Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2027/2024

33 Cdo 2027/2024-364

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce M. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Brachem, LLM., advokátem se sídlem v Praze, Klapálkova 3132/4, proti žalované I. K. P., zastoupené Mgr. Pavlem Šťastným, advokátem se sídlem v Praze, Pařížská 131/28, o 51 051,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. -347, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha-východ („soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 51 051,32 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 7. 5. 2022 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 21 054 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II).

Krajský soud v Praze („odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 942 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce v zákonné lhůtě dovolání k Nejvyššímu soudu („dovolací soud“) a navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání dovozuje z „ “ , , v účinném znění, dále jen „ “. Namítá, že výsledek dovolání závisí na vyřešení otázky „procesního práva, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak,“ a to „protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. Dále dovolatel cituje § , 552, 553 a 579 , , (dále jen „o. z.“), a pasáže o výkladu projevu vůle z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. , rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. , ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. a ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. , a vytýká soudům obou stupňů nesprávné posouzení právního jednání smluvních stran, pokud dovodily, že po právní stránce účastníci smluvního vztahu uzavřeli nepojmenovanou smlouvu, a nesprávné závěry „při výkladu obsahu právního jednání, jelikož předmětem článku III odst. 1 písm. b) dohody měl být prodej učiněn kupujícímu nabízejícímu nejvyšší kupní cenu prostřednictvím stranami zvoleného zástupce, nikoliv pouze žalobkyní zvoleného zástupce“. Namítá, že nesouhlasil s prodejem prostřednictvím advokáta Mgr. Šťastného, který vykonával činnost realitního makléře bez potřebného oprávnění a žalovaná mu zaplatila 170 000 Kč. Cena jeho služby tak byla osminásobně vyšší než cena obvyklá a žalovaná porušením článku III dohody vědomě způsobila neplatnost právního jednání a svým jednáním způsobila žalobci škodu. Rovněž částka 5 000 Kč za běžný úklid panelákové jednotky je přemrštěná a dědicové tento náklad dopředu neschválili. Žalovaná tak neoprávněně započetla na svou povinnost vyplatit podíl na kupní ceně 2 333 333,33 Kč náklady ve výši 88 157,17 Kč, přestože byla oprávněna započíst náklady ve výši 37 105,85 Kč. Dovolatel nesouhlasí s právním závěrem, že se ve věci jedná o bezdůvodné obohacení, a má za to, že žalovaná je povinna mu nahradit škodu.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle věty první dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání ( věta druhá ).

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání není přípustné.

Podle standardní judikatury dovolacího soudu bylo-li odvolacím soudem rozhodnuto o více nárocích (právech) s odlišným skutkovým základem, je třeba zkoumat přípustnost dovolání ve vztahu k jednotlivým nárokům (právům) samostatně bez ohledu na to, zda byly uplatněny v jednom řízení nebo zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Tyto závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení provedené s účinností od 30. 9. 2017 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , dostupná na webových stránkách www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu).

V daném případě byly předmětem napadeného rozhodnutí dva nároky se samostatným skutkovým základem. Zamítnutá částka 51 051,32 Kč je tvořena částkou 1 666,67 Kč představující náklady za úklid bytu, který žalobce neodsouhlasil (a žalovaná si ji tak neoprávněně započetla proti podílu z prodeje bytu, který měla žalobci vyplatit), a částkou 49 438,65 Kč (podle žaloby správně 49 384,65 Kč), kterou si měla žalovaná na podíl žalobce započíst neoprávněně z titulu nákladů s prodejem bytu vynaložených za služby poskytnuté advokátem Mgr. Pavlem Šťastným (s nímž žalobce nesouhlasil a které podle žalobce převýšily cenu za realitní služby obvyklou). Ani jeden z těchto nároků tedy nepřevyšuje částku 50 000 Kč a nejde přitom ani o vztah ze spotřebitelských smluv, ani o pracovněprávní vztah.

I kdyby však nebylo dovolání nepřípustné podle a dovolací soud by s ohledem na nejasně vymezenou právní otázku považoval (v pochybnostech) dovolání co do hodnotového censu za přípustné (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. ), bylo by odmítnuto pro vady.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ) nebo vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Ústavní soudu)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Posouzení splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání není přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku, na jejímž vyřešení je napadené rozhodnutí založeno.

Dovolatel uvádí, že „výsledek dovolání“ závisí na vyřešení otázky procesního práva. Odhlédnuto od toho, že od 1. 1. 2013 (v důsledku změny provedené ) nemá žádné odstavce, a že vyžaduje, aby na vyřešení právní otázky záviselo napadené rozhodnutí a nikoli výsledek dovolání, žalobce žádnou otázku procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo, v dovolání neformuluje.

Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, dále shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Z výše uvedeného též plyne, že k založení přípustnosti dovolání nepostačí, aby – jak se nesprávně domnívá žalobce – dovolací soud měl posoudit určitou právní otázku jinak než (v napadeném rozhodnutí) soud odvolací, nýbrž aby tutéž právní otázku posoudil dovolací soud jinak než v některém ze svých předchozích rozhodnutí (srov. dikci ustanovení § 237 in fine „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“). Tento případ (jeden ze čtyř uvedených ve výčtu ustanovení § 237) přípustnosti dovolání tedy přichází v úvahu jen tehdy, má-li být změněna dosavadní ustálená rozhodovací praxe (judikatura) Nejvyššího soudu. Ani takovou právní otázku a s ní spojenou dosavadní judikaturu dovolacího soudu, kterou by měl dovolací soud přehodnotit, dovolatel neuvádí. Žádost dovolatele, podle níž „dovolacím soudem má být právní otázka posouzena jinak“, tak významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“.

Námitkami týkajícími se obsahu článku III smlouvy pak žalobce zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu, přestože od 1. 1. 2013 (účinnost novelizujícího , čl. II bod 7 jeho přechodných ustanovení a contrario) nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. ,).

Dovolání tak neobsahuje ani řádně vymezený důvod dovolání (zformulovanou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a kterou vyřešil odvolací soud nesprávně) ani vymezení přípustnosti dovolání. Tyto údaje se nepodávají ani z dalšího obsahu dovolání. Dovolatel pouze nastiňuje řadu otázek, s jejichž vyřešením odvolacím soudem v poměrech dané věci nesouhlasí, a polemizuje s jeho závěry.

Dovolací soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [ ve spojení s ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalované však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 7. 2024

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu