Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1986/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., nyní ve Vazební věznici Liberec, zastoupeného Mgr. Václavem Dařbujanem, advokátem se sídlem v Liberci, Jungmannova 351/2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. -32 ze dne 11. května 2022, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Liberci zamítl usnesením č. j. -23 ze dne 5. dubna 2022 žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, uloženého rozsudkem soudu prvního stupně č. j. -327 ze dne 4. května 2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec (dále jen "stížnostní soud") č. j. -368 ze dne 8. prosince 2020. Napadeným usnesením zamítl stížnostní soud následně podanou stížnost.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , 38 odst. 2 a 40 odst. 5 d (dále jen " ").

3. Stěžovatel namítá, že soudy nerespektovaly závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. listopadu 2018 (N 195/91 SbNU 411). Soudy v rozporu s tímto nálezem vycházely jen z trestní minulosti stěžovatele, aniž by zohlednily jiné skutečnosti; k tomu stěžovatel odkazuje rovněž na nález

sp. zn.

ze dne 29. ledna 2021 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz) a uvádí, že soudní praxe zmíněné nálezy nerespektuje. Dále stěžovatel namítá, že stížnostní soud nereflektuje terapeutický výcvik stěžovatele a svévolně poukazuje na jeho problémy s alkoholem, které měl v roce 2012. Závěrem stěžovatel odkazuje na nález

sp. zn.

ze dne 14. září 2021, který vyslovuje požadavek, aby soudy v podobných případech jasně a srozumitelně vysvětlily, co má žadatel splnit pro naplnění požadavků na podmíněné propuštění.

4. Z napadeného usnesení se podává, že stěžovatel se jednání, pro které byl odsouzen, dopustil ve zkušební době předchozího podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a v jeho případě existuje vysoká možnost recidivy. Stížnostní soud stěžovateli doporučuje řešit násilný aspekt jeho povahy, umocňovaný užitím alkoholu, navázáním spolupráce s probační a mediační službou, větším využitím výchovných programů i prací s terapeuty; v odůvodnění napadeného rozhodnutí reagoval na stěžovatelem zmíněnou judikaturu ústavně konformním způsobem a se všemi námitkami se řádně vypořádal.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá usnesení stížnostního soudu v přesvědčení, že splnil veškeré požadavky, které zákon stanoví pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody - přitom však pomíjí účel tohoto procesního institutu i úkol obecných soudů při jeho aplikaci. Posouzení podmínek (uplynutí stanoveného času, polepšení žadatele a prognóza vedení řádného života) svěřuje zákon obecným soudům, které na základě dostupných informací objektivně přezkoumávají, zda již splnil výkon trestu svůj účel. Podmíněně propustit lze jen odsouzené, u nichž lze bezvýhradně očekávat vedení řádného života.

6. Nenárokový institut podmíněného propuštění z výkonu trestu má motivovat odsouzeného k jeho polepšení již během výkonu trestu odnětí svobody. Shledá-li obecný soud, že lze předpokládat (snazší) resocializaci odsouzeného, byl sledovaný cíl naplněn a další výkon trestu odnětí svobody již není potřebný (například usnesení

sp. zn.

ze dne 23. února 2012). Podobné rozhodování však není mechanickým algoritmem, při němž by pouhé naplnění (přesvědčení o naplnění) definované řady požadavků automaticky mělo vést k očekávanému rozhodnutí o podmíněném propuštění.

7. Stěžovateli byl uložen trest ve výši stanovené zákonem ( y), s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu - jeho podmíněné "zkrácení" je výjimkou, pro jejíž užití musí být splněny veškeré podmínky. Podle usnesení

sp. zn.

ze dne 15. února 2022 "přihlédnutí k trestní minulosti odsouzeného při jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je nezbytné pro reálné posouzení rizika nepřijatelného chování odsouzeného po propuštění". V případě stěžovatele nešlo o dvojí přičítání ani porušení zásady ne bis in idem ( y), ale o prověření, jak se (dosavadní) výkon trestu projevil v jeho chování, návycích, a jaká je prognóza jeho budoucího spořádaného života (viz i usnesení

sp. zn.

ze dne 16. listopadu 2021).

8. Nebylo ani porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu ( y) či spravedlivý proces, neboť tato práva poskytují "jen" záruku řízení podle předem zákonem stanovených pravidel, nikoliv výsledek odpovídající přání účastníka ani jistotu, že jím předložené návrhy budou bezvýhradně akceptovány a bude jim kladen význam, účastníkem očekávaný. Zopakoval-li stížnostní soud některé argumenty, na nichž své zamítavé usnesení založil již soud prvního stupně, případně je upřesnil, nejde o porušení práva na dvojinstančnost řízení či možnost vyjádřit se k nim podle y).

9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu