Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3000/2024

-272

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Kolařík – Týle v.o.s., se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí 1544, identifikační číslo osoby 03638154, jako insolvenčního správce úpadce R. K., zastoupené Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Starého mostu 111/4, proti žalovanému T. H., zastoupenému Peterem Kanevem, advokátem se sídlem v Teplicích, Doubravská 1615/28, o zaplacení 100 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 6. 2024, č. j. -244, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 24. 8. 2020 domáhala zaplacení částky 100 000 EUR s příslušenstvím jako provize na základě smlouvy o zprostředkování uzavřené mezi úpadcem R. K. jako zprostředkovatelem a žalovaným jako zájemcem. Splatnost práva na zaplacení provize byla podle smlouvy o zprostředkování podmíněna uzavřením zprostředkované smlouvy o postoupení pohledávky, k čemuž došlo dne 24. 8. 2017.

2. Okresní soud v Teplicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 3. 2023, č. j. -162, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 100 000 EUR s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a o náhradě nákladů řízení státu (výroky III a IV).

3. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaného napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III (výrok I napadeného rozhodnutí), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV ohledně výše náhrady nákladů řízení státu (výrok II napadeného rozhodnutí) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III napadeného rozhodnutí).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním ze dne 15. 6. 2024, které ve lhůtě doplnil podáním ze dne 4. 8. 2024. V něm namítal, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit dlužnou částku „v měně EUR“, ačkoli takovýto výrok není na území České republiky vykonatelný. Odvolací soud podle žalovaného dále pochybil, když nepřisvědčil jeho námitce promlčení. Úpadce svou pohledávku mohl poprvé uplatnit v den splatnosti, tj. dne 24. 8. 2017, a proto žaloba ze dne 24. 8. 2020 byla podána den po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Žalovaný konečně nesouhlasil se závěry soudů nižších stupňů o tom, že ve věci byla dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.

6. Dovolání žalovaného bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Dovolací soud dále zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením

7. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

8. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

10. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá civilní sporné řízení (dovolací řízení), zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Není-li z dovolání zřejmé, která konkrétní právní otázka má být řešena, trpí dovolání vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. ).

11. Současně z judikatury dovolacího soudu plyne, že pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem opřená o tvrzení, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. ).

12. Dovolatel ve svém dovolání namítl, že výrok rozhodnutí ukládající povinnost plnění částky uvedené „v měně EUR“ není na území České republiky vykonatelný, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku promlčení žalovaného nároku a že ve věci nebyla dána mezinárodní příslušnost českých soudů; k žádné z těchto námitek však nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle Požadavek na vymezení přípustnosti dovolání je přitom odlišný od požadavku na vymezení dovolacího důvodu, který je obvykle splněn samotnou právní argumentací a konstatováním, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit požadavek plynoucí z (srov. např. stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

13. Dovolací soud dodává, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. ). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.

14. Lze tak uzavřít, že dovolatel ve svém dovolání pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem, avšak ve smyslu ve spojení s již řádně nevymezuje, v čem u jednotlivých dovolacích námitek spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

15. Dovolání proto trpí vadami, které nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.

16. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 11. 2024

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu