Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1875/2024

-587

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně HIWIN s. r. o., se sídlem v Brně, Medkova 888/11, identifikační číslo osoby 26270722, zastoupené JUDr. Martinem Pavelkou, advokátem se sídlem v Brně, Kalvodova 88/1, proti žalované A L T systems a. s., se sídlem v Praze, K Ovčínu 1502/19, identifikační číslo osoby 27171981, zastoupené JUDr. Jindřichem Jaškem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 259/55, o zaplacení částky 121.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2024, č. j. -541, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

1. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 6. 2023, č. j. -465, zamítl žalobu o zaplacení částky 121.000 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 122.210 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III).

2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 2. 2024, č. j. -541, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu , (dále jen „“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a které dosud nebyly vyřešeny v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu.

4. V konkrétnosti dovolatelka předkládá k posouzení otázky:

a) Formy a náležitostí výzvy zhotovitele k převzetí díla dle , obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“), resp. otázky řádně nabídnutého plnění. Dovolatelka namítá, že v judikatuře dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka náležitostí výzvy k plnění, zejména toho, zda lze za řádnou výzvu k převzetí díla, resp. řádné nabídnutí plnění považovat výzvu k převzetí jen části dohodnutého díla, a to více než tři čtvrtě roku poté, co mělo být dílo dle dohody stran dokončeno.

b) Připravenosti díla k převzetí a jejího prokázání. Dovolatelka namítá, že odvolací soud se nezabýval otázkou, zda byla žalovaná na výzvu žalobkyně k připravení technické dokumentace, tedy součásti díla, povinna před převzetím díla žalobkyní tuto skutečnost prokázat.

5. Dovolatelka dále namítá, že došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli soudu. Nesprávně, v extrémním rozporu s důkazy provedenými v řízení, byla posouzena primárně otázka toho, zda dílo bylo provedeno či nikoliv.

6. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 121.000 Kč s příslušenstvím, popřípadě aby napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že dovolání považuje za nepřípustné.

8. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

9. Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

10. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

12. Dovolání není přípustné.

13. Obsahem dovolání jsou totiž námitky dovolatelky, kterými sporuje skutková zjištění soudů nižších stupňů o provedení díla. Těmito námitkami dovolatelky do skutkových zjištění odvolacího soudu a soudu prvního stupně se dovolací soud nezabýval, neboť k založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé námitky, kterými dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění a hodnocení důkazů, na jehož podkladě k těmto skutkovým zjištěním soud dospěl.

14. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

15. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení pak rovněž nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.).

16. Z toho, že dovolatelka v dovolání na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů předkládá vlastní verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. ). Zákon nepředepisuje – a ani předepisovat nemůže – pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (srov. zásadu volného hodnocení důkazů v ve spojení s ), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. Důkazům, které byly v řízení provedeny, odpovídají dovolatelkou zpochybňované skutkové závěry odvolacího soudu, že dílo bylo na podzim 2013 připraveno k převzetí; není zde rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli. Dovolatelka svými námitkami pouze prosazuje vlastní (subjektivní) úsudek o závažnosti, pravdivosti a věrohodnosti provedených důkazů.

17. Dovolací soud tak v projednávané věci neshledal extrémní rozpory mezi závěry soudů o skutkovém stavu věci a provedenými důkazy, ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení provedených důkazů. O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. , anebo též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. ), se proto v posuzovaném případě nejedná.

18. Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolací námitka týkající se náležitostí výzvy k plnění [dovolací námitka shora označená písm. a)]. Dovolatelka totiž přehlíží, že ze zjištění odvolacího soudu vyplývá, že důvodem, proč dovolatelka dílo nepřevzala, nebyla absence náležitostí ve výzvě k plnění ze strany zhotovitele, ale skutečnost, že zástupce dovolatelky na podzim 2013 zhotovitele vyzval, aby drivery prozatím neodesílal. Vzhledem k tomu, že dovolatelka formulovala otázku, která není pro napadené rozhodnutí relevantní, nemohla ani tato otázka založit přípustnost dovolání. (K nutnosti vymezení relevantní právní otázky v dovolání viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. .)

19. Závěr o nepřípustnosti dovolání nemění ani otázky dovolatelky týkající se připravenosti díla k převzetí [dovolací otázka shora formulovaná pod písm. b)], neboť vychází z vlastních – v řízení neprokázaných – skutečností ohledně nepřipravenosti technické dokumentace na straně zhotovitele. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.

20. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 9. 2024

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu