Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3564/22

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky GINESTRE, s. r. o., se sídlem Dušní 906/8, Praha 1, zastoupené Mgr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem Voršilská 130/10, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. -88, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, č. j. -67, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [ a contrario; , ] brojí stěžovatelka proti v záhlaví označeným rozhodnutím Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená a d (dále jen " ").

2. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou účastníkům řízení známy.

3. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 28. 7. 2021, č. j. -36, zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala uložení povinnosti Společenství vlastníků jednotek domu čp. X, P. (dále jen "žalovaný") provést práce spočívající v napojení kotle v provedení C, Remeha Quinta Pro 45 o výkonu 35,7 kWh, umístěného v kotelně domu čp. 1X, k. ú. S. na plynoměr vedený na žalovaného.

4. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), který ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu potvrdil jako věcně správné podle

5. Dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto ústavní stížností rovněž napadeným usnesením Nejvyššího soudu.

6. Stěžovatelka s těmito závěry obecných soudů nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž - stručně řečeno - namítá nesprávné posouzení přípustnosti dovolání. Má za to, že obecné soudy pochybily, pokud dospěly k závěru, že žalovaný nemá povinnost zajistit, aby všichni vlastníci bytových či nebytových jednotek, a tedy i stěžovatelka, platili za spotřebu plynu dle podílu na společných částech předmětné nemovitosti. Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že připustily, aby se placení spotřeby plynu odvíjelo od hodnoty naměřené samostatným plynoměrem v rámci dané jednotky. Obdobně jako v předchozím řízení uvádí, že obecné soudy vycházely z nesprávných skutkových zjištění, když vyložily bod F. Prohlášení vlastníka tak, že stanoví povinnost spoluvlastníků přispívat na náklady na správu domu a pozemku podle velikosti podílů spoluvlastníka na společných částech domu, nicméně úhradu ostatních nákladů odvíjí od naměřených hodnot médií jednotlivých spoluvlastníků, tedy podle faktické spotřeby.

7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení . Ústavní soud je totiž podle y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

8. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li proto soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Žádná pochybení ve shora naznačeném směru přitom Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

9. Již ze samotné argumentace stěžovatelky je zřejmé, že nesouhlasí s provedeným výkladem podústavního práva a učiněnými skutkovými zjištěními ze strany obecných soudů, a to navzdory tomu, že formálně svou argumentaci zaštiťuje obecným odkazem na základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. Ústavní soud v tomto ohledu připomíná, že zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i interpretace a aplikace jiných než ústavních předpisů, je záležitostí obecných soudů, do níž Ústavní soud zasahuje jen v extrémních případech dosahujících ústavní relevance, o kterýžto případ zde ovšem zjevně nejde.

10. Z napadených rozhodnutí je navíc zřejmé, že se obecné soudy výhradami stěžovatelky zabývaly opakovaně, neboť je předkládala v průběhu celého předchozího řízení, přičemž své závěry řádně odůvodnily. Ústavní soud tak neshledal žádné porušení základních práv, které by jej mohlo vést k závěru o vyhovění ústavní stížnosti. Ani koncepce dovolacího řízení, jehož součástí zpravidla nemohou být námitky ke skutkovým závěrům rozhodnutí nižších soudů, se z tohoto důvodu nedostává do rozporu s ústavním pořádkem, neboť jsou zde dvě soudní instance (prvostupňový a odvolací soud), v jejichž rámci jsou řešeny argumenty účastníků ke skutkovým otázkám a závěrům (v tomto případě tedy k výkladu prohlášení vlastníků, z nějž dle obecných soudů vyplývá, že náklady na spotřebu médií - plynu - mají být rozúčtovány dle velikosti podílů jen v případě vytápění společných částí nemovitosti, a tedy nikoliv v případě vytápění nebytových či bytových jednotek ve vlastnictví jednotlivého spoluvlastníka).

11. Lze zopakovat, že Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu, jako činí obecné soudy; v posuzovaném případě v řízení o stěžovatelkou podaném dovolání či odvolání, anebo dokonce ve stejném rozsahu, jako učinil obvodní soud v řízení o žalobě na splnění povinnosti provedení prací. S ohledem na výše uvedené nezbývá než uzavřít, že dotčené soudní řízení jako celek nevykazuje ústavněprávní deficit a Ústavní soud nemíní nikterak přehodnocovat skutkové závěry obecných soudů, neboť argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti lze v souhrnu pokládat za pouhou polemiku s nimi, čímž se však Ústavní soud, který není "další soudní instancí", nemá důvod zabývat.

12. Pro Ústavní soud je současně podstatné, že obecné soudy řádně a srozumitelně vysvětlily, jakými úvahami se řídily při posuzování stěžovatelčina návrhu, přičemž z napadených rozhodnutí je dostatečně patrné, proč stěžovatelce nebylo v nyní posuzované věci vyhověno. Opakovat přitom, co bylo správně a přesvědčivě uvedeno již obecnými soudy, považuje zdejší soud za nadbytečné, a proto pro stručnost toliko odkazuje na odůvodnění stěžovaných rozhodnutí.

13. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2023

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu