Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2343/2023

33 Cdo 2343/2023-131

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. Davida Jánošíka, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1105/36, insolvenčního správce dlužníka PSJ, a. s., se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 3960/32, identifikační číslo 25337220, zastoupeného JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlické nábřeží 376/17, proti žalované Erenika s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 10, Nad Vrbami 465/2, identifikační číslo 24270598, zastoupené JUDr. Michalem Brychtou, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, o uložení povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. -101, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou domáhal určení povinnosti žalované převzít dílo provedené PSJ a. s. (dále jen „dlužník“) podle smlouvy o dílo ze dne 9. 6. 2014 spočívající ve zhotovení tří bytových domů.

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. -81, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že mezi dlužníkem a žalovanou byla uzavřena dne 9. 6. 2014 smlouva o dílo, na jejímž základě měl dlužník jako zhotovitel provést pro žalovanou jako objednatelku dílo spočívající ve výstavbě bytového komplexu (tří bytových domů). Podle smlouvy mělo být dílo dokončeno 9. 1. 2016, avšak k tomuto dni nebylo provedeno kompletně a bezvadně. Dne 29. 2. 2016 dlužník od smlouvy odstoupil pro nezaplacení faktury za listopad 2015; odstoupení však bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 6. 2020, č. j. -349, shledáno neplatným. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2019, č. j. -70, byl po zjištěném úpadku dlužníka prohlášen na jeho majetek konkurs. Žalobce jako insolvenční správce dlužníka se do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádřil, zda smlouvu splní. Žalovaná vyzvala dlužníka k předání a převzetí díla dne 15. 3. 2016, dlužník se však k předání nedostavil. Závěry znaleckého posudku Ing. Tomáše Janase vypovídají o tom, že dílo vykazovalo 132 vad, z toho některé bránily jeho užívání. Podle názoru soudu prvního stupně tak byl dlužník v prodlení se splněním svých závazků i po opuštění stavby. V důsledku toho byly vady odstraněny třetí osobou, což nemělo za následek zánik smluvního vztahu. K tomu došlo až po prohlášení konkursu na majetek dlužníka a ustanovení insolvenčního správce. Ten byl totiž podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), povinen do 30 dnů od prohlášení konkursu se vyjádřit, zda smlouvu splní; jinak platí, že plnění odmítl. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud žalobce odmítl plnění, pak žádná smluvní strana nemůže trvat na dalším plnění smlouvy, a proto žalobce nyní nemůže trvat na předání a převzetí díla.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. -101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle něj v důsledku neplatného právního jednání dlužníka (odstoupení od smlouvy) smluvní vztah účastníků nezanikl a dále trval se všemi právy a povinnostmi se smlouvou spjatými. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. , dospěl k závěru, že zajistila-li žalovaná odstranění nedostatků bránících užívání díla třetími osobami, zanikla tím povinnost dlužníka (zhotovitele) provést dílo pro dodatečnou nemožnost plnění. Ke dni prohlášení konkursu na jeho majetek bylo dílo již (třetími osobami) dokončeno a dodatečná nemožnost plnění vedla ex lege k zániku závazku ze smlouvy o dílo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné podle , (dále jen „ “), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, a to:

1) zda závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. , vztahující se k úpravě podle , obchodního zákoníku, jsou aplikovatelné i za účinnosti , (dále jen „o. z.“);2) zda závěry téhož rozsudku Nejvyššího soudu jsou aplikovatelné i v situaci, kdy objednatel pověří třetí osoby pouze odstraněním vad a nedodělků před předáním díla v době, kdy je v podstatě hotovo, ač s vadami a nedodělky;3) zda nechá-li objednatel odstranit vady a nedodělky tímto způsobem, ačkoliv je dílo již fakticky hotovo (byť s vadami a nedodělky), má tato skutečnost za následek nemožnost plnění a zánik smlouvy jako celku ve smyslu o. z., nebo jen její části podle o. z.;4) zda v případě, ukáže-li se, že právní názor odvolacího soudu o zániku celé smlouvy pro nemožnost plnění je chybný, se na tuto smlouvu použije , tj. že se při protokolárním nepředání již hotového díla (byť s vadami a nedostatky) dá považovat taková smlouva o dílo za dosud nesplněnou smlouvu o vzájemném plnění podle .

Dovolatel prosazuje názor, že došlo k rozšíření právní úpravy v , a to i ve vztahu k částečnému odstoupení od smlouvy, a z této příčiny nejsou závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. , v nyní souzené věci použitelné.

Dovolatel prosazuje, že ačkoli nastala objektivní nemožnost plnění, avšak pouze ve vztahu k odstranění vad a nedodělků, je na místě aplikovat § 2007 o. z., neboť smlouva o dílo zaniká jen v části provést odstranění vad a nedodělků; ve zbývajícím rozsahu smlouva platí nadále. Žalovaná má tak povinnost dílo převzít s tím, že díky činnosti třetích osob je dílo již bez vad a nedodělků.

S touto argumentací dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil, a žalobě vyhověl.

Žalovaná navrhla dovolání zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále opět jen „ “ (srov. čl. II bod 2 ).

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. , přijal a odůvodnil závěr, podle něhož zákon ke splnění povinnosti zhotovitele provést dílo stanoví dvě podmínky, a to dokončení díla a jeho předání; obě musí být splněny kumulativně. Nadále použitelná judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že sjednají-li si smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení díla může dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě, nikoli postupem nebo způsobem jiným, tedy ani fakticky (srov. závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. ).

Námitky dovolatele týkající se dokončení a předání díla (tj. zda dílo bylo provedeno) mají základ v polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně hodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že dílo v době opuštění dlužníkem vykazovalo řadu vad bránících užívání díla, tudíž nebyly naplněny podmínky podle článku XV. odst. 15. 1. smlouvy o dílo, a zhotovitel tak nesplnil svoji povinnost provést dílo řádným ukončením a předáním díla. Obrana dovolatele, založená na jeho tvrzení, že dílo bylo „v podstatě hotovo, ač s vadami a nedodělky“, není zpochybněním právního posouzení věci odvolacím soudem a dovolatel otázky, jež předkládá k dovolacímu přezkumu, zakládá na vlastní skutkové verzi.

Není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu zpochybnění právního posouzení věci, které vychází z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil rozhodnutí ve věci, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v a ), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. , zdůraznil, že nemožnost dílo dokončit může být způsobena i jednáním druhého účastníka závazkového vztahu, který k dokončení díla sjednal třetí subjekt, a tak vytvořil podmínky, které fakticky zabránily pokračovat v pracích na díle. Tyto závěry lze aplikovat i v poměrech , neboť podle jeho důvodové zprávy k ustanovení o následné nemožnosti plnění, přejímá nová právní úprava dosavadní právní úpravu občanského ( ) a obchodního zákoníku ( ).

Na řešení dovolatelem formulované otázky ad 4, není výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka bylo již dílo dokončeno třetími subjekty a nastala dodatečná (trvalá) nemožnost plnění, která ex lege vedla k zániku závazku ze smlouvy o dílo. Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. , proti němu podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , odmítl).

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle

Jelikož dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 31. 10. 2024

JUDr. Václav Duda předseda senátu