Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 433/2024

21 Cdo 433/2024-406

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Martinou Knickou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Tyršova č. 1434/4, proti žalovanému SAMIR KYSANÉ ZELÍ s. r. o. se sídlem v Bohušovicích nad Ohří, Masarykova č. 374, IČO 25416677, zastoupenému JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jižní č. 1820, o 52 477 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. září 2023, č. j. -365, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2023, č. j. -365, není přípustné, neboť nejsou splněny předpoklady jeho přípustnosti uvedené v ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Za situace, kdy odvolací soud uzavřel, že „veškeré příplatky za práci přesčas, ve svátek, v noci a v sobotu, byly žalobci žalovaným uhrazeny“, není důvod (i když žalovaný vůči žalobci řádně neplnil povinnost zaměstnavatele zakotvenou v ustanovení , uváděl-li ve výplatních páskách mzdové příplatky žalobce pod položkou „odměny“), aby se soudy zabývaly otázkou, zda je „přípustné, aby zaměstnavatel směšoval v rámci písemného dokladu obsahujícího údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách … v rámci jedné číselné položky ‚prémie‘ (tedy nenárokové složky mzdy či platu) a nárok na práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli“, a otázkou, zda „je možné se písemnou dohodou zaměstnavatele a zaměstnance odchýlit od ustanovení tak, že v rámci písemného dokladu obsahujícího údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu zaměstnavatel některé složky mzdy či platu sloučí do jedné souhrnné položky, aniž by bylo zřejmé, jaká je výše jednotlivých složek“, a na vyřešení těchto otázek proto napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisí. Odpověď na tyto otázky (podle dovolatele v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené) – ať už by vyzněla jakkoli – totiž není způsobilá zvrátit skutkový závěr soudů o uhrazení mzdových příplatků žalobci a z toho plynoucí závěr o nedůvodnosti žaloby co do částky 46 340 Kč s úroky z prodlení.

Považuje-li dovolatel za významné, zda v případě „dokumentu“ vystavovaného podle „jde o dokument ‚sám pro sebe‘ bez reálných dopadů na jednotlivé složky mzdy či platu anebo se jedná o dokument svým obsahem závazný a případně prokazující, že zaměstnanec na určité složce mzdy (či platu) nedostal vyplaceno tolik, kolik měl, přestože na jiné (i nenárokové) složce mzdy bylo vyplaceno více, než jak plyne ze zákona“, pak (přestože uvádí, že jde o „problematiku“ dosud „v rámci nastíněné právní otázky“ ani „vzdáleně“ neřešenou) směřuje ke zpochybňování rozhodujících skutkových zjištění soudů. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) pak nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 9. 2024

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu