Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3027/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., t. č. ve Věznici Karviná, zastoupeného Mgr. Michalem Koziełem, Ph.D., advokátem, sídlem Masarykova třída 1325, Orlová - Lutyně, proti vyrozumění Ministerstva spravedlnosti ze dne 14. září 2022 č. j. MSP-115/2022-ODKA-SPZ/8, za účasti Ministerstva spravedlnosti, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 11. 2022 a kvalifikovaně doplněnou dne 20. 12. 2022, stěžovatel napadá v záhlaví uvedené vyrozumění Ministerstva spravedlnosti s tvrzením, že odložením podnětu ke stížnosti pro porušení zákona bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle d.

2. Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti se podává, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019 č. j. -3871, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 7. 2020 č. j. -4410, byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle téhož zákona. Za to byl podle tr. zákoníku za použití téhož zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle téhož zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byly uloženy tresty propadnutí věci a vyhoštění.

3. Napadeným vyrozuměním Ministerstva spravedlnosti bylo oznámeno, že po prošetření věci byl podnět stěžovatele ke stížnosti pro porušení zákona dne 2. 9. 2022 odložen.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v jeho trestní věci došlo jednoznačně k porušení zákona, resp. k vadnému postupu v řízení, takže ministr spravedlnosti měl podat stížnost pro porušení zákona. Má proto za to, že je oprávněn podat ústavní stížnost, vztahující se k samotnému řízení o podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, s jehož výsledkem nesouhlasí. V podnětu totiž namítal, že se z objektivních důvodů nemohl účastnit veřejného zasedání konaného u Vrchního soudu v Olomouci dne 9. 7. 2020, a že toto veřejné zasedání přesto proběhlo, čímž bylo zasaženo do jeho práva, aby byla věc projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

5. Dříve než Ústavní soud může přikročit k věcnému přezkumu rozhodnutí, opatření, nebo jiných zásahů orgánů veřejné moci, o nichž je tvrzeno, že jimi bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, musí ověřit, zda jsou pro takový přezkum splněny podmínky předpokládané , o Ústavním soudu (dále jen " "), jímž je Ústavní soud podle y vázán. V dané věci Ústavní soud konstatuje, že věcný přezkum stěžovatelem tvrzeného zásahu orgánů veřejné moci je vyloučen.

6. Ústavní soud již např. v usnesení ze dne 14. 12. 1993

sp. zn.

(U 4/2 SbNU 203) konstatoval, že podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona není opravným prostředkem a že z hlediska trestního práva procesního je možno jej považovat toliko za informaci subjektům oprávněným k podání stížnosti pro porušení zákona, která nezakládá zákonem stanovené právní důsledky. Logickým vyústěním tohoto právního názoru je pak závěr obsažený v usnesení ze dne 12. 2. 1998

sp. zn.

(U 11/10 SbNU 371), v němž se uvádí, že stížností pro porušení zákona ústavně zaručená práva jedince dotčena být nemohou, neboť jde nikoli o rozhodnutí, ale toliko o procesní prostředek, jenž ministru spravedlnosti umožňuje vyvolat - podle jeho uvážení - soudní přezkum "mimo obvyklé instanční pořadí" (srov. dále např. usnesení ze dne 15. 5. 2003

sp. zn.

, ze dne 29. 2. 2012

sp. zn.

, ze dne 6. 8. 2014

sp. zn.

, ze dne 18. 1. 2022

sp. zn.

, dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).

7. Podnět ke stížnosti pro porušení zákona tedy není podle judikatury Ústavního soudu procesním prostředkem na ochranu práv stěžovatele ve smyslu a od jeho vyřízení nelze ani odvíjet lhůtu pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, na jehož nezákonnost je podnětem poukazováno. Stěžovateli proto nesvědčí ani legitimace k ústavněprávní kritice postupu, který ministr spravedlnosti ve vztahu k jeho podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona zvolil.

8. Ústavní soud konstatuje, že vyřízení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, o kterou stěžovateli jde, je v pravomoci příslušného ministra, resp. organizační složky státu. Na pozitivní vyřízení tu nevzniká právní nárok; nejde tedy o takový zásah do základního práva stěžovatele, který by mohl být předmětem ústavního přezkumu.

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle a ústavní stížnost odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2023

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj