Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3058/2024

-547

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Mgr. Jany Rydlo Kratochvílové, sídlem v Praze, Na Zlíchově 228/4, identifikační číslo osoby 88888452, zastoupené Mgr. Nelly Pelc Vostrou, advokátkou se sídlem v Praze, Čs. armády 371/11, proti žalovanému J. F., zastoupenému Mgr. Janem Hálkem, advokátem se sídlem v Praze, Pštrossova 1925/6, o 143 250 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2024, č. j. -384, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 7 („soud prvního stupně“) v řízení o zaplacení částky 143 250 Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 17. 5. 2024, č. j. -344, částečně zastavil řízení co do zaplacení částek 6 000 Kč s příslušenstvím a 17 250 Kč s příslušenstvím. Rozhodl tak z důvodu částečného zpětvzetí žaloby před zahájením prvního jednání.

Městský soud v Praze („odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 8. 2024, č. j. -384, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný („dovolatel“) v zákonné lhůtě dovolání k Nejvyššímu soudu („dovolací soud“) a navrhl zrušení napadeného usnesení i usnesení soudu prvního stupně.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle věty první dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil důvod dovolání a uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , dostupná, stejně jako další uváděná rozhodnutí tohoto soudu, na webových stránkách www.nsoud.cz) nebo uvedení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na webových stránkách www.usoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Ústavní soudu)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Posouzení splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání není přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu podaná byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu z 30. 6. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. ).

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, a současně se musí jednat o právní otázku, na jejímž vyřešení je napadené rozhodnutí založeno.

Dovolatel k vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesní otázky, při jejímž posuzování se odvolací soud jednak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (kterou ale nijak nekonkretizuje) a zároveň je v rámci sporu řešena procesní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu (ani Ústavního soudu) nebyla dosud vyřešena (kterou však nijak nevymezuje). Tyto dva dovolací důvody (měly-li by být vztaženy k téže procesní otázce, což se však pro absenci jejího vymezení z dovolání nepodává) se navzájem vylučují.

V obtížně srozumitelném dovolání se dovolatel vyjadřuje k projednávané věci, shrnuje dosavadní průběh řízení a vady, kterých se dle něj zejména soud prvního stupně dopustil, a vytýká mu neprovedení navržených důkazů, z čehož dovozuje porušení svého práva na spravedlivý proces. Na těchto skutečnostech ale není napadené rozhodnutí založeno a k případným vadám v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí (avšak jen za předpokladu, že mohly mít za následek nesprávnost tohoto rozhodnutí) by bylo možno přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání. To se týká i námitky nesprávného (dle žalovaného „návodného“ a ve vztahu k němu nerovného) postupu soudu prvního stupně při zjišťování procesního stanoviska žalobkyně před zahájením jednání.

Dovolatel tedy řádně nevymezil dovolací důvod ani řádně neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Nad rámec uvedeného lze k výtkám dovolatele dodat, že z napadeného rozhodnutí (ani z rozhodnutí soudu prvního stupně) není patrno, že by odvolací soud aplikoval , 2 a 4 , („dále jen „“), v patnáct let starém znění, a nepostupoval podle účinného znění (které se přitom od dovolatelem uváděného data zahájení řízení v roce 2020 nezměnilo). Ustanovení se napadené rozhodnutí nedovolává (není na jeho aplikaci založeno), odvolací soud pouze konstatuje z protokolu o jednání ze 17. 5. 2024, že se jednalo o první nařízené jednání ve věci a že došlo k částečnému zpětvzetí žaloby před jeho zahájením. Námitka žalovaného o zamítnutí jeho návrhu na opravu protokolace (týkající se obsahu a smyslu e-mailu jeho zmocněnce z 9. 4. 2020) a doplnění protokolace (o text odůvodnění jeho odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu) se týká případné vady v řízení a nadto nemá k napadenému rozhodnutí žádný vztah.

Námitka dovolatele, že ke zpětvzetí žaloby nedošlo před zahájením jednání, protože se již od 21. 1. 2021 (kdy byl podán odpor) k žalobě vyjadřoval a navrhoval důkazy, je jen polemikou se závěrem odvolacího soudu, že k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání, která založit přípustnost dovolání nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. ). Navíc vychází z nesprávné úvahy dovolatele o okamžiku zahájení jednání (jenž vyplývá z , dle něhož jednání zahajuje předseda senátu, a , dle něhož po zahájení jednání předseda senátu nejprve vyzve žalobce k přednesu žaloby nebo sdělení jejího obsahu). Dovolatel tak patrně ztotožňuje zahájení jednání se zahájením řízení. Ostatně sám dovolatel z protokolu cituje, že k zahájení jednání došlo předsedou senátu až poté, co byla žaloba částečně vzata zpět a řízení bylo částečně zastaveno. To platí i o námitce dovolatele, že o dispozičním oprávnění žalobkyně nelze hovořit poté, co řízení probíhalo 3,5 let, která navíc nemá žádnou právní ani judikaturní oporu [ spojuje neúčinnost zpětvzetí pouze s tím, došlo-li k němu po právní moci rozhodnutí o věci (odst. 4), nebo po zrušení rozhodnutí dovolacím soudem za splnění podmínek odst. 5]. Obdobné platí o námitce, že na rozhodnutí nelze aplikovat rozhodnutí Ústavního soudu (uvedené v napadeném rozhodnutí) proto, že řeší zpětvzetí žaloby ve sporném řízení zahájeném žalobou a nikoli platebním rozkazem. Dovolatel navíc přehlíží, že v případě zrušení platebního rozkazu včas podaným odporem oprávněným subjektem soud ve věci nařídí jednání (viz ), což platí i pro elektronický platební rozkaz (viz ), a jelikož se ve věci ještě nejednalo, nemůže mít případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby žádné účinky (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. ).

Dovolací soud proto dovolání, které trpí vadami, které nebyly v průběhu trvání lhůty k dovolání ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, odmítl [ ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 11. 2024

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu