Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1645/2024

20 Cdo 1645/2024-75

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné King of Kratom s. r. o., se sídlem v Brně, Masná 222/4, identifikační číslo osoby 11786868, zastoupené Mgr. Janem Prokešem, advokátem se sídlem v Brně, Palackého třída 3048/124, proti povinnému R. Č., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Kružíkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 2a, pro 619 187,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2024, č. j. -51, takto:

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání povinného potvrdil usnesení ze dne 20. 11. 2023, č. j. -35, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného ze dne 9. 10. 2023 na zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem Mgr. Zdeňkem Ráčkem, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, pod sp. zn. 179 EX 2274/23 na základě pověření Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 9. 2023, č. j. -15. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul (rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 4. 2023, č. j. -47) byl povinnému řádně doručen. Byl totiž doručován na adresu XY (úřední adresa Obecního úřadu Telnice), kde adresát nebyl zastižen, proto byla písemnost typu I uložena a připravena k vyzvednutí dne 1. 6. 2023 a desátým dnem od toho dne se podle , , ve znění pozdějších předpisů, považuje za doručenou.Předmětný rozsudek je tedy pravomocný a vykonatelný. Námitka, že povinnému zdravotní stav zabránil přebrat poštovní zásilku s vykonávaným rozsudkem, zde s ohledem na striktní úpravu doručování nemá podle odvolacího soudu místo.

2. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována odlišně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Současně namítá, že výklad nesmí být v rozporu s dobrými mravy ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“). V souvislosti s tím vytýká soudu, že nevzal v úvahu, že dovolatel neměl možnost seznámit se s exekučním titulem ze zdravotních důvodů. Spatřuje pochybení soudu také v závěru, že použití ustanovení o neúčinnosti doručení je možné pouze v nalézacím řízení. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil věc Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

3. Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že se s napadeným usnesením ztotožňuje, neboť oba soudy dospěly ke správnému právnímu posouzení věci. Povinný přípustnost dovolání vymezuje pouhým opisem ustanovení a následně jen rekapituluje dříve vznesené námitky. Protože takové vymezení přípustnosti dovolání podle ustálené judikatury k projednání dovolání nepostačuje, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále jen „ “. Zjistil, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a bylo sepsáno advokátem. Dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a zda je přípustné.

5. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

7. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení nebo jeho část. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. též usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. , a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , případně stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.).

8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, není v projednávané věci naplněn, jelikož dovolatel vymezil pro řešení určité právní otázky všechny čtyři možné předpoklady přípustnosti uvedené v ustanovení , jež si vzájemně konkurují - z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , odmítl).

9. Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , vysvětlil, že se nejedná o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup, pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání. To znamená, že i kdyby dovolací soud měl za to, že v případě věcného přezkumu dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu obstát nemůže, bez právně relevantního vymezení předpokladu přípustnosti dovolání mu nepřísluší, aby za dovolatele dovozoval či doplňoval absentující obligatorní náležitosti dovolání; opačný postup by představoval zjevný exces, neboť by v takovém případě nebyla respektována právní reglementace dovolacího řízení a bylo by porušeno právo účastníků na spravedlivý proces (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. ).

10. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání v projednávané věci již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit ( b odst. 3 ), uplynula. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze přípustnost dovolání posoudit. Nejvyšší soud tedy dovolání odmítl podle Současně rozhodl o nákladech dovolacího řízení, jelikož podle oznámení soudního exekutora založeného na č. l. 58 soudního spisuexekuce skončila vymožením.

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 8. 2024

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu