Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
123652.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 470/23
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Malým, advokátem, se sídlem Pražského 25, Praha 5, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. prosince 2022, č. j. 1 VZN 1875/2022-20, a Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 3. listopadu 2022, č. j. 3 KZN 308/2022-15, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a ústavní stížnost
1. Ústavní stížností navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených vyrozumění z důvodu tvrzeného porušení čl. 6 Listiny základních práv a svobo d ("Listiny") ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listin y a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jakož i vyslovení, že se státnímu zastupitelství zakazuje pokračovat v neprovedení účinného vyšetřování v rámci v záhlaví uvedené věci a že k porušení jeho ústavně zaručených práv došlo.
2. Ústavní soud z obsahu napadených rozhodnutí, jakož i dalších předložených rozhodnutí zjistil, že stěžovatel je osobou drženou v ochranné léčbě ústavní formou. Byla mu nařízena ochranná léčba sexuologická pro diagnostikovanou poruchu sexuální preference - efebofilii [tj. sexuální preference dospívajících (pubertálních) chlapců]. Stěžovatel byl ve výkonu trestu přibližně do roku 2018, následně byl umístěn v zabezpečovací detenci ve Vazební věznici a Ústav u pro výkon zabezpečovací detence v Brně. Po příznivém znaleckém posudku doc. Zvěřiny mu byla změněna zabezpečovací detence na ochrannou léčbu ústavní formou v květnu 2021 a byl umístěn v místě současného pobytu v Psychiatrické nemocnici Bohnice v Praze. Stěžovatel má v rámci léčby užívat lék Androcur 50, což je hormonální přípravek s antiandrogenním účinkem - zjednodušeně řečeno, jeho užívání způsobuje hormonální útlum mužské sexuální aktivity v rámci léčby parafilních sexuálních delikventů. V srpnu 2022 byl stěžovatel hospitalizován ve Fakultní nemocnici Bulovka po řadu týdnů z důvodu operace (endoprotézy), kdy byl upozorněn na to, že by neměl přípravek používat z důvodu rizika krvácení a trombózy. Stěžovatel na sobě subjektivně sleduje i úbytek svalové hmoty, což mu komplikuje úplné zahojení po operaci. S ohledem na tuto kontraindikaci odmítl lék užívat, v důsledku čehož byl zařazen do skupiny nespolupracujících pacientů, kteří mj. nezískají propustky na vycházky či návštěvy blízkých mimo zařízení.
3. Stěžovatel se obrátil na Městské státní zastupitelství v Praze s oznámením o možném spáchání trestného činu, spočívající v nucení stěžovatele k užívání léku ze strany ošetřující lékařky v zařízení psychiatrické nemocnice. V záhlaví uvedeným vyrozuměním městské státní zastupitelství stěžovateli sdělilo, že zde nespatřuje žádný trestný čin. Stěžovatel se musí ze zákona podrobit individuálnímu léčebnému postupu v rámci soudem nařízené ústavní léčby. Odmítáním režimu zařízení či stanovené medikace je v obecné rovině možné spatřovat naplnění trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. Oznámení jednání ze strany stěžovatele proto městské státní zastupitelství založilo bez opatření dle § 16a odst. 4 zákona o státním zastupitelství.
4. Vrchní státní zastupitelství v Praze následně v záhlaví uvedeným vyrozuměním o výkonu dohledu stěžovateli sdělilo, že se s vyhodnocením městského zastupitelství ztotožňuje. Zdůraznilo, že stěžovatel svým podáním směřoval proti samotnému nařízení ochranného opatření - ochranného léčení sexuologického v ústavní formě. Toto ochranné opatření nicméně bylo nařízeno soudem (konkrétně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 29 T 61/2013 , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 61 To 368/2013 ), přičemž pouze soud - nikoliv státní zastupitelství - je oprávněn rozhodovat o dalším trvání ochranného léčení.
5. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti rozsáhle rekapituluje dosavadní skutkový stav. Namítá rezignaci státu na jeho pozitivní závazky a nedostatek účinného vyšetřování v jeho věci. Stěžovatel by například neměl být nucen volit mezi ochranou svého zdraví, a svou socializací v rámci vnější společnosti. Nyní však buď bude lék brát a léčbě se podvolí i s nežádoucími účinky, nebo nebude zařazován do společnosti v rámci vycházek a návštěv blízkých osob. Ve věci se stěžovatel obrátil i na Radu Evropy, konkrétně na Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. V reakci ze dne 14. 10. 2022 sekretář uvádí, že není oprávněn přijímat rozhodnutí v individuální věci, ale v obecné rovině konstatuje, že výbor se problematikou antiandrogenní léčby zabývá. Stěžovatel souhrnně rozvádí, že vyšetřování nebylo účinné, neb nedosahovalo potřebné kvality (důkladnosti a dostatečnosti), ani veřejnosti. Státní zastupitelství například nepověřilo policejní orgán k výslechu svědků stran vhodnosti a efektivity léčby apod. Neexistuje žádné odborné vyjádření k lege artis postupu lékařů. S ohledem na to stěžovatel navrhuje vyslovit porušení jeho práva na účinné vyšetřování a zákaz v něm pokračovat.
II. Posouzení Ústavním soudem
6. Ústavní soud se předně zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro věcné posouzení ústavní stížnosti podle zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "). K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí, vůči kterému není přípustný opravný prostředek. Ústavní soud dospěl k závěru, že stížnost byla podána včas. Je procesně bezvadná, byla podána oprávněnou osobou, které jsou řádně zastoupeny.
7. Podle čl. 83 Ústav y není Ústavní soud vrcholným článkem soustavy trestních soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jeho úkolem je přezkoumávat rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Posláním Ústavního soudu tedy není plnit funkci instančního přezkumu rozhodnutí trestních soudů [viz např. nález ze dne 1. 2. 1994
sp. zn. III. ÚS 23/93
(N 5/1 SbNU 41)].
8. Právo na účinné vyšetřování bylo v judikatuře Ústavního soudu dovozeno v návaznosti na ESLP [viz např. již citovaný nález
sp. zn. I. ÚS 1565/14
, bod 34 a násl., nebo nález
sp. zn. II. ÚS 1376/18
ze dne 10. 12. 2019 (N 207/97 SbNU 222), bod 32 a násl., a rozhodnutí ESLP v nich citovaná]. Není na volné úvaze veřejné moci, zda a jakým způsobem bude postihovat porušení základních práv. Povinností veřejné moci je zajistit ochranu základních práv, a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení - v určitých situacích jsou totiž pouze trestněprávní prostředky dostatečně účinnou formou ochrany [viz obdobně nález
sp. zn. Pl. ÚS 17/10
ze dne 28. 6. 2011 (N 123/61 SbNU 767; 232/2011 Sb.), bod 61].
9. Jak uvedl sám stěžovatel, obhajitelného výsledku účinného vyšetřování tedy musí být dosaženo prostřednictvím následujících, kumulativně naplněných požadavků: šetření musí být a) nezávislé a nestranné, b) důkladné a dostatečné, c) rychlé a d) podrobené kontrole veřejnosti a umožňující aktivní participaci poškozeného [viz obdobně již citovaný nález
sp. zn. I. ÚS 1565/14
, bod 56; nález
sp. zn. II. ÚS 1376/18
, bod 36; nález
sp. zn. IV. ÚS 1559/20
, bod 30]. Pro posouzení stížnosti v nyní projednávané věci je klíčové, že účelem účinného vyšetřování je, aby příslušné orgány identifikovaly příčiny tvrzeného porušení práva, a pokud je to nutné, přivedly viníky k odpovědnosti za jejich činy. Požadavek provést účinné vyšetřování má charakter procesní povinnosti tzv. náležité péče - negarantuje tedy žádný konkrétní výsledek, ale pouze řádnost postupu orgánů veřejné moci [již citovaný nález
sp. zn. I. ÚS 1565/14
, bod 35]. Podstatou práva na účinné vyšetřování je "zajistit, že příslušné státní orgány budou jednat kompetentně, efektivně a vynaloží veškerou snahu, kterou po nich lze rozumně vyžadovat, aby věc řádně prošetřily, objasnily a aby jejich konání bylo v obecné rovině způsobilé vyústit v potrestání odpovědných osob" [viz obdobně nález
sp. zn. I. ÚS 3196/12
ze dne 12. 8. 2014 (N 152/74 SbNU 301), bod 18; nález
sp. zn. II. ÚS 1376/18
ze dne 10. 12. 2019 (N207/97 SbNU 222), bod 35; nález
sp. zn. IV. ÚS 1559/20
ze dne 10. 11. 2020, bod 29].
10. V posuzované věci se výsledek vyšetřování spočívající v tom, že nebyl zjištěn trestný čin ošetřujících lékařů, nepříčí nárokům kladeným na "řádný proces" účinného vyšetřování. Závěry státního zastupitelství jsou přehledné, logicky zdůvodněné a plasticky podložené.
11. Stěžovatel ve skutečnosti brojí proti samotnému ochrannému opatření - sexuologické ochranné léčbě ústavní formou. Ukončení této léčby však stěžovatel nedosáhne procesem podávání trestních oznámení na ošetřující lékařku, ta si počíná v souladu se soudním rozhodnutím, na jehož základě byla léčba fakticky uložena.
12. Ochranné léčení představuje v obecné rovině jeden z ústavně přijatelných důvodů zásahu do práva na zachování tělesné a duševní integrity. Takovýto zásah však musí být proveden v souladu s limity stanovenými čl. 4 odst. 4 Listin y. Při zásahu do předmětného základního práva je třeba šetřit jeho podstatu i smysl a případná zákonná omezení musí být vykládána restriktivně (srov. nález ze dne 30. 4. 2019
sp. zn. II. ÚS 2843/18
(N 74/93 SbNU 371). Při ukládání ochranného léčení je tedy nutné přísně uplatňovat zásadu přiměřenosti a zásadu subsidiarity léčení ústavního ve vztahu k léčení ambulantnímu [viz např. nález ze dne 3. 3. 2011
sp. zn. I. ÚS 3654/10
(N 35/60 SbNU 425)], což platí i pro rozhodování o případné změně formy ochranného léčení (srov. usnesení ze dne 17. 12. 2019
sp. zn. IV. ÚS 3801/19
). To platí i pro rozhodování o případné změně formy ochranného léčení (srov. usnesení ze dne 17. 12. 2019
sp. zn. IV. ÚS 3801/19
).
13. Ústavní soud nicméně v nyní projednávané věci nepřezkoumával ukládání ochranného léčení (či jeho prodloužení), ale účinné vyšetřování stěžovatelova podnětu na ošetřující lékařku. Následováním (výkonem) soudního rozhodnutí (tj. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 29 T 61/2013 , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 61 To 368/2013 ), však lékařka nepochybila.
14. Současné ochranné léčení stěžovatele je ze zákona omezeno, v případě jeho prodloužení může stěžovatel brojit proti rozhodnutí soudu opravnými prostředky podle trestního řádu (případně novou ústavní stížností). Ústavní soud k tomu připomíná, že podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku o propuštění z ochranného léčení rozhoduje soud, přitom ochranné léčení trvá, dokud to vyžaduje jeho účel. Ústavní ochranné léčení trvá nejdéle dvě léta s tím, že nebude-li v této době léčba ukončena, rozhodne soud před skončením této doby o jejím prodloužení, a to i opakovaně - vždy však nejdéle o další dvě léta. Jinak zpravidla rozhodne o propuštění z ochranného léčení nebo o změně ústavního léčení na léčení ambulantní.
15. Ústavní soud uzavírá, že v projednávané věci nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu