Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 324/2024

28 Nd 324/2024-98

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. ve věci žalobkyně: MALÉ HOTELY MIKULOV s.r.o., IČO 25587161, se sídlem v Mikulově, Husova 313/36, zastoupená Mgr. Robertem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Brně, Trnitá 500/9, proti žalované: PKV BUILD s.r.o., IČO 28149785, se sídlem Senožaty 284, zastoupená Mgr. Janou Sedlákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Purkyňova 648/125, o zaplacení 1 102 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:Věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou dne 9. 4. 2024 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 1 102 000 Kč s příslušenstvím z titulu vypořádání smlouvy o dílo. Žalovaná podáním ze dne 11. 6. 2024 navrhla, aby věc byla přikázána Městskému soudu v Brně. Návrh na delegaci věci odůvodňuje tím, že v obvodu Městského soudu v Brně má své faktické sídlo, provozuje zde své podnikání a bydlí zde členové jejího statutárního orgánu, přičemž jednání mezi stranami ve vazbě na jejich smluvní vztahy probíhala rovněž v Brně.

2. Žalobkyně s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Brně nesouhlasí.

3. Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům (srov. větu první , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „ “), shledal, že důvody k přikázání věci jinému soudu dány nejsou.

4. Podle věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

5. Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. ) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. ). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 d). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Zásadně pak okolnost toho druhu, že účastník řízení nemá faktické sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí cestou k soudu překonat větší vzdálenost, je spíše běžná a nemůže sama o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. ).

7. Z uvedeného je zřejmé, že okolnost akcentovaná žalovanou (že vzdálenost jejího faktického sídla od místně příslušného soudu) důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu zjevně není.

8. Nejvyšší soud proto návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu nevyhověl ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 8. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu