Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2341/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046, zastoupené Mgr. Petrem Sprinzem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8, Karolinská 707/7, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -516 ze dne 8. 8. 2022, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a JUDr. Jaroslava Brože MJur, sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, insolvenčního správce dlužníka Tomáše Bárty, bytem v Praze 1, Rybná 716/24, jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví citovaným rozhodnutím v insolvenčním řízení vedlejšího účastníka (dlužníka) vedeném pod sp. zn. uložil stěžovatelce podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), aby pro účely přípravy zpeněžení dlužníkova majetku, který náleží do soupisu majetkové podstaty, event. pro účely dalšího postupu správce v řízení, poskytla tam specifikované informace a doklady nezbytné pro výkon funkce insolvenčního správce. Městský soud nejprve shledal, že 10% majetkový podíl na stěžovatelce náleží vedlejšímu účastníkovi; následně dospěl k závěru, že pro účely řádného výkonu funkce insolvenčního správce a naplnění účelu insolvenčního řízení je třeba, aby stěžovatelka poskytla veškeré informace a doklady nezbytné k ocenění dlužníkova podílu, které stěžovatelka odmítla správci vydat.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")] domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva v , , , , , a d, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Protokolu č. 1 k Úmluvě. Stěžovatelka současně požádala o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle .

3. Argumentace stěžovatelky je vedena v několika rovinách a lze ji shrnout následovně: Výklad a aplikace městským soudem jsou svévolné, neboť dané ustanovení slouží především k dohledu nad procesním jednáním jednotlivých účastníků insolvenčního řízení, a nikoli jako nástroj pro ukládání povinností třetí osobám; obzvláště za situace, kdy lze pro jejich vymáhání použít jinou právní normu zaručující zásady kontradiktornosti - insolvenční správce svá domnělá práva vůči stěžovatelce souběžně uplatňuje podle , o obchodních společnostech a družstvech , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Městský soud napadeným usnesením překročil své pravomoci a v podstatě nahradil meritorní rozhodnutí v jiných sporech, přitom obešel zákonem předepsaný postup pro získání takového rozhodnutí, které je tak překvapivé. Napadeným usnesením je dále ohroženo obchodní tajemství stěžovatelky. Společník (v tomto případě vedlejší účastník) není vlastníkem obchodního tajemství a společnost musí i vůči svému společníkovi odpovídajícím způsobem zajišťovat jeho utajení. Bylo porušeno i soukromí stěžovatelky, protože mezi předmětné písemnosti spadá i obchodní komunikace. Množství požadovaných informací a podkladů, které se týkají prakticky celé aktuální majetkové situace stěžovatelky, je podle ní excesivní. Konečně stěžovatelka zpochybňuje věcnou správnost závěru městského soudu, že je vedlejší účastník vlastníkem předmětného obchodního podílu.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud není další přezkumnou instancí a zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle y soudním orgánem ústavnosti. Proto výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů; o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Taková pochybení v nyní projednávané věci Ústavní soud nezjistil.

6. Stěžovatelka brojí proti interpretaci a aplikaci podústavního práva učiněné městským soudem při jeho dohledové činnosti podle . Uvedená činnost je koncipována široce; soud v ní rozhoduje o záležitostech týkajících se insolvenčního řízení a činí opatření k naplnění jeho účelu (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 7. 2019; všechna rozhodnutí jsou dostupná na: http://nalus.usoud.cz). Právě povaha této činnosti odůvodňuje omezení přípustnosti odvolání proti rozhodnutím vydaným v jeho rámci a je i důvodem pro minimalizaci zásahu Ústavního soudu (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 2. 2017 usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 9. 2017 či usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 11. 2017). Ústavní soud již v minulosti aproboval, že insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti může ukládat související povinnosti i třetím osobám (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 1. 2019).

7. Městský soud opřel své rozhodnutí o skutečnost, že insolvenčnímu správci nebyly informace a doklady přes jeho opakované žádosti stěžovatelkou dobrovolně poskytnuty (bod 7 napadeného usnesení). Požadované podklady jsou přitom nezbytné k ocenění dlužníkova majetkového podílu, zachování jeho hodnoty, možnému uplatnění nároků souvisejících s případným znehodnocováním podílu (bod 6 napadeného usnesení), a nelze bez nich objektivně směřovat k naplnění účelu insolvenčního řízení (bod 8 napadeného usnesení). Uvedený výklad příslušných ustanovení , vycházející především z jeho účelu, nepovažuje Ústavní soud za ústavně nekonformní.

8. Namítá-li stěžovatelka, že napadeným usnesením městský soud svou dohlédací pravomoc překročil, uvádí k tomu Ústavní soud, že podle něj se rozhodnutí městského soudu nevymyká zákonné úpravě a nejde o zjevný exces, kdy by městský soud zjevně překročil své pravomoci dané mu [a contrario nález

sp. zn.

ze dne 22. 10. 2003 (N 122/31 SbNU 101)]. Pouhý nesouhlas s uloženou povinností poskytnout informace a doklady související s obchodní činností stěžovatelky nemůže sám o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti.

9. Podle Ústavního soudu z ústavněprávního hlediska obstojí i způsob, jakým se městský soud vypořádal s námitkou stěžovatelky (kterou v ústavní stížnosti reprodukuje), že ohledně požadovaných informací a dokladů je vedeno samostatné řízení; uvedl, že insolvenční správce v insolvenčním řízení vystupuje v odlišné pozici než v řízení o poskytnutí informací podle § 156 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, a také účel a profesní postavení účastníků jsou v obou řízeních odlišné (bod 9 napadeného usnesení).

10. Ústavní soud uzavírá, že městský soud své rozhodnutí řádně odůvodnil, nevybočil přitom ze zákonného rámce a nedopustil se zjevné svévole, libovůle či jiné ústavněprávní vady, jež by odůvodňovala jeho výjimečnou ingerenci.

11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . O návrhu na odklad vykonatelnosti, který sdílí osud ústavní stížnosti, Ústavní soud s ohledem na bezodkladné vyřízení věci samostatně nerozhodoval.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu