Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3141/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Pipreka, zastoupeného Mgr. Ing. Svatavou Horákovou, advokátkou, sídlem Masná 1324/1, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2022 č. j. -92, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2020 č. j. -65 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. června 2020 č. j. -44, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Generali Česká pojišťovna a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že pro Prahu 1 (dále jen "") svým postupem porušil jeho právo na spravedlivý (sc. řádný) proces podle d (dále jen ""), jakož i právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, zaručené y.

2. Napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky 1 025 132 Kč s příslušenstvím, a stěžovateli uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč. Důvodem zamítnutí žaloby byla absence pasivní věcné legitimace vedlejší účastnice.

3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu a stěžovateli uložil zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku brojil stěžovatel dovoláním, to však Nejvyšší soud napadeným usnesením podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen ""), odmítl a stěžovateli uložil zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč. Dospěl totiž k závěru, že dovolání není přípustné, dílem podle a dílem podle , a jde-li o rozhodnutí o nákladech řízení, podle

II.

Stěžovatelova argumentace

5. Stěžovatel uvádí, že žalobu podal dne 7. 6. 2017, dne 10. 10. 2018 navrhl záměnu účastníků na straně žalované podle , čímž chtěl dosáhnout toho, aby namísto vedlejší účastnice, která - jak prý posléze zjistil - byla škodním zástupcem pojistitelky - polské pojišťovny PZU-Powsechny zaklad ubezpieczen SA, avšak vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice se záměnou nesouhlasila, tento návrh zamítl, a dne 19. 11. 2019, kdy ještě nebyl nárok promlčen, podal návrh na přistoupení uvedené polské pojišťovny na žalovanou stranu podle , i ten však na jednání dne 19. 5. 2020 usnesením č. j. -43 zamítl. Posléze zamítl i žalobu, a to aniž by ve věci provedl dokazování.

6. Podle stěžovatelova názoru rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou sám odkázal (usnesení ze dne 7. 12. 2005 sp. zn. ), přičemž porušil jeho ústavně zaručená základní práva, jak jsou uvedena shora. K takovému postupu prý neměl žádný důvod, naopak po přistoupení účastníka mohl žalobu projednat, částečně či zcela jí vyhovět a vůči některé ze žalovaných ji zamítnout.

7. Stěžovatel dále poukazuje na průtahy řízení, kdy dne 7. 5. 2018 podal návrh na určení lhůty, protože od podání žaloby uplynulo již 11 měsíců a on ani neobdržel vyjádření vedlejší účastnice, načež nařídil jednání na 12. 7. 2018 a dne 15. 6. 2018 mu zaslal vyjádření. Po podání návrhu na přistoupení účastníka podle jej usnesením ze dne 21. 11. 2019 č. j. -39 vyzval k odstranění vad, a to s nesrozumitelným a zmatečným odůvodněním i poučením o opravném prostředku, přičemž jen "natahoval čas", aby mohl rozhodnout až poté, kdy nebude možné podat novou žalobu z důvodu promlčení. Přesto (stěžovatel) na tuto výzvu reagoval a své podání upřesnil. Jednání nařídil na 19. 5. 2020 a na něm návrh na přistoupení účastníka do řízení zamítl, samotnou žalobu pak zamítl dne 25. 6. 2020, tj. až po třech letech od jejího podání. Tento postup a průtahy byly podle stěžovatele vedeny úmyslem nepovolit záměnu účastníků ani přistoupení dalšího účastníka a vydat rozsudek až v době, kdy již nebude možno podat žalobu proti polské pojišťovně z důvodu promlčení.

8. Po Ústavním soudu stěžovatel požaduje, aby napadená soudní rozhodnutí zrušil a "zavázal" připustit přistoupení účastníka na stranu žalované, jak v řízení navrhoval, a v případě, že bude dokazováním zjištěna jeho pasivní legitimace, aby věc projednal, provedl dokazování a rozhodl.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

10. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozsudku městského soudu (a obvodního soudu) v části, ve které Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání podle (tj. co do nároku na náhradu škody na věcech, cestovném a doplatku za léky, neboť jejich výše nepřesáhla částku 50 000 Kč), jde o opožděný návrh, neboť v tomto případě nebylo přípustné, a proto nepředstavovalo mimořádný opravný prostředek ve smyslu , resp. odst. 4 , který by měl stěžovatel k ochraně svých práv k dispozici, a tudíž bylo třeba ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného rozsudku městského soudu, kterým bylo rozhodnuto o stěžovatelově odvolání. K tomuto doručení došlo dne 18. 1. 2021, ústavní stížnost však byla podána až dne 14. 11. 2022.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

12. Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká , že nevyhověl jeho návrhu na přistoupení dalšího účastníka, tj. výše označené polské pojišťovny, do řízení podle , když předtím nevyhověl jeho návrhu na záměnu žalované, podle kterého měla z řízení vystoupit vedlejší účastnice a na její místo vstoupit polská pojišťovna ( ), přičemž se domáhá zrušení rozhodnutí ve věci samé s tím, že Ústavní soud má "zavázat" mj. k tomu, aby připustil přistoupení tohoto účastníka.

13. Ústavní soud připomíná, že podle ustálené judikatury procesní postup soudu nemůže být předmětem samostatného ústavněprávního přezkumu jako tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, ledaže by případnou neústavnost nebylo možné napravit jinak, např. zrušením soudního rozhodnutí, jehož vydáním bylo příslušné řízení (či jeho relativně samostatná část) završeno [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Nicméně vzhledem k tomu, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, a tudíž je namístě postup předpokládaný v , chápe Ústavní soud posledně uvedený požadavek tak, že v odůvodnění případného kasačního nálezu má vyslovit závazný právní názor, nikoliv že by měl v jeho výroku podle téhož zákona zakázat (v daném smyslu) , aby v porušování práva a svobody pokračoval, případně aby obnovil stav před porušením.

14. Dále Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel se domáhá zrušení soudních rozhodnutí ve věci samé, v nichž se ovšem obecné soudy zabývaly toliko otázkou pasivní věcné legitimace vedlejší účastnice. Ústavní stížnost v tomto ohledu žádné námitky neobsahuje, a Ústavnímu soudu tak není zřejmé, v čem by neústavnost daného právního posouzení a potažmo napadených rozhodnutí měla spočívat. Stěžovatelovy výhrady ve skutečnosti směřují proti usnesení obvodního soudu ze dne 19. 5. 2020 č. j. -43, kterým byl zamítnut jeho návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení, zrušení tohoto rozhodnutí však stěžovatel nenavrhl.

15. Uvedené rozhodnutí přitom může být - po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) - předmětem samostatného ústavněprávního přezkumu [viz např. usnesení ze dne 12. 11. 2019

sp. zn.

, ze dne 11. 5. 2021

sp. zn.

, ze dne 26. 7. 2022

sp. zn.

(všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)], stěžovatel však této možnosti ke své újmě nevyužil.

16. Ovšem i kdyby se stěžovatel včas a po vyčerpání všech procesních prostředků domáhal zrušení tohoto usnesení, případně i kdyby Ústavní soud (jen hypoteticky) připustil možnost přezkumu takového procesního rozhodnutí v rámci přezkumu soudních rozhodnutí, kterými bylo dané řízení ukončeno (tj. napadených rozhodnutí ve věci samé), musel by považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.

17. Podáním návrhu podle dal totiž stěžovatel najevo svůj úmysl domáhat se splnění povinnosti na jiném subjektu než na vedlejší účastnici, přičemž jak plyne z konstantní soudní judikatury (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2014 č. j. -286, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2014 sp. zn. ), procesní institut záměny účastníků nelze obcházet (posléze podaným) návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení podle Zamítl-li tento návrh, postupoval správně, resp. ústavně souladně, naopak stěžovatel mohl a měl poté, co jeho návrhu na záměnu účastníků nevyhověl, vzít žalobu zpět a současně podat novou žalobu. Došlo-li skutečně k uplynutí promlčecí doby u práva na náhradu škody, pak si je způsobil stěžovatel svým vlastním postupem.

18. Ústavní soud uzavírá, že posoudil ústavní stížnost v této části z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

19. Ve zbývající části (viz sub 10) Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2023

Jan Filip v. r.

předseda senátu