Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1075/22

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Daniela Hájka, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti III. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022 č. j. -44, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, Ministerstva dopravy, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, a Magistrátu hlavního města Prahy, Mariánské nám. 2/2, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) y domáhá zrušení výroku v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že městský soud rozhodl chybně o nákladech řízení. Stěžovateli mělo náležet právo na jejich náhradu, poněvadž v soudním řízení byl procesně úspěšný; nepodal-li by žalobu, nebylo by ani pro stěžovatele příznivého rozsudku. Stěžovatel zdůrazňuje, že rozhodování o nákladech soudního řízení správního ovládá zásada úspěchu ve věci, stejně jako v občanském soudním řízení. Stěžovatel proto analogicky odkazuje na , podle kterého se přizná plná náhrada nákladů řízení částečně úspěšnému účastníkovi, závisí-li rozhodnutí na úvaze soudu. Taková situace přitom nastala v nyní posuzované věci.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady pro posouzení ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu (dále jen " "). Ústavní stížnost směřuje proti nákladovému výroku rozsudku správního soudu. Jak Ústavní soud zjistil z vyjádření vedlejšího účastníka - Ministerstva dopravy, ve věci rovněž probíhá řízení o jeho kasační stížnosti směřující proti v záhlaví uvedenému rozsudku jako celku, a to pod sp. zn. . Ústavní stížnost stěžovatele je proto návrhem nepřípustným.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona). V souladu s uvedenou zásadou může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení orgánů veřejné moci v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění podmínky "konečnosti" rozhodnutí lze připustit i u některých nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení o věci samé dosud neskončilo (např. nález

sp. zn.

nebo stanovisko pléna sp. zn. ).

V nyní posuzované věci nastala situace, kdy je rozhodnutí, jehož nákladový výrok je napaden ústavní stížností, současně napadeno kasační stížností ve věci samé. Vedlejší účastník v kasační stížnosti brojí zejména proti snížení pokuty městským soudem ve II. výroku v záhlaví uvedeného rozsudku. Domáhá se zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku jako celku a vrácení věci městskému soudu k novému projednání. I výrok napadený nyní posuzovanou ústavní stížností proto může být jako výrok akcesorický dotčen rozhodovací činností Nejvyššího správního soudu (srov. a a 2 ), což je Ústavní soud povinen respektovat.

Není přitom rozhodné, že kasační stížnost směřující toliko proti výroku o nákladech řízení je nepřípustná ze zákona ( ); procesní opatrnost stěžovatele je pochopitelná, a to obzvláště za situace, kdy sám kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku nebrojil, avšak posouzením ústavní stížnosti jako přípustné by Ústavní soud nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti a předjímal výsledek řízení o kasační stížnosti, což mu nepřísluší (srov. usnesení

sp. zn.

). Stejně tak není rozhodné, uplatnil-li opravný prostředek (jiný) účastník řízení, jehož zájem na výsledku řízení ve věci samé je v kolizi se zájmem stěžovatele. Jde totiž o to, zda má stěžovatel možnost efektivně uplatnit svoje námitky v důsledku rozhodovací činnosti orgánu rozhodujícího o opravném prostředku (srov. bod 17

sp. zn.

či bod 10 usnesení

sp. zn.

).

Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele na jeho právech nepoškozuje, neboť jak Ústavní soud opakovaně judikoval (např. usnesení

sp. zn.

nebo

sp. zn.

), případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nelze odmítnout jako návrh opožděný.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2022

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj