Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1528/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Tunkla, soudního exekutora, sídlem Útušice 161, zastoupeného Mgr. Renatou Václavikovou Tunklovou, advokátkou, sídlem Františkánská 120/7, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 17. března 2022 sp. zn. -180, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti PROFI CREDIT Czech a. s., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, a Ivety Chlopčíkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") ze dne 4. 5. 2021 č. j. -156 bylo rozhodnuto o zastavení exekuce vedené stěžovatelem jako soudním exekutorem na základě usnesení okresního soudu ze dne 16. 10. 2018 č. j. -8 (výrok I.), vedlejší účastnici obchodní společnosti PROFI CREDIT Czech a. s. (oprávněné) byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 21 279,06 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce vedlejší účastnice (povinné) Ivety Chlopčíkové (výrok II.), a rovněž jí byla uložena povinnost nahradit stěžovateli náklady exekuce ve výši 7 865 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.).

3. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 17. 3. 2022 sp. zn. -180 bylo o odvolání stěžovatele rozhodnuto tak, že se usnesení okresního soudu v odvoláním napadeném výroku III. potvrzuje a že stěžovatel je povinen nahradit povinné náklady odvolacího řízení ve výši 1 270,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce povinné.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel nesouhlasí s tím, jaká výše nákladů exekuce mu byla přiznána. Ustanovení a 3 , o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif), v relevantním znění, nerozlišují, z jakého důvodu došlo k zastavení exekuce.

5. V posuzované věci pověření stěžovatele coby soudního exekutora zaniklo pravomocným usnesením soudu o zastavení exekuce, nicméně před zánikem pověření stěžovatel vymohl částku ve výši 93 112 Kč. Krajský soud však ve svém usnesení opomenul § 11 odst. 3 exekutorského tarifu použít. Své rozhodnutí postavil na argumentu, že vzhledem k zastavení exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu nelze částku, kterou soudní exekutor v průběhu exekuce vymohl, považovat za vymožené plnění. Takový závěr však nemá podle stěžovatele oporu v právní úpravě. Není zde žádný podklad pro vyloučení užití § 11 odst. 3 uvedené vyhlášky. Podstatné by mělo být pouze to, že zaniklo pověření soudního exekutora rozhodnutím soudu o zastavení exekuce a že před zánikem tohoto pověření soudní exekutor již část pohledávky vymohl.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká přiznání nižší než požadované výše nákladů exekuce, kdy přiznána byla částka 7 865 Kč, oproti požadované částce 15 367 Kč, tedy rozporován je rozdíl ve výši 7 502 Kč.

8. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že u žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, popř. 50 000 Kč jde podle

, resp. o věci tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani tehdy, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016

sp. zn.

(všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv".

9. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010

sp. zn.

Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod". Podobně lze odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 1. 3. 2012

sp. zn.

, ze dne 13. 3. 2013

sp. zn.

, ze dne 7. 8. 2013

sp. zn.

, ze dne 25. 2. 2014

sp. zn.

, ze dne 6. 1. 2015

sp. zn.

, ze dne 15. 9. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 30. 1. 2018

sp. zn.

.

10. Ústavní soud shledal, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatel jako soudní exekutor je osobou, u které sociální situace, pro kterou by předmětná částka pro ni již představovala vysokou zátěž, stěží může nastat. Nemohlo tedy jít o zásah do jeho práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2023

Jan Filip, v. r.

předseda senátu