Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1369/2024

23 Cdo 1369/2024-807

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Leo Express Global a. s., se sídlem v Praze 3, Řehořova 908/4, Žižkov, identifikační číslo osoby 29016002, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalované České dráhy, a. s., se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, identifikační číslo osoby 70994226, zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křižovnické nám. 1/193, o zaplacení 434 332 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2024, č. j. -781, takto:

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. -737, připustil, aby do řízení namísto žalobkyně vstoupil L. N. Jednalo se o v pořadí již druhé rozhodnutí soudu prvního stupně o procesním nástupnictví, neboť jeho první usnesení ze dne 8. 11. 2022, č. j. -646, bylo k odvolání žalované usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2023, č. j. -666, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

2. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně v průběhu řízení podáním ze dne 10. 11. 2021 navrhla, aby na její místo do řízení vstoupil L. N., na nějž byla žalobou uplatněná pohledávka postoupena. Současně s podáním návrhu na vstup L. N. do řízení vyslovil L. N. svůj souhlas se vstupem do řízení. Poté, co v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně o procesním nástupnictví bylo zrušeno, sdělil L. N. podáními ze dne 18. 5. 2023 a 14. 8. 2023 soudu, že nesouhlasí se svým vstupem do řízení.

3. Soud prvního stupně při právním posouzení aplikoval , (dále jen „ “), odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k odvolání procesního úkonu a uzavřel, že pokud procesní úkon byl vůči soudu už jednou učiněn, nelze ho následně odvolat; jedinou výjimkou je speciální právní úprava pro zpětvzetí návrhů na zahájení řízení ( , a ). Soud proto uzavřel, že podmínka souhlasu nabyvatele práva ve vstupem do řízení byla v projednávané věci splněna, neboť souhlas se vstupem do řízení je procesním úkonem, pro který platí uvedená pravidla, a pokud L. N. vůči soudu vyslovil souhlas se svým vstupem do řízení, mohl jej odvolat pouze za podmínek , tedy pouze do doby, než úkon dojde soudu. Pokud tak učinil až poté, soud k takovému úkonu jako k nepřípustnému nepřihlíží ( ). Soud prvního stupně rovněž odmítl argumentaci, že se vztahuje pouze na účastníky řízení a navrhovaný nový žalobce dosud není účastníkem řízení, neboť dle soudu se uvedené ustanovení vztahuje na všechny osoby, které se účastní řízení i jen pro jeho část, což platí i pro navrhovaného nového žalobce v řízení o jeho vstupu do řízení; soud na tuto osobu v této části řízení hledí jako na účastníka řízení a uplatňuje pro něj stejná pravidla.

4. K odvolání L. N. a žalované Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 2. 2024, č. j. -781, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh žalobkyně, aby do řízení namísto žalobkyně vstoupil L. N., se zamítá. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že úprava se vztahuje pouze na účastníky řízení, kterým by se L. N. stal až právní mocí rozhodnutí o jeho připuštění do řízení namísto žalobkyně. Podle odvolacího soudu tak není vyloučeno, aby vzal svůj souhlas se vstupem do řízení zpět, a to i s ohledem na skutečnost, že vyjádřením souhlasu se vstupem do řízení se nezahajuje nové řízení.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena; konkrétně otázky, zda může nabyvatel práva, o něž v řízení jde, svůj explicitně vyjádřený souhlas se vstupem do řízení na místo žalobce podle odvolat či nikoli. Namítala, že nabyvatel práva nemůže svůj procesní úkon učiněný vůči soudu (písemně vyjádřený souhlas se vstupem do řízení namísto žalobce) odvolat. Podle dovolatelky závěr odvolacího soudu, podle něhož dopadá pouze na osoby, které již mají formální postavení účastníka konkrétního řízení, odporuje samotnému znění Odkázala na konkrétní judikaturu týkající se pojmu procesního úkonu a uvedla, že souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení podle nepochybně je procesním úkonem tak, jak jej chápe judikatura. Podle dovolatelky nelze akceptovat, aby si subjekty navzdory jednoznačně učiněnému procesnímu úkonu reflektujícímu jejich skutečnou vůli mohly vše později rozmyslet. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se potvrzuje rozhodnutí soudu prvního stupně.

6. Dovolatelka v dovolání rovněž navrhla odklad právní moci napadeného rozhodnutí, což odůvodnila tím, že pokud by právní moc nebyla odložena, bude muset soud prvního stupně s ohledem na doloženou smlouvu o postoupení pohledávky a oznámení o jejím postoupení žalované projednávanou žalobu zamítnout z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace.

7. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání by mělo být zamítnuto, případně odmítnuto, neboť se v zásadě týká jednoznačných otázek procesního práva a ani se neodchyluje od existující rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Odkázala na judikaturu, podle které je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí, proto dle žalované bylo rozhodující, zda ten, kdo má vstoupit na místo žalobkyně, s tím souhlasil v době vydání rozhodnutí. Podle žalované by bylo v rozporu s dispoziční zásadou i se samotným nutit L. N. stát se žalobcem navzdory jeho výslovnému nesouhlasu. Návrh dovolatelky na odklad právní moci napadeného rozhodnutí považovala žalovaná za neopodstatněný a navrhla, aby byl zamítnut.

III.Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a ), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je dovolání přípustné.

9. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

10. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným pro řešení otázky, zda osoba, která má vstoupit do řízení na místo žalobce podle , může odvolat svůj souhlas se vstupem do řízení učiněný vůči soudu, neboť se jedná o otázku, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

12. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu při řešení shora uvedené otázky spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

13. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv.

14. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

15. Podle úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem.

16. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vychází z toho, že v procesním právu platí pro procesní úkony zásada „co se stalo, nelze odestát“. Tedy jinými slovy, učiněné procesní úkony nelze v zásadě vzít zpět, tedy odstranit jejich nastalé procesní účinky na trvání a obsah procesněprávního vztahu, pokud to právní úprava výslovně nepřipouští (jako je tomu např. u zpětvzetí žaloby, zpětvzetí odvolání apod.). Není přitom rozhodný ani případný omyl v procesním úkonu. Procesní úkon je projevem vůle jednajícího subjektu, pro který je rozhodující samotný projev této vůle (navenek), nikoliv vůle sama. Není tedy (na rozdíl od právního úkonu hmotněprávního) významné, zda projevu vůle navenek skutečně odpovídala samotná vůle jednajícího subjektu, že byl projev vůle případně vyvolán omylem apod. Rozhodující je obsah projevu. Procesní úkon, jehož povaha to umožňuje, může být odvolán ( ), tedy mohou být odklizeny jeho (ještě nenastalé) procesní účinky, pokud takové odvolání dojde soudu nejpozději současně s odvolávaným procesním úkonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. , dále usnesení ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. , usnesení ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. , či usnesení ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. ).

17. Judikatura i literatura rovněž vychází z toho, že i určité osoby, o jejichž právech a povinnostech se v určité fázi řízení rozhoduje, se stávají pro tento úsek dočasnými účastníky řízení; jde tak např. o svědka v případě rozhodování o svědečném, znalce v řízení o znalečném apod. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. , či usnesení ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. , a také WINTEROVÁ, Alena, a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2011, s. 131).

18. Účastníkem pro určitý úsek řízení je i osoba, o níž je v intencích rozhodováno, zda se stane procesním nástupcem původního účastníka řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. ).

19. Nejvyšší soud ve svém rozhodování zároveň dovodil, že souhlas se vstupem do řízení podle je procesním úkonem, který musí být učiněn vůči soudu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. ).

20. Z uvedeného plyne, že projev vůle obsahující souhlas osoby se vstupem do řízení podle učiněný vůči soudu je třeba považovat za procesní úkon účastníka ( ), byť (dočasného) účastníka pro určitý úsek řízení, a není zde zvláštní důvod, aby se na takový projev vůle nepoužila právní úprava odvolání procesního úkonu podle ( ).

21. Lze tedy uzavřít, že souhlas osoby s jejím vstupem do řízení na místo žalobce podle učiněný vůči soudu je procesním úkonem, na který se vztahuje a který tudíž může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem.

22. Pokud odvolací soud v projednávané věci odůvodnil svůj závěr o nemožnosti aplikace na souhlas L. N. se vstupem do řízení na místo žalobkyně tím, že se toto ustanovení vztahuje toliko na procesní úkony účastníků řízení a že souhlas se vstupem do řízení není procesním úkonem účastníka řízení, je jeho úvaha nesprávná, neboť L. N. jako osoba mající vstoupit do řízení podle se pro tento úsek řízení, v níž soud rozhoduje o připuštění jeho vstupu do řízení (tedy o jeho právech a povinnostech), stal (dočasným) účastníkem řízení.

V. Závěr

23. Dovolací soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je tedy důvodné.

24. Jelikož vzhledem k dosavadním výsledkům řízení není možné v dovolacím řízení o věci rozhodnout [ ], dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu ze shora uvedených důvodů podle bez jednání ( ), včetně závislého výroku o nákladech řízení, zrušil.

25. Se zřetelem k tomu, že bylo o dovolání v přiměřené lhůtě rozhodnuto, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první ). O náhradě nákladů řízení včetně tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 9. 2024

JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu