Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2026/2024

-214

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné SONY DADC Czech Republic, s. r. o., se sídlem ve Štěnovicích, Dobřanská 545, identifikační číslo osoby 29101077, zastoupené JUDr. Petrem Moníkem, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlické nábřeží 376/17, proti povinné D. P., zastoupené Mgr. Danielem Šírem, advokátem se sídlem v Praze 3, Belgická 642/15, za účasti manžela povinné D. P., zastoupeného Mgr. Bc. Anetou Čepičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Belgická 642/15, o 60 523,42 EUR a 1 803 273,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 3. 2024, č. j. -179, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Okresní soud v Rokycanech (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. -141, k návrhu manžela povinné rozhodl, že exekuce, jejímž provedením byl pověřen dne 6. 10. 2021, pod č. j. -10, soudní exekutor Mgr. Bohumil Brychta, Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, a vede ji pod sp. zn. 194 EX 669/21, proti povinné D. P. na základě rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. , se podle , , dále též „“, prohlašuje za nepřípustnou a částečně zastavuje, a to ohledně podílu

½ pozemku par. č. st.

XY o výměře 604 m

2

– zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY a pozemku parc. č. XY o výměře 49 m

2

– ostatní plocha, zapsaných na LV č. XY pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY, ohledně finančních prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY, u Monety stavební spořitelny, a. s., ohledně

½ finančn

ích prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY u mBank S.A., ohledně

½ finančn

ích prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY u Air Bank a. s., ohledně

½ finančn

ích prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY u České spořitelny, a. s. a ohledně

½ finančn

ích prostředků na účtu manžela povinné č. ú. XY u České spořitelny, a. s. (výrok I). Dále rozhodl, že manžel povinné i povinná mají právo na náhradu nákladů tohoto řízení o částečném zastavení exekuce (výrok II).

2. Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je v souzené věci rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. , jímž byla povinná pravomocně odsouzena za majetkovou trestnou činnost. Ta spočívala v tom, že povinná na pozici finanční účetní si v období od 4. 7. 2018 do 6. 6. 2019 přisvojila finanční prostředky oprávněné tak, že místo bankovních čísel skutečných odběratelů zadávala bankovní účty svoje a v jednom případě svého manžela. V daném rozsudku byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné (v trestním řízení v pozici poškozené) náhradu škody. Manžel povinné podal návrh na částečné zastavení exekuce s odůvodněním, že se jedná o výlučný dluh povinné.

3. Okresní soud s odkazem na , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), uzavřel, že v případě dluhu z protiprávního jednání není třeba, aby manžel povinného projevil nesouhlas vůči věřiteli bez zbytečného odkladu, aby dosáhl omezení postižitelného společného jmění manželů (dále též jen „SJM“). Z uvedeného důvodu s přihlédnutím ke shodným tvrzením manželů zastavil exekuci do výše ½ finančních prostředků uložených na účtech uvedených ve výroku rozsudku.

4. Pokud jde o nemovitosti, uzavřel, že skutečnost, že je podíl manžela povinné na nemovitostech zajištěn orgány činnými v trestním řízení jako výnos z trestné činnosti, jeho exekuční postih neospravedlňuje. V souvislosti s koupí nemovitostí vzal za prokázané, že povinná se sice zavázala část kupní ceny zaplatit sama, vzhledem ke kupní ceně se však jednalo o zanedbatelnou část, podstatnou část zaplatili povinná a její manžel z poskytnutého úvěru (částku 1 690 000 Kč), přičemž úvěrovou smlouvu podepsali oba. Podle názoru okresního soudu se tak nejednalo o zastřené právní jednání (nabytí nemovitostí pouze povinnou). Okresní soud proto uzavřel, že majetek manžela povinného nelze pro výlučný dluh povinné postihnout.

5. Krajský soud (dále též jen “odvolací soud“) napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil ve správném znění, tak, že se exekuce částečně zastavuje ohledně podílu manžela povinné velikosti podílu ½ k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, a k pozemku parc. č. XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY, a dále ohledně pohledávky k peněžním prostředkům na účtu manžela povinné č. XY u Monety stavební spořitelny, a. s., a pohledávky k ½ peněžních prostředků na účtu č. XY u mBank S.A., účtu č. XY u Air Bank a. s., a účtů č. XY a č. XY u České spořitelny, a. s. (výrok I). Dále zrušil výrok II usnesení o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II). Oprávněné uložil zaplatit manželu povinné a povinné náhradu nákladů odvolacího řízení, a to manželu povinné 5 688 Kč a povinné 5 644,70 Kč, vše k rukám jejich zástupců do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III).

6. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v případě postihu finančních prostředků na bankovních účtech. Pokud jde o nemovitosti, připomněl, že manželé je nabyli ještě před uzavřením manželství do podílového spoluvlastnictví. Vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí se stal manžel povinné vlastníkem ½ nemovitostí. Jedná se o jeho výlučný majetek, který nelze postihnout v exekuci směřující k vymožení výlučného dluhu povinné, třebaže měl vzniknout za trvání manželství (odst. 14 odůvodnění).

7. Z tohoto důvodu odvolací soud považoval za irelevantní námitky poukazující na to, jakým způsobem byly získány peněžní prostředky na koupi nemovitostí, popř. zpochybňující tvrzení manžela povinné o způsobu splácení hypotečního úvěru. K závěru o zajištění nemovitostí dodal, že trestní řád upravuje dva typy zajištění, mezi nimiž je zásadní rozdíl. Jedná se o odlišné instituty, které se odlišují jejich účelem. První z nich, označený jako zajištění nároku poškozeného je upraven v § 47 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a slouží ke krytí případné pohledávky poškozeného. Druhý podle § 77b trestního řádu je určen pouze pro efektivní a účinné vedení trestního řízení a nezakládá nárok oprávněné jako poškozené na postih majetku v exekuci (odst. 13 odůvodnění).

8. Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spojuje s řešením právní otázky, která podle ní dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to nabytí nemovitostí v důsledku zastřeného právního jednání. Uvedla, že po povinné vymáhá škodu značné výše, kterou jí povinná jako bývalá zaměstnankyně na pozici finanční účetní způsobila podvodným jednáním, za což byla pravomocně odsouzena. Sama povinná v trestním řízení vypověděla, že chtěla zaplatit dluhy svého přítele (nyní manžela), aby jim mohl být poskytnut hypoteční úvěr, bez něhož by si nemovitosti koupit nemohli. V soudním řízení mělo být prokázáno, že manželé zastřeně jednali tak, že z peněžních prostředků získaných trestnou činností zaplatila kupní cenu nemovitostí povinná, zaplatila dluhy svého tehdy přítele, čímž se stal pro banku dostatečně bonitním pro poskytnutí úvěru (bod 9. 3. dovolání). Odvolací soud měl proto dospět k závěru, že výlučným vlastníkem nemovitostí se stala pouze povinná, že ta zaplatila kupní cenu a že koupě nemovitostí oběma nyní manžely bylo zastřeným právním jednáním.

9. Skutkové závěry obou soudů jsou podle dovolatelky v extrémním rozporu „mezi obsahem provedeného dokazování a skutkovými zjištěními“, a skutková zjištění jsou natolik vadná, že to ve svém důsledku představuje porušení práv garantovaných č. 36 odst. 1d. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů jako námitka nesprávného právního posouzení věci představuje přípustný dovolací důvod podle (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. ).

10. Dovolatelka dále s odkazem na odst. 13 a 14 odůvodnění odvolacího soudu tvrdí, že námitky, jakým způsobem byly peněžní prostředky na pořízení nemovitých věcí získány, popř. zpochybňující tvrzení manžela povinné, kdo a jakým způsobem splácí hypoteční úvěr, nejsou a nemohou být irelevantní; právní posouzení věci je tak neúplné, a tudíž nesprávné, čímž se odvolací soud odchýlil od konstantní judikatury Nejvyšší soudu (citovaný rozsudek sp. zn. , bod 9.4. dovolání).

11. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

12. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též „“.

13. Dovolání není přípustné.

14. Oprávněná spojuje přípustnost dovolání s dosud podle ní neřešenou otázkou zastřeného právního jednání a nabytí vlastnického práva k nemovitostem, které jsou zapsány v podílovém spoluvlastnictví povinné a jejího manžela.

15. Na řešení otázky o zastřenosti či nezastřenosti právního jednání (uzavírání kupní smlouvy) však závěr odvolacího soudu nespočívá.

16. Odvolací soud totiž svůj závěr, proč nelze postihnout polovinu nemovitostí, které podle zápisu v katastru nemovitostí náleží manželu povinného, odůvodnil tím, že výlučný majetek jednoho z manželů nabytý před uzavřením manželství (v souzené věci bylo manželství uzavřeno 25. 5. 2019) nelze při vymáhání výlučného dluhu povinného manžela postihnout, přičemž vycházel pouze z kupní smlouvy a ze skutečnosti, že je manžel povinné veden jako spoluvlastník uvedených nemovitostí. Proto také odvolací soud považoval námitky oprávněné zpochybňující vlastnictví manžela povinného, tj. jak došlo k získání nemovitostí, jakým způsobem se na tom podílela povinná apod., za irelevantní.

17. Z výše uvedeného důvodu nemůže obstát ani námitka oprávněné, že přípustnost dovolání ve smyslu je dána nesprávným právním posouzením věci v důsledku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu.

18. K otázce částečného zastavení exekuce ohledně pohledávky k peněžním prostředkům na účtu manžela povinné oprávněná nevymezila přípustnost. Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje u konkrétní otázky splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. ).

19. Ohledně výroku II. a III. napadeného usnesení není dovolání přípustné [k tomuto srov. ust. ].

20. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dovolání podle věty první odmítl.

21. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty za středníkem , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a povinné ani manželu povinné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 8. 2024

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu