Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1249/22

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Odvolacího finančního ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2022 č. j. -94, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. 5. 2022, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť má za to, že jím byla porušena jeho ústavně garantovaná práva podle , , a 2d (dále jen "") a y.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Specializovaný finanční úřad vydal dne 12. 2. 2016 dodatečné platební výměry, jimiž VEMEX s.r.o. vyměřil DPH za zdaňovací období prosinec 2014 a leden 2015 - květen 2015 a stanovil povinnost uhradit související penále. Odvolání VEMEX s.r.o. proti platebním výměrům stěžovatel zamítl. Žalobu proti rozhodnutí stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") nejprve rozsudkem ze dne 9. 4. 2021 č. j. -221 zamítl. Citovaný rozsudek však Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 9. 2021 č. j. -63 zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Ten poté rozhodnutí stěžovatele rozsudkem ze dne 29. 11. 2021 č. j. -312 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud v záhlaví citovaným usnesením odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že předmět řízení před správními soudy odpadl, neboť stěžovatel v průběhu řízení o kasační stížnosti vydal nová rozhodnutí, jimiž zrušil čtyři dodatečné platební výměry a řízení v daném rozsahu zastavil, a dále změnil zbylé dva platební výměry.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje své přesvědčení, že k porušení jeho základních práv mělo dojít v důsledku nesprávného postupu Nejvyššího správního soudu, který vedl ke zbavení práva stěžovatele na přezkum rozsudku městského soudu. Stěžovatel tvrdí, že z důvodu nepředložení věci rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce. Z důvodu odlišného nakládání s VEMEX s.r.o. a stěžovatelem byl podle jeho názoru porušen princip rovnosti zbraní v soudním řízení. Stěžovatel rovněž namítá, že mu Nejvyšší správní soud neumožnil vyjádřit se a případně argumentovat vůči jeho postupu, který zakládá změnu stávající soudní praxe.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady posouzení ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Dospěl pak k závěru, že ústavní stížnost je návrhem podaným osobou zjevně neoprávněnou.

Smyslem ústavní stížnosti, tj. procesního prostředku, jehož existenci předpokládá písm. d)y, je zajištění ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod proti rozhodnutím nebo postupu orgánů veřejné moci. Nelze jej chápat jako (další) opravný prostředek, na jehož základě lze dosáhnout nového přezkumu zákonnosti rozhodnutí. Je vyloučeno, aby byl k podání ústavní stížnosti oprávněn subjekt, jenž v právním vztahu, který byl založen určitým rozhodnutím nebo postupem, vystupoval v postavení orgánu veřejné moci. V takovém případě totiž nejde o nositele ústavně zaručených základních práv a svobod, nýbrž pouze o adresáta povinností z nich vyplývajících, a proto se z povahy věci nemůže domáhat ani jejich ochrany.

V projednávané věci bylo předmětem řízení před správními soudy posouzení zákonnosti postupu stěžovatele, který jak při tomto postupu, tak v rámci uvedeného řízení, vystupoval jako orgán veřejné moci. Z výše uvedených důvodů proto není dána jeho aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti. Aktivní legitimace stěžovatele jako orgánu veřejné moci k podání ústavní stížnosti proti napadenému rozhodnutí, kterou se domáhá ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je vyloučena prima facie.

Uvedené závěry nejsou z hlediska ustálené judikatury Ústavního soudu žádnou novinkou, ačkoli se stěžovatel snaží dovodit opak. Judikatura Ústavního soudu stojí na předpokladu, že posouzení aktivní legitimace státu k podání ústavní stížnosti podle se odvíjí od jeho postavení (viz stanovisko pléna sp. zn. , dále kupř. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

nebo

). Za oprávněnou osobu ve smyslu uvedeného ustanovení lze stát považovat tehdy, směřuje-li stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci vydanému v řízení, ve kterém stát vystupoval v rovném procesním postavení jako právnická osoba a nikoliv v nadřazeném postavení orgánu veřejné moci. V takovém případě může namítat porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody, které lze státu jako každé jiné právnické osobě přičítat. Naopak, vystupuje-li stát v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod, a tedy ani osobou oprávněnou namítat jejich porušení a domáhat se zrušení rozhodnutí či zásahu jiného orgánu veřejné moci.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2022

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj