Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3449/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PROCESPARTNER a.s., sídlem Jana Masaryka 252/6, Praha 2, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. , rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022 č. j. -214, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2022 č. j. -231, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 15. 12. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatelka se žalobou proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhala zaplacení částky 11 016 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která měla vzniknout jejímu právnímu předchůdci Antonínu Vaňkovi (dále jen "původní žalobce") nesprávným úředním postupem soudů. Ten spočíval v několika dřívějších vzájemně protichůdných soudních rozhodnutích, která však nebyla jednotlivě pro nezákonnost zrušena, ale ve svém souhrnu stěžovatelku (resp. původního žalobce) poškodila. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl rozsudkem ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. . Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí soudu první instance potvrdil rozsudkem ze dne 12. 1. 2022 č. j. -214. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 7. 10. 2022 č. j. -231, a to částečně pro vady, částečně jako nepřípustné. Dle obecných soudů odpovědnostním titulem nemohl být nesprávný úřední postup, protože postup soudů v jednotlivých řízeních se bezprostředně odrazil v jejich rozhodnutích. Jediným myslitelným odpovědnostním titulem by mohlo být nezákonné rozhodnutí, za něž by ale stát mohl nést odpovědnost pouze v případě, že by bylo zrušeno či změněno.

Stěžovatelka je přesvědčena, že uvedenými soudními rozhodnutími bylo zasaženo do jejích práv garantovaných v a a 3d. Rozhodnutí jsou dle jejího názoru chybná a formalistická. Z toho důvodu se domáhá jejich zrušení.

III.

Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná, zčásti nepřípustná.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavní soud takové pochybení v nyní projednávaném případě neshledal. Napadená rozhodnutí jsou srozumitelně a logicky odůvodněna a nevykazují známky svévole ani jiného excesu nezbytného pro uplatnění kasační pravomoci Ústavního soudu.

Obecné soudy řádně vysvětlily, že v nynějším případě odpovědnostním titulem nemůže být nesprávný úřední postup a že za nezákonné rozhodnutí by stát mohl nést odpovědnost pouze v případě, že by bylo zrušeno či změněno. Nejvyšší soud řádně odůvodnil, že jsou tyto závěry v souladu s jeho dřívější judikaturou. Ústavní soud tyto závěry již dříve aproboval (srov. např. usnesení ze dne 31. 1. 2023

sp. zn.

) a ani v nynějším případě neshledal důvod pro uplatnění kasační pravomoci. Námitky proti tomuto závěru obsažené v ústavní stížnosti jsou převážně polemikou s obecnými soudy v rovině podústavního práva. Stěžovatelka sice formálně cituje pasáže z dřívějších rozhodnutí Ústavního soudu, jde však o zcela obecné závěry, které neodpovídají nynějším skutkovým okolnostem. Skutečnost, že s učiněným závěrem stěžovatelka nesouhlasí a z důvodu specifického "složeného nesprávného úředního postupu" požaduje dovození odlišného závěru, který však v zákoně nemá jednoznačnou oporu, nezakládá nesprávnost, natož protiústavnost napadených rozhodnutí. Ústavní soud proto konstatuje, že ve vztahu k této námitce je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Zjevně neopodstatněná je ústavní stížnost také ve vztahu k závěru Nejvyššího soudu, že dovolání je vadné v části týkající se polemiky o možnosti domáhat se vrácení kupní ceny, neboť stěžovatelka jednoznačně neformulovala právní otázku, jejíhož vyřešení se v této souvislosti domáhala. Tento závěr je v souladu s a 3 , , ve znění pozdějších předpisů, a stěžovatelka v ústavní stížnosti ani netvrdí, že v dovolání právní otázku formulovala. Ve vztahu k napadeným rozhodnutím obvodního a městského soudu je ústavní stížnost v této části nepřípustná. Ústavní soud již ve svém stanovisku ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , došel k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva, pokud stěžovatel efektivně nevyužil opravný prostředek dovolání. V nynějším případě stěžovatelka tento opravný prostředek v části, v které byl odmítnut pro vady, nevyužila efektivně.

Ve světle řečeného proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dílem dle jako návrh zjevně neopodstatněný, dílem dle téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2023

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu