokátního tarifu.

5. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené . Shledal přitom, že ústavní stížnost je nepřípustná podle uvedeného zákona, neboť proti rozsudku krajského soudu, jehož nákladové výroky stěžovatelka napadá, podal vedlejší účastník dne 28. 4. 2023 dovolání k Nejvyššímu soudu, přičemž o něm doposud nebylo rozhodnuto [uvedené Ústavní soud zjistil z veřejně dostupného informačního zdroje (https://infosoud.justice.cz)].

6. Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79); všechna rozhodnutí Ústavního soudu veřejně dostupná též na https://nalus.usoud.cz] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (srov. např. usnesení ze dne 3. 4. 2009

sp. zn.

).

7. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení považuje Ústavní soud za předčasně podanou, a tudíž nepřípustnou, tehdy, podá-li (týž) účastník řízení souběžně s ústavní stížností i dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Za této situace Ústavní soud považuje oddělení meritorního a nákladového výroku za nelogické a neefektivní, neboť by při posuzování nákladů řízení nemohl pominout úspěšnost jednotlivých účastníků řízení, když právě od této úspěšnosti v meritu věci se zásadně odvíjí otázka nákladů řízení.

8. V posuzované věci stěžovatelka dovolání proti výrokům ve věci samé nepodala, neboť jí bylo v této části vyhověno, a vzhledem k tomu, že dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle , , přípustné, neměla již k dispozici žádný procesní prostředek, kterým by se mohla proti rozhodnutí krajského soudu o náhradě nákladů řízení bránit. Přípustnost její ústavní stížnosti však vylučuje skutečnost, že dovolání podal vedlejší účastník a v době rozhodování Ústavního soudu ještě nebylo řízení o dovolání skončeno. Nelze přehlédnout, že kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, mohl by nejen zrušit nebo změnit rozsudek krajského soudu ve výroku ve věci samé, ale také zrušit závislé výroky o nákladech řízení ( ). Tím by otevřel prostor k tomu, aby se opět zabýval i náklady řízení a aby při rozhodování o nich přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelkou v ústavní stížnosti. Kdyby tedy Ústavní soud přezkoumal napadené výroky rozsudku krajského soudu ještě před tím, než bude Nejvyšším soudem rozhodnuto o vedlejším účastníkem podaném dovolání, nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť jen nepřímo, mohl předjímat i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (viz např. usnesení ze dne 18. 2. 2019

sp. zn.

).

9. Závěr, že ústavní stížnost účastníka řízení podaná proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předtím, než Nejvyšší soud rozhodne o jeho dovolání proti výroku ve věci samé, je podle nepřípustná, tak lze plně vztáhnout i na situaci, kdy dovolání do věci samé podá (jiný) účastník řízení, jehož zájem na výsledku řízení ve věci samé je ve střetu se zájmem stěžovatele.

10. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí nynější ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k soudu, protože podle výsledku dovolacího řízení bude mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby případně zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak (při splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, bude-li jí napaden výhradně nákladový výrok. Není totiž přijatelné, aby Ústavní soud (zjednodušeně řečeno) prvotní ústavní stížnost odmítl jako "předčasnou" a následnou jako "opožděnou".

11. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2023

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.

soudce zpravodaj