Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2741/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Společenství vlastníků Místecká 450, sídlem Místecká 450, Praha 18 - Letňany, zastoupeného JUDr. Marií Koričanskou, Ph.D., advokátkou, sídlem Kolbenova 609/38, Praha 9 - Vysočany, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2022 č. j. -111 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. listopadu 2021 č. j. -77 ve znění opravného usnesení ze dne 5. dubna 2022 č. j. -100, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v y a y základních práva a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se jako žalobce na žalované vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky původně ve výši 44 243,83 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky od 25. 4. 2020 do zaplacení. Tato částka měla představovat přiměřené zadostiučinění podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, za nemajetkovou újmu, jež měla stěžovateli vzniknout v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen "") pod sp. zn. . Usnesením ze dne 23. 9. 2021 č. j. -68 bylo řízení co do částky 7 373,97 Kč zastaveno, neboť v tomto rozsahu vzal stěžovatel žalobu zpět.

3. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 1. 11. 2021 č. j. -77 žalobu na uložení povinnosti vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce částku 36 869,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 4. 2020 do zaplacení zamítl (výrok I.), konstatoval, že v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. došlo k porušení práva stěžovatele na přiměřenou délku řízení (výrok II.). Dále stanovil, že vedlejší účastnice je povinna nahradit stěžovateli náklady řízení v částce 1 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

4. Rozsudkem městského soudu ze dne 12. 7. 2022 č. j. -111 byl rozsudek obvodního soudu ve výrocích o věci samé I. a II. potvrzen jako věcně správný a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že soudy akceptovaly tvrzení protistrany, že naříkané řízení pro něj nebylo významné. Učinily tak zjednodušujícím způsobem a bez patřičných procesních podkladů, když konstatovaly, že peněžité odškodnění stěžovateli z důvodu bagatelního významu naříkaného řízení nenáleží, přičemž tento nízký význam si samy vydedukovaly bez opory v předloženém spisovém materiálu. K významu naříkaného řízení nebylo k důkazu provedeno ničeho. Co se týče poukazu soudů na to, že stěžovatel byl jako žalobce pasivní, soudy opomněly přihlédnout k tomu, že stěžovatel po celou dobu správního řízení, které předcházelo průtažnému řízení před , využíval všech dostupných opravných prostředků, aby pro něj nepříznivé rozhodnutí povinného správního orgánu a posléze nadřízeného správního orgánu zvrátil (podáním odvolání ze dne 7. 9. 2015, 10. 11. 2015, 19. 2. 2016 a 12. 4. 2016).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y) stojícím mimo soustavu soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti; o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

8. S ohledem na to Ústavní soud již opakovaně judikoval, že u žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč podle jde o věci tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani tehdy, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení).

9. Ústavní soud tak např. v usnesení ze dne 29. 4. 2010

sp. zn.

(veřejně dostupném na https://nalus.usoud.cz) uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod". Podobně lze odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 1. 3. 2012

sp. zn.

, ze dne 7. 8. 2013

sp. zn.

, ze dne 25. 2. 2014

sp. zn.

, ze dne 6. 1. 2015

sp. zn.

, ze dne 15. 9. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 30. 1. 2018

sp. zn.

.

10. Ústavní soud shledal, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu [viz nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. Stěžovatel je osobou, u níž sociální situace, pro kterou by předmětná částka pro ni již představovala vysokou zátěž, stěží může nastat. Nemohlo tedy jít o zásah do jeho práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2023

Jan Filip

předseda senátu