Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1766/2024

23 Cdo 1766/2024-99

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně TP Insolvence, v.o.s., se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, Strašnice, identifikační číslo osoby 03296636, insolvenční správkyně dlužníka GROWING WAY s.r.o., se sídlem v Praze 8,Boudníkova 2514/7, Libeň, identifikační číslo osoby 06585761,zastoupené Mgr. Piotrem Adamczykem, advokátem se sídlem v Třinci, nám. Svobody 527, proti žalované Martině Lamprechtové, se sídlem v Ostravě, Zeyerova 2572/1, Moravská Ostrava, identifikační číslo osoby 68944748, zastoupené Mgr. Andreou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Na Popí 1302/45, o zaplacení 18 189 579,88 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2024, č. j. -69, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 11. 2023, č. j. -58, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného Policií ČR, Národní centrálou proti organizovanému zločinu, Službou kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, č. j. NCOZ-9068-294/TČ-2020-417705-F.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , (dále jen „ ), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ( a ), posoudil, zda je dovolání přípustné.

Dle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Otázka dovolatelky, zda jedním z kritérií přerušení řízení podle , jež je možné nebo potřebné hodnotit s poukazem na zásadu hospodárnosti, je to, že je dána odůvodněná obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům, přípustnost dovolání nezakládá, neboť na takto formulované otázce rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.

Vyřešení této otázky totiž předpokládá zjištění odůvodněné obavy, že by dovolatelka byla nepřerušením řízení vystavena mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům. Odvolací soud však v napadeném rozhodnutí takový závěr neučinil. Naopak uzavřel, že všechny otázky významné pro projednávanou věc si jsou soudy oprávněny posoudit a vyřešit samy a přerušení řízení do skončení trestního stíhání zcela jiných osob by tak bylo nehospodárné. Nadto dle odvolacího soudu trpí žaloba vadou, která ji činí neprojednatelnou. Přípustnost dovolání přitom nemůže založit otázka, která nevychází ze závěrů, které odvolací soud ve svém rozhodnutí učinil, nýbrž z těch, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. , či jeho rozsudku ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. ).

Pro úplnost pak lze poznamenat, že dovolací soud ve své rozhodovací praxi dospěl k ustálenému závěru, podle kterého k důvodům, pro které dovolací soud může úvahu soudu o (ne)přerušení řízení dle revidovat, dovolací soud vyjadřuje ve svém rozhodování zdrženlivost s tím, že toto ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. , a rozhodnutí tam citovaná).

Jinými slovy postup podle záleží vždy na individuálních okolnostech a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená, zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně nevýznamné. Není věcí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, aby v konkrétních věcech přezkoumával úvahu, zda z hlediska hospodárnosti řízení je namístě je přerušit či nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. , a rozhodnutí tam citovaná).

Proto dospěl-li odvolací soud ze shora uvedených důvodů k závěru, že není namístě řízení přerušovat, pak nelze úvahu odvolacího soudu považovat za zjevně nepřiměřenou a rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s citovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalované podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 7. 2024

JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu