Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2160/22

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti H. H. (dříve V. V.), t. č. Věznice Rapotice, Lesní Jakubov 44, Náměšť nad Oslavou, zastoupeného Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem Bráfova třída 764/50, Třebíč, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v provádění srážek z účtu stěžovatele, vedeného Vězeňskou službou České republiky - Věznicí Rapotice od 1. 1. 2022, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 9. 8. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doplněn podáním doručeným dne 26. 9. 2022. Jeho prostřednictvím se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zakázal pokračovat v provádění srážek z účtu stěžovatele zřízeného a vedeného Vězeňskou službou České republiky - Věznicí Rapotice (dále jen "vedlejší účastník") od 1. 1. 2022 v rozsahu jdoucím nad rámec stanovený v , o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen " "). Stěžovatel současně požaduje, aby Ústavní soud přikázal vedlejšímu účastníkovi, aby bezprostředně po doručení tohoto nálezu umožnil stěžovateli disponovat s jednou polovinou peněžních prostředků zaslaných mu na tento účet - do úhrady pohledávek stěžovatele vyjmenovaných v zákona o výkonu trestu odnětí svobody, však pouze za účelem hrazení poskytnutých zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění a na nákup podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody - a zbývající část peněžních prostředků užila na úhradu jiných vykonatelných pohledávek za stěžovatelem ve smyslu zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným postupem vedlejšího účastníka došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle d a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel, který je invalidním důchodcem s invaliditou třetího stupně, vykonává u vedlejšího účastníka trest odnětí svobody. Stěžovatel podal dne 23. 1. 2022 u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") žalobu proti nezákonnému zásahu vedlejšího účastníka spočívajícímu v provádění srážek z účtu zřízeného a vedeného vedlejším účastníkem od 13. 1. 2022 v rozsahu jdoucím nad rámec stanovený v § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Zdrojem peněžních prostředků, které stěžovatel obdržel dne 13. 1. 2022 od České správy sociálního zabezpečení Praha, byly dávky důchodového zabezpečení, které pocházely z jeho invalidního důchodu. Stěžovatel v žalobě navrhoval, aby krajský soud deklaroval nezákonnost zásahu vedlejšího účastníka spočívajícího ve zbavení dispozičního práva k polovině přijatých peněžních prostředků přijatých od dne 13. 1. 2022 na účtu vedeném vedlejším účastníkem, a aby vedlejšímu účastníkovi zakázal, aby zbavoval stěžovatele uvedeného dispozičního práva. Krajský soud usnesením ze dne 3. 6. 2022 č. j. -83 žalobu stěžovatele odmítl jako nepřípustnou podle , neboť stěžovatel se jí domáhal vydání rozhodnutí ve věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Krajský soud přitom odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 12. 2. 2019 č. j. Konf 1/2018-6, v němž shledal, že o takových žalobách nemá rozhodovat soud ve správním soudnictví, ale soudy v občanském soudním řízení v souladu s Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, o které nebylo dosud Nejvyšším správním soudem rozhodnuto a probíhá řízení vedené pod sp. zn. .

Stěžovatel uvádí, že měla být i přes existenci závazného rozhodnutí zvláštního senátu jeho žaloba krajským soudem věcně projednána, a to v souladu s nálezem

sp. zn.

. Stěžovatel dovozuje, že má právo domáhat se nápravy cestou zásahové žaloby podle za situace, je-li vedlejší účastník povinen aplikovat a střežit dodržování úpravy obsažené v zákona o výkonu trestu odnětí svobody, která nespadá do sféry soukromého práva a která by sama o sobě měla bránit kompletnímu exekučnímu postižení vedlejším účastníkem spravovaného příjmu stěžovatele.

Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky pro jeho projednání stanovené, a to včetně podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje ( ).

Z vyplývá, že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). V souladu se zásadou subsidiarity (srov. např. usnesení

sp. zn.

) může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy proti rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení orgánů veřejné moci v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění podmínky "konečnosti" rozhodnutí lze připustit i u některých nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení o věci samé dosud neskončilo (např. nález

sp. zn.

nebo stanovisko pléna sp. zn. ).

V posuzovaném případě je patrné, že stěžovatel proti rozhodnutí krajského soudu podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu podle , avšak řízení vedené pod sp. zn. nebylo dosud pravomocně skončeno.

Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele na jeho právech nepoškozuje, neboť jak Ústavní soud opakovaně judikoval (např. usnesení

sp. zn.

nebo

), případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nelze odmítnout jako návrh opožděný.

Pokud jde o návrh, aby Ústavní soud přikázal vedlejšímu účastníku umožnění dispozice s peněžními prostředky, jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle a , zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2022

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj