Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 262/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti společnosti FlyDovolená, s. r. o., sídlem Těšnov 1163/5, Praha 1 - Nové Město, zastoupené advokátem JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., sídlem Národní 365/43, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. listopadu 2022 č. j. -41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejího práva zaručeného d.

Z ústavní stížnosti se podává, že ústavní stížností napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni 5 904,80 Kč představující náklady právního zastoupení v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky (podání výzvy dle ).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že uplatňovaný nárok má být škodou, v žalobě k tomu však absentují základní skutková tvrzení. Pojmovým znakem škody je ztráta na majetku, jde o škodu skutečnou, jejíž výše odpovídá hodnotě, o níž se snížil majetek poškozeného. V předmětném případě však ke ztrátě na majetku žalobkyně nedošlo, jak má vyplývat přímo z žalobních tvrzení i žalobkyní předložené faktury. Ačkoli stěžovatelka tuto námitku vznesla již v řízení před obvodním soudem, soud na ni nereagoval.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (y). Není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí, jímž měla být stěžovatelka zkrácena o částku 5 904,80 Kč, z čehož plyne, že se domáhá ústavněprávního přezkumu v tzv. bagatelní věci [srov. , ]. Ústavní soud ustáleně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 21. 5. 2014).

Stěžovatelka přitom netvrdí, že by napadeným rozhodnutím byla z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčena na své majetkové pozici ani že by v posuzované věci bylo třeba vyřešit nějakou ústavněprávní otázku, jejíž význam by nějakým způsobem přesahoval stěžovatelčiny vlastní zájmy (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 17. 1. 2023).

Ústavní stížnost je založena na polemice ohledně okamžiku, kdy dochází ke vzniku škody, což je v zásadě otázka podústavního práva. Lze tak jen pro úplnost poznamenat, že je zřejmé, že žalobkyně si zajistila právní pomoc při vymáhání dlužné částky po stěžovatelce a že náklady na tuto právní pomoc má v souladu se zákonem nést stěžovatelka. Zda mělo být, resp. bylo doloženo, že žalobkyně svému advokátovi fakturovanou částku (již) zaplatila, je z pohledu Ústavního soudu v zásadě vedlejší. Nelze ani tvrdit, že by se soud s touto otázkou nijak nevypořádal, neboť soud uzavřel, že bylo prokázáno, že žalobkyně musela tvrzené náklady vynaložit (koneckonců předložená faktura měla datum splatnosti zhruba pět měsíců před vydáním napadeného rozhodnutí). Jde tak spíše o to, že stěžovatelka se závěrem soudu nesouhlasí. To ovšem vzhledem ke všemu výše uvedenému k zásahu Ústavního soudu nepostačuje.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2023

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu