Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1663/2024

24 Cdo 1663/2024-300

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně nezletilé AAAAA (pseudonym), zastoupené zákonným zástupcem Š. K., proti žalovanému O. S., zastoupenému Mgr. Tomášem Greplem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 365/7, o určení dědice, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 26. března 2024, č. j. -261, takto:

Dovolání žalobkyně se zamítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 21. 2. 2023 proti žalovanému domáhala určení, že „žalovaný není dědicem Z. S., narozené dne XY a zemřelé dne XY“ (dále jen „zůstavitelka“), ve věci řízení o pozůstalosti po zůstavitelce vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. . Žalobkyně uvedla, že „je dcerou zůstavitelky a žalovaný manžel zůstavitelky“, že „manželství mezi žalovaným a zůstavitelkou bylo uzavřeno dne 13. 7. 2021“, v době, kdy „byla zůstavitelka hospitalizována na onkologickém oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci, v terminálním stadiu onemocnění“, a že „pro absenci vůle zůstavitelky z důvodu duševní poruchy, která jí bránila v projevení úplného a svobodného souhlasu k uzavření manželství, resp. k vytvoření a projevu snatečné vůle vůbec, manželství mezi zůstavitelkou a žalovaným nevzniklo“. A protože „účastenství žalovaného v dědickém řízení po zůstavitelce vychází z existence manželství“, nezbývá jí než se „domáhat určení neexistence dědického práva žalovaného“.

2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 4. 2023, č. j. -49, „z moci úřední“ zahájil řízení o určení, zda manželství uzavřené dne 13. 7. 2021 mezi zůstavitelkou a žalovaným vzniklo či nevzniklo (řízení o zdánlivost manželství) [výrok I.], rozhodl, že řízení o zdánlivost manželství specifikované výrokem I se vylučuje k samostatnému řízení [výrok II.] a že řízení o určení dědice vedené zdejším soudem pod sp. zn. se přerušuje do pravomocného skončení řízení o zdánlivost manželství specifikovaného ve výroku I [výrok III.]. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci poté usnesením ze dne 29. 6. 2023, č. j. -92, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. o přerušení řízení.

3. V projednávané věci k námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti všem soudcům Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. -168, rozhodl, že „soudci Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci Mgr. Jaromír Synek, JUDr. Karla Musilová a Mgr. Martina Telcová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. “, neboť „soudci ve svých vyjádřeních uvedli, že k účastníkům řízení, k jejich zástupcům ani k věci samé nemají žádný vztah a matka žalobkyně se tohoto řízení neúčastní“, a že se navíc „ve věci necítí být podjatí“. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci poté usnesením ze dne 30. 10. 2023, č. j. -174, rozhodl, že „soudce Okresního soudu v Olomouci Mgr. [pozn. JUDr.] Jan Scheuer, Ph.D. není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. “.

4. Ve věci řízení o zdánlivost manželství Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. -247, odmítl odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 8. 2023, č. j. -112, které podle potvrzení ve spise nabylo právní moci dne 9. 8. 2023, jímž soud prvního stupně určil, že manželství mezi O. S. a Z. S., rozenou Š., které bylo uzavřeno dne 13. 7. 2021 v prostorách Fakultní nemocnice Olomouc před Magistrátem města Olomouce, vzniklo (výrok I.) a jímž dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti těmto rozhodnutím podala žalobkyně dne 22. 1. 2024 ústavní stížnost z důvodu porušení jejího práva na spravedlivý proces odnětím možnosti účastnit se řízení a jednat před soudem, a vzhledem k uvedené ústavní stížnosti podala v projednávané věci návrh na přerušení řízení „do provomocného skončení řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti“, neboť „uvedenými rozhodnutími o osobním stavu žalovaného a matky žalobkyně je vázán soud ve věci “ a v případě zrušení napadených rozhodnutí by byl „založen důvod obnovy řízení podle “ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ).

5. V projednávané věci také Nejvyšší soud k návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti usnesením ze dne 5. 12. 2023, č. j. -204, rozhodl, že se věc vedená u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Hradci Králové.

6. Okresní soud v Olomouci následně usnesením ze dne 29. 1. 2024, č. j. -220, k návrhu žalobkyně přerušil řízení „do pravomocného skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. “. Poté, co dovodil, že „rozhodnutí soudu v nynější věci závisí na otázce osobního stavu žalovaného (status manžela zůstavitelky)“, a tedy závěr řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. o zdánlivost předmětného manželství „je pro nynější rozhodnutí stěžejní“, že rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti by „následně mohlo představovat okolnost odůvodňující obnovu řízení ve smyslu “, přičemž „žalobu na obnovu řízení lze podle podat v omezené lhůtě“, a že „důvod ústavní stížnosti není smyšlený, jelikož nezletilá žalobkyně účastnicí řízení o zdánlivost manželství nebyla“, soud prvního stupně dospěl k závěru o vhodnosti přerušení řízení dle

7. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 26. 3. 2024, č. j. -261, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že „řízení se do pravomocného skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. nepřerušuje“. Odvolací soud dovodil, že v daném případě „nejsou splněny předpoklady pro přerušení řízení“ podle ustanovení , a to ani s ohledem na důvody uvedené soudem prvního stupně, neboť žalobkyně (jejíž odvolání proti rozsudku okresního soudu ve věci řízení o zdánlivost manželství zůstavitelky a žalovaného odvolací soud odmítl se závěrem, že není osobou oprávněnou podat odvolání, protože není účastníkem řízení) „disponuje podle procesním prostředkem, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem“, a tedy „žalobu pro zmatečnost je třeba považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti“, a proto „za dané procesní situace“ není podaná ústavní stížnost důvodem, aby soud řízení do doby rozhodnutí o podané ústavní stížnosti přerušil podle ustanovení

8. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o nepřerušení řízení z důvodu, že žalobkyně nevyčerpala před podáním ústavní stížnosti veškeré procesní prostředky ochrany, které jí zákon umožňuje, v daném případě žalobu pro zmatečnost, a odvolacímu soudu vytýká, že „nepochopitelně ignoroval ustanovení “ , o zvláštních řízení soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle kterého žaloby na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nejsou ve věcech určení, zda tu manželství je či není, a o neplatnost manželství přípustné, čímž „založil zjevnou nezákonnost rozhodnutí založenou nikoli možností různého právního uvážení, nýbrž excesivním pominutím normy jednoduchého práva“, a tedy má za to, že „podaná ústavní stížnost je jediným možným procesním prostředkem k ochraně práv žalobkyně“, nadto že „samotná otázka přípustnosti ústavní stížnosti může být vyřešena výlučně rozhodnutím Ústavního soudu, nikoli posouzena jako předběžná obecným soudem“. Dovolatelka dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu „vydali vyloučení soudci“, neboť Mgr. Jaromír Synek, JUDr. Karla Musilová a Mgr. Martina Telcová „byli vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. “, a ačkoliv v průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci již matka žalobkyně nežila, „její smrtí nezanikly důsledky spojené s přátelským vztahem soudců k ní“. Vzhledem k uvedenému dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že „se rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2024, č. j. -220, potvrzuje“, nebo aby přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a podle (pozn. ) „s ohledem na závažná procesní pochybení přikáže věc k dalšímu řízení jinému odvolacímu soudu i s ohledem na důvody vyloučení všech soudců olomoucké pobočky krajského soudu“.

9. Žalovaný navrhl dovolání žalobkyně odmítnout, neboť je považuje za nepřípustné. Ačkoliv připouští, že odvolací soud opomenul ustanovení § 382 z. ř. s., má za to, že „takové právní pochybení přípustnost dovolání zjevně nezakládá“. Nadto se domnívá, že i v případě vyčerpání všech prostředků nápravy v projednávané věci „není dán obligatorní důvod pro přerušení řízení, a tedy pro vyčkávání na rozhodnutí Ústavního soudu“, jestliže ani dovolatelka jakoukoliv „konkrétní či dokonce bezprostřední hrozbu, vyvolanou nepřerušením aktuálního řízení, neformuluje“. Také tvrzení dovolatelky o údajném vyloučení soudců senátu odvolacího soudu žalovaný považuje za nedůvodná.

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že zákonný zástupce dovolatelky, který sepsal dovolání, má právnické vzdělání [ a odst. 2 písm. a) ], se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

11. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

12. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

13. Žalobkyně s poukazem na stanovisko pléna Ústavního soudu , shledávala přípustnost dovolání v rozporu dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu ( , ), jakož i s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. . Dovolatelka tedy i odkazem na judikaturu Ústavního soudu vymezila, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje za splněný.

14. V projednávaném případě bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující) vyřešení otázky vhodnosti přerušení řízení o určení dědického práva po zůstavitelce, je-li rozhodnutí závislé na vyřešení otázky osobního stavu žalovaného (v tomto případě otázky, zda tu manželství zůstavitelky a žalovaného je či není), o které již bylo soudem pravomocně rozhodnuto, ale v dané věci byla podána ústavní stížnost, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Protože tato otázka nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ve všech souvislostech vyřešena, shledal dovolací soud dovolání žalobkyně přípustným.

15. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

16. Podle ustanovení soud, neučiní-li jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

17. Žalobkyně v projednávané věci požaduje přerušení řízení do rozhodnutí o ústavní stížnosti, kterou napadla usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 11. 2023, č. j. -247 (o odmítnutí odvolání), a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 8. 2023, č. j. -112, jímž soud pravomocně rozhodl, že manželství mezi O. S. a Z. S., rozenou Š., které bylo uzavřeno dne 13. 7. 2021 v prostorách Fakultní nemocnice Olomouc před Magistrátem města Olomouce, vzniklo. Odvolací soud však oproti závěru soudu prvního stupně dospěl k závěru o zamítnutí návrhu na přerušení řízení s odůvodněním, že žalobkyně v řízení o zdánlivost manželství zůstavitelky a žalovaného nevyčerpala procesní prostředek - žalobu pro zmatečnost dle ustanovení - jehož „vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti“, a který „je stěžovatel povinen před podáním ústavní stížnosti uplatnit“.

18. Přerušení řízení podle ustanovení je fakultativním opatřením soudu. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, a to podle okolností konkrétního případu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , který byl publikován v časopise Soudní judikatura pod č. 169, ročník 2011).

19. Při úvaze, zda řízení má být podle ustanovení přerušeno, je tedy třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem každého jednotlivého případu, mimo jiné k tomu, zda důvodem pro přerušení řízení má být dosud (pravomocně) neskončené jiné řízení nebo řízení o mimořádném opravném prostředku (případně ústavní stížnosti) podaném proti rozhodnutí, které již nabylo právní moci.

20. Pro mimořádné opravné prostředky, kterými lze napadnout rozhodnutí vydaná v občanském soudním řízení, je charakteristické, že směřují proti pravomocným soudním rozhodnutím. Protože podáním mimořádného opravného prostředku nedochází k suspenzi právní moci napadeného rozhodnutí, znamená to mimo jiné, že řízení se pokládá dnem právní moci rozhodnutí za skončené, i když rozhodnutí má být (v budoucnu) přezkoumáno soudem cestou mimořádného opravného prostředku. Lze proto poukazovat na to, že občanské soudní řízení (navzdory podanému mimořádnému opravnému prostředku) již neprobíhá, že pravomocné soudní rozhodnutí je (i když bylo napadeno mimořádným opravným prostředkem) závazné pro účastníky řízení, popřípadě též pro další osoby, stanoví-li to zákon, a v tomu odpovídajícím rozsahu též pro všechny orgány ( ), a že v jiném řízení je možné z něho vycházet; kdyby bylo cestou mimořádného opravného prostředku zrušeno a kdyby věc byla v novém rozhodnutí vyřešena jinak, může být v jiném řízení, v němž z něho soud nebo jiný orgán vycházel a v němž na něm založil své rozhodnutí, zjednána náprava pomocí žaloby na obnovu řízení [ ] (k tomu srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. ).

21. S výše uvedenými závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje také pro případ ústavní stížnosti (jako specifického prostředku k ochraně základních práv a svobod) podané proti pravomocnému rozhodnutí vydanému v občanském soudním řízení (ve zvláštním řízení soudním) v související věci, tedy v situaci, kdy již ve věci, v níž je řešena otázka, která má význam pro rozhodnutí soudu nebo kterou soud není oprávněn v daném řízení řešit, bylo pravomocně rozhodnuto.

22. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena na závěru, že přerušení řízení na dobu do rozhodnutí o dovolání do pravomocného rozhodnutí či do rozhodnutí o ústavní stížnosti napadající pravomocné rozhodnutí v související věci je v mezích ustanovení výjimečně možné s poukazem na zásadu hospodárnosti (účelnosti), jen je-li odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno (k tomu srov. právní názor vyjádřený například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. , či ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. ).

23. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené a (jak správně poukazuje též žalovaný ve svém vyjádření k dovolání) s ohledem na to, že žalobkyně ani neformuluje konkrétní či bezprostřední hrozbu vyvolanou případným nepřerušením řízení, dospěl k závěru, že v projednávaném případě nejde o výjimečný případ, v němž by přerušení řízení podle ustanovení do pravomocného rozhodnutí o ústavní stížnosti odůvodňovala obava, že by účastnice řízení byla při nepřerušení řízení vystavena mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které má být podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno, a tedy že důvod pro přerušení řízení o určení dědického práva po zůstavitelce do rozhodnutí o ústavní stížnosti podané žalobkyní proti pravomocnému rozsudku ve věci zdánlivosti manželství zůstavitelky a žalovaného a usnesení odvolacího soudu, který odmítl její odvolání, není podle ustanovení naplněn.

24. Vzhledem k uvedenému dospěl odvolací soud ke správnému závěru, že podaná ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. -247, není důvodem, aby soud řízení do doby rozhodnutí o podané ústavní stížnosti přerušil podle

25. K dovolatelkou předkládané námitce podjatosti soudců odvolacího soudu, tj. k dovolatelkou namítané zmatečnostní vadě řízení spočívající v rozhodování věci vyloučenými soudci [ ], jíž tak dovolatelka uplatňuje zmatečnostní vadu, ke které je třeba přihlédnout i za dovolacího řízení, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ), jako tomu je v projednávaném případě, má dovolací soud za to, že jednak již Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. -168, rozhodl k námitce podjatosti vznesené žalobkyní podáním ze dne 5. 9. 2023 tak, že „soudci Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci Mgr. Jaromír Synek, JUDr. Karla Musilová a Mgr. Martina Telcová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. “ (pozn. o návrhu zákonného zástupce nezletilé žalobkyně na vyloučení soudce Okresního soudu v Olomouci JUDr. Jana Scheuera, Ph.D.), jednak dovolatelka touto námitkou uplatnila velmi obdobnou argumentaci ohledně důvodů jí shledávané podjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci Mgr. Jaromíra Synka, JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové jako v případě dříve vznesené námitky, a tedy že ani v předmětné části řízení projednávaného případu ani dovolací soud vzhledem k uvedenému, jakož i k okolnostem případu neshledává důvod k odchýlení od závěru, k němuž dospěl již Vrchní soud v Olomouci ve výše označeném usnesení, tedy že soudci Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci Mgr. Jaromír Synek, JUDr. Karla Musilová a Mgr. Martina Telcová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí v projednávané věci. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že taková námitka není důvodná a vada řízení ve smyslu není dána.

26. Protože napadené usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu věcně správný, a protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení zamítl.

27. Jelikož tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu ( a část první věty za středníkem a věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 9. 2024

JUDr. Roman Fiala předseda senátu