Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 504/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. prosince 2022 č. j. -49 a příkazu soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka ze dne 2. prosince 2022 č. j. -99, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka, Exekutorský úřad Praha 9, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Bytové družstvo B., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle d (dále jen " "), právo na odpor podle y, právo na soudní ochranu podle y, právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y základních práv Evropské unie, právo na právní pomoc v řízení před soudy podle y, jakož i y, y a y. Současně se stěžovatel petitem ústavní stížnosti domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že "činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu y znemožněny".

2. Stěžovatel s odkazem na žádá Ústavní soud "o projednání věci mimo pořadí".

3. Z ústavní stížnosti a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") se podává, že příkazem soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka (dále jen "soudní exekutor") ze dne 2. 12. 2022 č. j. -99 bylo rozhodnuto o úhradě nákladů exekuce spočívajících ve využití služeb zámečníka pro zpřístupnění prostor, v nichž se nacházel majetek stěžovatele, který neprojevil potřebnou součinnost a nebyl exekučnímu úkonu přítomen, a v nákladech spojených s doručováním písemností v exekučním řízení a cestovného soudního exekutora. Soudní exekutor určil náhradu účelně vynaložených nákladů částkou celkem 3 100,79 Kč s daní z přidané hodnoty.

4. Proti příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce podal stěžovatel námitky, které obvodní soud napadeným usnesením zamítl. Uvedl přitom, že "soudní exekutor náklady exekuce vyčíslil řádně, se správnými odkazy na zákonná a podzákonná ustanovení, přičemž z odůvodnění je patrné, jakou částku vzal jako tarifní hodnotu a jak vznikly hotové výdaje exekutora. Rovněž tyto jednotlivé úkony přiřadil ke správným podzákonným ustanovením a na základě výše provedeného postupu řádně došel k částce 3 100 Kč" (bod 6). K vypořádání dalších námitek stěžovatele odkázal obvodní soud na své dřívější rozhodnutí, v němž bylo podrobně vysvětleno, že soudní exekutor nekale nejedná (bod 10). Zdůraznil, že kdyby stěžovatel plnil své povinnosti a dostatečně spolupracoval se soudním exekutorem, k žádným dalším nákladům exekučního řízení by nedošlo.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá porušení svých výše uvedených základních práv a svobod, domáhá se zrušení napadených rozhodnutí a vydání výroku, v němž by Ústavní soud konstatoval, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou podle y znemožněny (viz bod 1). Uvádí, že "náklady účtované v příkazu k úhradě nákladů exekuce nebyly rozhodně účelně vynaložené. V době, kdy nezákonně odvrtával zámek u bytu stěžovatele, měl na jeho bankovním účtu deponovány a blokovány všechny exekučně vymáhané částky. Pokud by exekutor stěžovatele vyzval, byt by mu nepochybně zpřístupnil, především by požadoval účast České advokátní komory, neboť v bytě je trvale neobsazena pobočka jeho advokátní kanceláře. Advokátní komoru exekutor zcela nezákonně obešel. Krom toho exekutor po nezákonném odvrtání zámků bez vědomí České advokátní komory a zmocnění se advokátních spisů stěžovatele nesepsal v bytě jedinou věc ... Ze strany exekutora jde o zjevné zneužití pravomoci úřední osoby a pokus o krádež".

6. Podstatné je podle stěžovatele to, že "exekutor nejedná v úmyslu vymoci exekvovatelnou povinnost, ale co nejvíce uškodit a porušovat všechny myslitelné zákonné povinnosti a páchat trestnou činnost". Obsáhlá ústavní stížnost dále obsahuje úvahy stěžovatele o tom, že "exekutoři jsou v převážné většině účastni korupce, kdy významnou část svých odměn a náhrad odevzdávají na úplatcích politikům" a dále, že "právní systém České republiky je zcela deformován, a to včetně Ústavního soudu a jeho obsazení ...". Z podstatné části pak text ústavní stížnosti nikterak nesouvisí s obsahem napadených rozhodnutí v jeho exekuční věci, když se stěžovatel například věnuje žádosti o informace na průběh studia ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo organizování shromáždění představiteli Městské části Praha 9 v parku, kde je zakázán vstup na trávník. Na řadě příkladů dále stěžovatel uvádí, že je persekvován justicí, správními orgány a vedlejším účastníkem.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Stěžovatel je advokátem, tudíž podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) nemá povinnost být právně zastoupen jiným advokátem, jak vyžaduje . Ústavní stížnost proti rozhodnutí obvodního soudu a soudního exekutora je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv, resp. když proti usnesení obvodního soudu nebyl opravný prostředek přípustný [ věta druhá , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].

8. Domáhá-li se stěžovatel v petitu ústavní stížnosti současně toho, aby Ústavní soud určil, že "činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu y znemožněny", není k projednání takového návrhu Ústavní soud příslušný [ ], neboť stěžovatel se nemůže domáhat ničeho jiného, než co umožňuje (přiměřeně srov. usnesení ze dne 18. 12. 2012

sp. zn.

; viz též usnesení ve věcech jiných stěžovatelových ústavních stížností, např. ze dne 11. 5. 2021

sp. zn.

nebo ze dne 29. 11. 2022

sp. zn.

; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud dal ve svých rozhodnutích již mnohokrát najevo, že není další přezkumnou instancí v soustavě soudů (srov. a až 92 y). Jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y toliko ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry soudu nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je slučitelný s ústavním pořádkem [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

10. Ústavní soud předesílá, že předmětem napadených rozhodnutí bylo vyčíslení nákladů proběhlé exekuce, nikoliv jiné, často zcela nesouvisející otázky, předestřené stěžovatelem v ústavní stížnosti. Stěžovateli byla uložena povinnost k náhradě nákladů exekuce ve výši 3 100,79 Kč, což je svou povahou částka bagatelní (viz dále). Ústavnímu soudu je přitom z úřední činnosti známo, že se na něj stěžovatel obrací opakovaně s desítkami ústavních stížností, z nichž mnohé jsou obsahově obdobné. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti pak může vyplynout i z předchozích rozhodnutí, posuzujících podobné ústavní stížnosti.

11. Ústavní stížnost neobsahuje žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci k samotnému obsahu napadených rozhodnutí, která by byla způsobilá založit důvodnost (části) ústavní stížnosti. Nadto jde o spor o zjevně bagatelní částku, přičemž stěžovatel v ústavní stížnosti nedoložil, že ten i přes svou bagatelní povahu vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně významnou újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

nebo ze dne 8. 12. 2020

sp. zn.

). Není proto na místě, aby Ústavní soud dále podrobněji posuzoval obsah napadených rozhodnutí. Tento výklad nelze chápat jako odepření spravedlnosti (stav denegatio iustitiae), nýbrž jako promítnutí celospolečenské shody o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv [srov. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010

sp. zn.

Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat například na usnesení ze dne 27. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 1. 3. 2012

sp. zn.

, ze dne 13. 3. 2013

sp. zn.

, ze dne 7. 8. 2013

sp. zn.

, ze dne 25. 2. 2014

sp. zn.

, ze dne 6. 1. 2015

sp. zn.

, ze dne 15. 9. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 30. 1. 2018

sp. zn.

. V nyní posuzované věci Ústavní soud neshledal žádné mimořádné okolnosti, které by nasvědčovaly porušení základních práv stěžovatele

a odůvodňovaly tak kasační zásah Ústavního soudu.

12. Z usnesení obvodního soudu přiloženého k ústavní stížnosti je nadto zřejmé, že ačkoli jde o bagatelní částku, obvodní soud postup soudního exekutora řádně a bezodkladně přezkoumal, přičemž odůvodnění jeho rozhodnutí (viz jeho body 5 až 8) je srozumitelné a vzhledem k podstatě řízení i přes svou stručnost dostatečné.

13. Na základě výše uvedených skutečností byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. O návrhu na přednostní projednání věci Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto v co nejkratší době.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2023

Jan Filip, v. r.

předseda senátu