Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1453/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele A. S., zastoupeného Mgr. Markem Šimákem, advokátem, sídlem Havlíčkova 1682/15, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. ze dne 20. března 2024 a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 sp. zn. 2 ZT 65/2023 ze dne 11. března 2024, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 9 ("státní zastupitelství") zamítlo žádost stěžovatele o zrušení zajištění jeho vozidla. Obvodní soud pro Prahu 9 ("stížnostní soud") stížnost podanou stěžovatelem proti rozhodnutí státního zastupitelství zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (""), namítá porušení svých základních práv zakotvených v a d ("Listina"), v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a v Dodatkového protokolu k Úmluvě ("protokol").

3. Generální ředitelství cel usnesením ze dne 9. května 2022 zajistilo automobil stěžovatele jako výnos z trestné činnosti. Stěžovatel v trestním řízení vystupuje jako zúčastněná osoba, kterému měla automobil zakoupit matka. Již rozhodnutí o zajištění věci stěžovatel napadl ústavní stížností, která byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením

sp. zn.

ze dne 10. ledna 2023. O žádosti o vrácení věci a následné stížnosti bylo rozhodnuto shora napadenými usneseními, z nichž je podle stěžovatele patrné, že ač ve věci nenastal žádný pokrok, je jeho vozidlo stále zajištěno. V takovém nedůvodném postupu orgánů činných v řízení spatřuje stěžovatel porušení svých základních práv, neboť neexistuje souvislost mezi šetřenou trestnou činností a pořízením vozidla. V řízení dále spatřuje průtahy a navrhuje napadená rozhodnutí zrušit.

4. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y) a do výkonu pravomoci orgánů veřejné moci je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ne každý postup orgánu veřejné moci, byť by i byl podle podústavního práva vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

6. Požadavky na rozhodování o majetkových zajišťovacích institutech se Ústavní soud ve své judikatuře již zabýval: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (y), musí být vydána příslušným orgánem (y), nemohou být projevem svévole ( a 3y) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Rozhodnutí o zajištění věci jsou jen dočasná, zatímní a nepředstavují konečné rozhodnutí ve věci. Zajištění musí být přiměřené nejen náležitému objasnění trestné činnosti a spravedlivému potrestání pachatelů, ale i snaze snížit a nahradit škodu způsobenou trestnou činností [viz nález

sp. zn.

ze dne 2. prosince 2013 (N 206/71 SbNU 429)].

7. Státní zastupitelství se v napadeném usnesení zabývalo argumentací stěžovatele a uzavřelo, že jde o opakování již dříve vypořádaných námitek. Důvody zajištění nadále trvají a zjištění, na jejichž základě státní zastupitelství k těmto závěrům dospělo, jsou v usnesení podrobně popsána. Také stížnostní soud popsal finanční toky, z nichž vyplývá důvodnost realizovaného postupu, dále se zabýval délkou trestního řízení, k čemuž poukázal na poškozené (zahraniční společnosti) a z toho plynoucí potřebu mezinárodní spolupráce. Z odůvodnění napadených usnesení je patrné, že orgány činné v trestním řízení nemají pochyb o páchání hospodářské trestné činnosti, pro niž jsou stíháni příbuzní stěžovatele, kteří ale vystupují jako nemajetní. Protože se nepodařilo zajistit přímý výnos z trestné činnosti, považují zajištění náhradní hodnoty za adekvátní krok.

8. Ústavní soud zjistil, že ve věci byla proti obviněným (rodinným příslušníkům stěžovatele) podána obžaloba pro trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle , 2 a 3 písm. b) a věc je nyní vedena u stížnostního soudu pod sp. zn. .

9. Napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, byla vydána k tomu příslušnými orgány a nejsou projevem svévole. Orgány činné v trestním řízení dostály své povinnosti interpretovat a aplikovat příslušná zákonná ustanovení způsobem nevybočujícím z mezí ústavnosti; v jejich procesním postupu nebyla zjištěna výkladová ani aplikační libovůle, svědčící o dotčení stěžovatelových práv. Dosavadní procesní úkony nepředstavují ani neodčinitelné zásahy do práva stěžovatele vlastnit majetek (y a čl. 1 protokolu). Ochrana vlastnického práva předvídá i jeho možné omezení z důvodu veřejného zájmu, tím je i výnos z trestné činnosti (viz Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu, publikovaná pod č. 33/1997 Sb.), a proto zákonné omezení nelze považovat za porušení vlastnického práva.

10. Podle judikatury Ústavního soudu (rovněž usnesení

sp. zn.

) nemůže zajištění majetku trvat libovolně dlouho, "neboť plynutím času ubývá legitimita omezení základních práv ve prospěch veřejného zájmu na naplnění účelu trestního řízení a zesiluje se potřeba obnovit respekt k základním právům jednotlivce"; nepřiměřeně dlouhé zajištění, aniž by bylo ukončeno přípravné řízení, proto zasahuje do vlastnického práva [viz nálezy

sp. zn.

ze dne 30. ledna 2008 (N 25/48 SbNU 291) či

sp. zn.

ze dne 19. března 2009 (N 62/52 SbNU 609)]. V projednávané věci takové okolnosti nenastaly, přípravné řízení již bylo ukončeno, takže nejde o porušení zaručeného práva na projednání věci bez průtahů (y).

11. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla zasažena jeho základní práva. V ústavní stížnosti opakuje argumentaci z předchozího řízení a staví Ústavní soud do pozice dalšího přezkumného orgánu, která mu však nepřísluší.

12. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu