Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3321/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti A. S., zastoupeného Mgr. Markem Šimákem, advokátem se sídlem Havlíčkova 15, Praha, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. listopadu 2022, sp. zn. a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 26. října 2022, sp. zn. 2 ZN 2742/2021, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d (dále jen " ") a také v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, celním orgánem Generálního ředitelství cel je vedeno trestní řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), kterých se mohli dopustit podezřelí J. M., I. J., B. J. a A. J. tím, že přechovávali a následně uváděli do oběhu zboží neoprávněně označené ochrannými známkami, s tím, že mělo jít o odeslání přibližně 2800 položek s předpokladem výnosu z prověřované trestné činnosti v přibližné výši 3 600 218 Kč. Usnesením celního orgánu Generálního ředitelství cel ze dne 9. 5. 2022 bylo podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") rozhodnuto o zajištění osobního motorového vozidla značky BMW, jehož vlastníkem a provozovatelem je stěžovatel. Stěžovatel podal proti usnesení orgánu Generálního ředitelství cel dne 9. 5. 2022 stížnost, která byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 4. 7. 2022 zamítnuta. Dne 21. 7. 2022 stěžovatel podal žádost o zrušení zajištění předmětného motorového vozidla, kterou státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 zamítl podle § 79f odst. 2 tr. řádu. O stížnosti proti tomuto usnesení rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 tak, že stěžovatelovu stížnost zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, za užití § 146a odst. 1 písm. c) tr. řádu, když dospěl k závěru, že není důvodná.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá to, že jeho vozidlo nemělo být zajištěno, když tvrdí, že dostatečně prokázal, odkud pocházejí prostředky na jeho koupi, a když nejsou on ani vozidlo nijak s prověřovanou trestnou činností spojeni. Dále namítá, že prověřování trestné činnosti trvá více než půl roku, a že jeho vozidlo ztrácí na tržní hodnotě. Stěžovatel uvádí, že finanční prostředky na koupi vozu měly pocházet z darů rodinných příslušníků, kdy dar ve výši 50 000 Kč měl stěžovatel dostat od prarodičů, částku 15 000 Kč od svého strýce za výpomoc a částku ve výši 175 000 Kč obdržel od své tety a kmotry, J. J., jako příspěvek, který vybrala ze svého bankovního účtu. Stěžovatel uvádí, že je přesvědčen, že vozidlo nemá jakýkoli potenciál přispět k objasnění celé věci a opakuje, že dle jeho názoru bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek a pokojně ho užívat, a jeho právo, aby v jeho věci bylo rozhodnuto bez průtahů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti stěžovatele a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení .

6. Ústavní soud primárně konstatuje, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti ( y). Do pravomoci ostatních soudů a jiných orgánů veřejné moci je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do výkonu pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování o dočasném zajištění majetkových hodnot podle ustanovení a násl. tr. řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 4. 2004,

sp. zn.

ze dne 14. 12. 2004,

ze dne 24. 1. 2008,

sp. zn.

ze dne 15. 11. 2022 a další).

7. Majetkové zajišťovací instituty upravené v ustanovení § 79a a násl. tr. řádu představují významný nástroj napomáhající objasňování, potrestání a eliminaci následků závažné, zejména hospodářské kriminality. Ústavní soud je obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně základních lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i y (srov. především nález

sp. zn.

ze dne 13. 8. 2015). Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení (viz také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému království ze 7. 12. 1976, č. 5493/72, § 62). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 2. 12. 2013 a usnesení

sp. zn.

či

ze dne 11. 3. 2004).

8. Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetku ( a násl. tr. řádu) z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud v citovaných rozhodnutích zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí musí mít zákonný podklad ( y), musí být vydáno příslušným orgánem ( , y) a nemůže být projevem svévole ( y a a 3 y). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření.

9. V posuzované věci Ústavní soud shledal, že napadená rozhodnutí obvodního státního zastupitelství a obvodního soudu a jejich závěry o tom, že existují konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že zajištěné vozidlo mohlo být pořízeno z výnosu z trestné činnosti, z ústavního hlediska obstojí. Státní zástupce dovozuje, že vozidlo bylo zakoupeno některým z podezřelých, rodičem, či prarodičem stěžovatele, a ač je formálně registrováno na stěžovatele, je vysoce pravděpodobné, že prostředky na jeho koupi pocházejí z prověřované trestné činnosti. Státní zástupce v napadeném usnesení zohlednil, že pro učinění závěru, že předmětné vozidlo je namístě zajistit jako zprostředkovaný výnos, není nezbytné, aby bylo prokázáno, že do poslední koruny bylo vozidlo zakoupeno pouze z výnosu z trestné činnosti, ale že postačí podezření, že z výnosu z trestné činnosti bylo zakoupeno z podstatné části. V projednávaném případě pak toto podezření státní zástupce dovodil k převážné části kupní ceny vozidla, a to ve vztahu k částce 175 000 Kč od paní J. J. (tety stěžovatele), kdy z finančního šetření je dle státního zástupce jednoznačné, že se nejedná o osobu, která by vzhledem ke své finanční situaci byla schopna stěžovateli poskytnout dar ve výši 175 000 Kč. Ústavní soud neshledal závěry obvodního státního zastupitelství za rozporné s výše uvedenými požadavky - rozhodnutí není svévolné, státní zástupce se v napadeném usnesení vypořádává s otázkou důvodů pro zajištění předmětného vozidla i stěžovatelovými tvrzeními o původu finančních prostředků. I napadené usnesení obvodního soudu je dle Ústavního soudu logicky a náležitě odůvodněno v souladu s tr. řádu, resp. ve smyslu y. Obvodní soud (v bodě 8) konkretizuje, proč se ztotožnil se závěry státního zástupce obvodního státního zastupitelství v tom, že peníze, které vybrala stěžovatelova teta ze svého účtu v listopadu 2021, s velkou mírou pravděpodobnosti na nákup předmětného vozidla poskytnuty nebyly. Uvedl, že tyto prostředky ve výši 175 000 Kč totiž jednak J. J. vybrala dlouho před koupí předmětného automobilu BMW, a jednak doba výběru přesně koresponduje s nákupem jiného osobního motorového vozidla, a to ze strany samotné paní J. J. Obvodní soud dále odkázal na skutečnost, že s ohledem na absenci příjmů stěžovatele a jeho matky i otce, je dáno silné podezření, že předmětný automobil byl zakoupen za prostředky utržené prodejem zboží neoprávněně opatřeného ochrannými známkami, z něhož je matka stěžovatele podezřelá, a dodal, že se lze domnívat, že účet J. J. mohl taktéž sloužit páchání trestné činnosti, což je prověřováno. Ústavní soud v dané fázi řízení uvedený postoj obvodního soudu a obvodního státního zastupitelství postoj akceptuje, a to s ohledem na rané stadium trestního řízení, kdy postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný právě konkrétními zjištěnými skutečnostmi. Lze dodat, že majetkové zajišťovací instituty se ukládají ve vztahu k věci a není tedy zásadní vztah vlastníka věci, která je nástrojem trestné činnosti, k této trestné činnosti samotné (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 7. 2015).

10. Z judikatury Ústavního soudu dále plyne, že zajištění majetku nemůže trvat libovolně dlouho, neboť plynutím času ubývá legitimita omezení základních práv ve prospěch veřejného zájmu na naplnění účelu trestního řízení a zesiluje se potřeba obnovit respekt k základním právům jednotlivce. Ústavní soud v minulosti v některých případech z důvodu neúměrné délky trvání zajišťovacího opatření již shledal za nepřiměřené a tedy protiústavní omezení vlastnického práva dotčeného jednotlivce v důsledku použití některého z majetkových zajišťovacích institutů, upravených v § 79a a násl. tr. řádu, avšak v těchto případech trvalo řízení řadu let (např. více než šest let) [srov. např. nálezy ze dne 30. 1. 2008

sp. zn.

(N 25/48 SbNU 291) a ze dne 19. 3. 2009

sp. zn.

(N 62/52 SbNU 609)]. Vzhledem k délce předmětného řízení, kdy sám stěžovatel uvádí, že zajištění vozidla trvá o něco déle než půl roku, Ústavní soud nepřisvědčil ani stěžovatelovu tvrzení o porušení jeho práva na projednání jeho věci bez průtahů, když se ztotožňuje s hodnocením obvodního soudu, že délku řízení nelze označit za nepřiměřenou (bod 14 usnesení obvodního soudu) a dodává, že z usnesení obvodního soudu plyne, že celní orgán systematicky činí další úkony, které mohou reálně k objasnění věci přispět, a že došlo ke konečnému prodloužení délky prověřování rozhodnutím státního zástupce.

11. V dalším řízení tedy bude třeba objasnit původ prostředků, za které stěžovatel vozidlo zakoupil, a tomu přizpůsobit i další rozhodování o zajištění vozidla stěžovatele. Při tomto objasňování a rozhodování stěžovatel může i nadále využívat všech svých zákonných práv. Závěr, že majetkové hodnoty byly pořízeny z výnosů z trestné činnosti, přitom nemusí být hodnověrný nade vši pochybnost a není ani konečný; může být dalším šetřením vyvrácen. V průběhu řízení je možné i opakovaně žádat o zrušení zajištění, přičemž v okamžiku, kdy zajištění není pro účely trestního řízení nutné, orgány činné v trestním řízení je mohou omezit nebo zrušit i bez návrhu [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2008

sp. zn.

(N 25/48 SbNU 291) a ze dne 2. 12. 2013

sp. zn.

(N 206/71 SbNU 429)].

12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2023

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu