Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 56/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky – Ministerstva dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -156 ze dne 11. 10. 2022, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Volodimira Szmozsánika, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil napadeným rozsudkem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -79 ze dne 1. 3. 2022, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 26 312 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku specifikovaného řízení podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a na náhradě nákladů řízení částku 34 912 Kč.

2. Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat podstatou ústavní stížnosti, zkoumal, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Ústavní stížnost po formální stránce netrpí vadami podání a není opožděná ( ). Z důvodů podrobně vyložených v bodech 4–11 usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 12. 2020 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) Ústavní soud považuje stížnost za podanou osobou oprávněnou a řádně zastoupenou [ a téhož zákona]. Ústavní stížnost je rovněž přípustná ve smyslu , procesní předpoklady jejího projednání jsou tak splněny.

3. Stěžovatelka se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu podle y, kterého se měl odvolací soud – navzdory přiznané bagatelnosti předmětu řízení – dopustit nepřesvědčivým a nepřezkoumatelným odůvodněním; její námitky nebyly srozumitelně vypořádány a důkazní návrhy zůstaly opomenuty. Věc si podle stěžovatelky zasluhuje pozornost Ústavního soudu z kvalitativního hlediska, neboť se odvolací soud v typových kauzách dopouští vůči ní libovůle opakovaně a s ohledem na povahu sporů plynoucích ze a úpravu místní příslušnosti je jí ovlivněna řada dalších soudních řízení.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Obsáhlou rekapitulací a argumentací se stěžovatelka snaží Ústavní soud (stejně jako obecné soudy před ním) přesvědčit o tom, že není spravedlivé, aby stát odškodňoval za nepřiměřeně dlouhé řízení pachatele správních deliktů (porušování , o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, poskytováním přepravy za využití platformy Uber bez dokladu o oprávnění k podnikání a bez evidence vozidla v evidenci vozidel taxislužby). Vedlejší účastník se podle názoru stěžovatelky v žádné nejistotě ohledně výsledku řízení (což je primárním smyslem odčinění nepřiměřené délky řízení) nenacházel, neboť o spáchání správního deliktu nebylo pochyb a jeho obrana ve správním (i navazujícím soudním) řízení byla účelová a zjevně bezúspěšná. Stěžovatelka se snažila v řízení před obecnými soudy prokázat, že vedlejší účastník nehradil v rámci správního trestání uloženou sankci z vlastních prostředků (měla být – stejně jako řada dalších případů – hrazena z prostředků některé ze společností propojených v rámci holdingu souhrnně označitelného značkou Uber), na podporu tvrzení, že žalovaný nárok je ze strany vedlejšího účastníka zneužitím práva a jako takový by neměl požívat soudní ochrany; nebyla však odvolacím soudem vyslyšena. Odvolací soud tak porušil zákaz tzv. opomenutých důkazů.

6. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že různé senáty téhož soudu přistupují k naznačené problematice různě (viz odkaz na řízení vedené pod sp. zn. ); jde ovšem o různé přístupy k výkladu podústavního práva. Sama tato skutečnost proto k porušení y nevede; není úlohou Ústavního soudu sjednocovat judikaturu obecných soudů. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zachovává zdrženlivost při zásazích, které by byly motivovány pouze nesouhlasem s odůvodněním či obecně s právními a skutkovými závěry obecných soudů, neboť nesprávná interpretace hmotného či procesního práva zásadně nemůže založit porušení základního práva na spravedlivý proces, vyjma situací, kdy by zasáhla některé z ústavních subjektivních práv [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 29. 5. 1997 (N 66/8 SbNU 149)]. Potencialita takového zásahu je přitom v případě stěžovatelky – státu – ne-li pojmově vyloučena, pak velmi omezena (viz citované usnesení

sp. zn.

). Jelikož v projednávané věci absentuje s ohledem na bagatelní výši přiznané částky dovolací přezkum, bude na odvolacím soudu, aby vlastní rozhodovací činnost sjednotil.

7. Předvídatelnost a jednotnost soudní praxe je požadavek plynoucí ze samotné podstaty demokratického právního státu. Právní závěr o výši odčinění nemajetkové újmy není exaktní disciplínou, představa o její spravedlivé výši se může lišit podle různých kritérií, jimž každý člověk subjektivně přiznává různou váhu. Volná úvaha soudu podle je proto v zájmu zajištění předvídatelnosti a jednotnosti soudního rozhodování sice korigována východisky a kritérii, která nastavuje svou judikaturou Nejvyšší soud jako vrcholný orgán obecné justice, vždy však hrají při rozhodování konkrétní kauzy roli i její specifické, jedinečné okolnosti, k nimž soud musí přihlédnout. Přezkum volné úvahy soudu příslušného k rozhodnutí o výši nemajetkové újmy se z povahy věci omezuje na zjevné excesy, vybočující z pravidel logiky zásadním způsobem. Takový případ by přiměl ke kasačnímu zásahu Nejvyšší soud, stejně jako soud Ústavní, neboť by byl porušen y; v nynější věci však nenastal.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2023

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu