Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 485/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Ing. Petry Hýskové, advokátky se sídlem Tyršova 1835/13, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2021 č. j. -366, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu dle d (dále jen " ") a právo vlastnit majetek dle y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatelka se žalobou domáhala po žalované vrácení nesplacené zápůjčky ve výši 400 000 Kč, poskytnuté na účet žalované na základě ústní smlouvy o zápůjčce, jejímž zprostředkovatelem byl dlouholetý přítel a známý žalované Daniel Soural. K účtu žalované měl dispoziční právo Daniel Soural, který poskytnutou částku z účtu vybral. Okresní soud v Litoměřicích žalobu rozsudkem ze dne 5. 1. 2021 č. j. -282 zamítl (výrok I.) s tím, že pokud stěžovatelka uzavřela ústní smlouvu o zápůjčce finanční částky, kterou poskytla, musí se obrátit na svého smluvního partnera, tj. Daniela Sourala, a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Krajský soud rozhodnutí nalézacího soudu ve výroku I. potvrdil a částečně změnil ve výroku II. ohledně nákladů řízení. Následné dovolání Nejvyšší soud odmítl.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že Nejvyšší soud v dovolacím řízení rezignoval na úlohu spočívající v zajištění jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů v občanskoprávním soudním řízení, když rozhodnutí nižších soudů obsahující nesprávné právní posouzení, které je v rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu, nezrušil.

4. Ústavní soud konstatuje, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu jsou záležitostí nezávislých soudů. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů ( y). Ústavní soud je oprávněn k zásahu pouze v případech flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně pokud rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění. Taková pochybení však Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal

5. Ústavní soud ověřil, že se Nejvyšší soud dovoláním stěžovatelky řádně zabýval a v odůvodnění rozhodnutí rozvedl, proč nebyly splněny náležitosti dovolání vymezené v ustanovení a Uzavřel, že nalézací i odvolací soud zjištěný skutkový stav odpovídající dokazování podřadily adekvátním hmotněprávním normám v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Náležitě osvětlil stěžovatelce aplikaci judikatury Nejvyššího soudu týkající se bezdůvodného obohacení v souvislosti s posuzovanou věcí.

6. Ústavní soud v tomto případě neshledal ze strany Nejvyššího soudu žádné pochybení. V dané věci obsahuje rozhodnutí dostatečné, konkrétní a logické odůvodnění úvah, které se opírají o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Rozhodnutí přesvědčivě reaguje na všechny námitky a tvrzení stěžovatelky a osvětluje jejich promítnutí do výrokové části rozsudku.

7. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování Nejvyššího soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu