Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2042/2024

25 Cdo 2042/2024-198

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: B. V., zastoupený Mgr. Martinem Čaňkem, advokátem se sídlem Dolní náměstí 679/5, Jablonec nad Nisou, proti žalované: C. T. C. holding, a. s., IČO 25604031, se sídlem Pod Vodárnou 82/15, Lukášov, Jablonec nad Nisou, zastoupená Mgr. Martinem Šoulou, advokátem se sídlem Francouzská 299/98, Praha, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 2. 2024, č. j. -144, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 23. 2. 2023, č. j. -113, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal tam specifikované omluvy (výrok I) a zaplacení 25.000 Kč (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 6. 2. 2024, č. j. -144, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Původ sporu spočívá v nevyžádaných dehonestujících SMS zprávách, které zaslal žalovaný žalobci poté, co žalobce neposkytl žalovanému součinnost při převodu akcií, na němž se účastníci dohodli. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. , vyložil, že obsahem SMS zpráv, které byly žalobci zaslány, nedošlo k neoprávněnému zásahu do jeho práva na ochranu osobnosti. Na tom by nic nemohl změnit ani výslech žalobce k otázce, jak osobně předmětné SMS zprávy vnímal, protože tvrzený zásah do jeho osobnosti je třeba hodnotit objektivně a posuzovat, jak by jej, respektive újmu jím vyvolanou, pociťovala každá fyzická osoba v postavení žalobce.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce vlastnoruční dovolání a žalobu na obnovu řízení. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a navrhl odložit vykonatelnost a právní moc napadeného rozhodnutí. Žalobce v dovolání uvedl, že „koordinovaným“ jednáním žalované bylo zasaženo do jeho práv podle y. Konstatoval, že se o převod akcií žalované opakovaně snažil. Zdůraznil svou disidentskou minulost a odkázal na y. Advokát, který byl žalobci ustanoven usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 9. 4. 2024, č. j. -182, dovolání doplnil v tom smyslu, že je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytkl, že neprovedl všechny žalobcem navržené důkazy, především v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. , neprovedl výslech žalobce. Soudy rovněž nezohlednily specifickou situaci danou pandemií onemocnění covid-19, neboť žalobce měl obavu potkávat se s jinými lidmi. Závěrem žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

5. Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 15. 3. 2024, č. j. -164, bylo řízení o žalobě na obnovu řízení přerušeno podle

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení ( ) zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

7. Způsobilým dovolacím důvodem není poukaz na vadu řízení spočívající v neprovedení výslechu žalobce, neboť k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. věta druhá ). Procesní vada může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní jen tehdy, je-li provázána s dovolatelem formulovanou otázkou procesního práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. , či ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. ), kterou však v dané věci dovolatel nevymezuje. Nejde zde tedy o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle , tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu věty druhé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. ).

8. Nadto pak dovolací soud podotýká, že odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. správně uvedl, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby.

9. K charakteru a významu důkazu výslechem účastníka Nejvyšší soud stabilně poukazuje na to, že účastnická výpověď je koncipována v jako podpůrný důkazní prostředek, k jehož provedení může ve sporných řízeních soud přistoupit tehdy, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak (srovnej např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. ). V daném případě se však o takový případ nejedná, protože subjektivní vnímání žalobce není významné v situaci, kdy by nastalou nemajetkovou újmu (pokud by skutečně vznikla) nepociťovala jako závažnou každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení žalobce. Právě uvedené není v rozporu se závěry žalobcem citovaného nálezu Ústavního soudu , neboť rozporovaný závěr odvolacího soudu byl řádně odůvodněn a nelze v něm spatřovat libovůli. Dovolací soud poznamenává, že na straně žalované nebyla shledána ani existence protiprávního zásahu jako jeden z předpokladů její odpovědnosti za případnou nemajetkovou újmu žalobce.

10. Tvrzení žalobce o tom, že se opakovaně snažil o převod akcií, je skutkovou námitkou, která v souladu s nepředstavuje způsobilý dovolací důvod. Není ani zřejmé, jakým způsobem by mohla výsledek řízení ovlivnit disidentská minulost žalobce, ani kam směřuje jeho argumentace y, který upravuje právo na odpor.

11. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že dostatečně nezohlednil specifickou situaci danou pandemií onemocnění covid-19, již žalobce velmi intenzivně vnímal, nelze mu dát za pravdu. Odvolací soud se danou námitkou zabýval (viz bod 13 napadeného rozhodnutí), ovšem za situace, kdy se žalobce dostavil k jednání soudu, avšak následující den se z obavy o svůj život nemohl dostavit do banky, ji považoval za účelovou.

12. Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle

13. Návrhem na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se dovolací soud nezabýval, neboť jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či zastavení dovolacího řízení, není tento akcesorický návrh projednatelný (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , , neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 8. 2024

JUDr. Robert Waltr předseda senátu