Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1588/2023

23 Cdo 1588/2023-177

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Český spotřebitel s. r. o., se sídlem v Praze, Haštalská 795/1, identifikační číslo osoby 01398491, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze, Slezská 1297/3, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze, Thunovská 192/27, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zaplacení částky 81.774,88 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, č. j. -118, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, č. j. -31, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 81.774,88 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II).

2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. -118, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu , (dále jen „ “). Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované jako nedůvodné zamítl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.

5. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

6. Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

7. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

9. Dovolání není přípustné.

10. Dovolatelka předně namítá, že odvolacím soudem nebyla správně posouzena otázka, zda „v projednávané věci skutečnost, že nikdy nedošlo ke zrušení rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Martina Týleho ze dne 24. 11. 2015, č. j. 101 Rozh 7447/2015-7 [dále jen „předmětný rozhodčí nález“], postupem podle zákona o rozhodčím řízení, má za následek, že řízení v projednávané věci je stiženo překážkou rei iudicatae (věci pravomocně rozhodnuté), a dále, zda veškerá přijatá plnění na základě tohoto rozhodčího nálezu jsou plněním přijatým na základě existujícího právního titulu a jejich přijetím nevzniká bezdůvodné obohacení“.

11. Tyto dovolací námitky však přípustnost dovolání nezakládají, neboť právní posouzení učiněné soudy nižších stupňů odpovídá závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od nichž nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v poměrech věci zde vedené.

12. Dovolací soud tak již v usnesení ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 77/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 92/2013, dovodil, že nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc.

13. O stejném závěru ostatně neměl pochybnosti ani Ústavní soud, který v usnesení ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. , v tam projednávané věci mj. uvedl, že „pakliže rozhodčí nález byl vydán mimo pravomoc rozhodce, překážku rozsouzené věci, jak se domnívá stěžovatelka, samozřejmě nezakládá“.

14. Současně platí, že exekuční soudy mohou přijmout závěr, že rozhodčí nález jim předkládaný coby exekuční titul nemá žádné právní účinky (jelikož nebyl vydán v mezích pravomoci rozhodce) a není tedy exekučním titulem, bez zřetele k tomu, že formálně nedošlo (ani již nedojde, vzhledem k případně zmeškaným lhůtám) k jeho zrušení (soudem) postupem předjímaným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sen. zn. ).

15. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) z uvedených východisek vycházel. Nelze proto přisvědčit úvaze dovolatelky, že předmětný rozhodčí nález zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené a je trvajícím podkladovým titulem pro přijaté plnění.

16. Takový závěr oproti tvrzení dovolatelky nevyplývá ani z odůvodnění odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. , jež na závěry shora citované odkazuje.

17. Přípustnost dovolání nezakládají ani otázky týkající se běhu promlčecí lhůty v poměrech projednávané věci.

18. Odvolací soud v této otázce náležitě zdůvodnil, proč je okolností rozhodnou pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení (vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo) skutečnost spolehlivého dozvědění se ochuzeného o vzniku bezdůvodného obohacení v okamžiku právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce.

19. I toto právní posouzení odpovídá závěrům rozhodovací praxe dovolacího soudu, od nichž není důvod se odchylovat ani v poměrech věci zde vedené. Konkrétně v rozsudku ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , ztotožnil Nejvyšší soud počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty s právní mocí usnesení, jímž soud exekuci zastavil a rozhodl, že exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce; tímto okamžikem bylo totiž najisto postaveno, že žalobce není povinen žalovanému náklady exekuce platit. Z navazujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. , – jež bylo přijato ve věci vedené mezi týmiž účastníky a v poměrech obdobných s věcí zde vedenou – pak vyplývá, že subjektivní promlčecí lhůta práva na vydání bezdůvodného obohacení se v těchto případech také počíná až právní mocí rozhodnutí o zastavení exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu.

20. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 7. 2024

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu