Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1322/2024

28 Cdo 1322/2024-407

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně M. V., zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1922/3, proti žalované I. Š., zastoupené Mgr. Michalem Šimků, advokátem se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, o zaplacení 84 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2023, č. j. -356, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 11. 2023, č. j. -369, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í( ):

1. Shora označeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) byl rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 4. 2023, č. j. -292, potvrzen ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 84 200 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změněn ve výroku II o náhradě nákladů řízení (výrok II) a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok III).

2. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalobkyně (dále i jen „dovolatelka“), v rozsahu meritorního výroku I, spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení právní otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené (formulovaná otázka týkající se posouzení uplatněného nároku na odměnu advokáta ve výši mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu i s použitím korektivu dobrých mravů), jakož i na posouzení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud podle mínění dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jestliže v situaci, kdy měly za nemravnou odměnu advokáta ve výši mimosmluvní odměny, soudy nehledaly takový způsob výkladu účastnicemi uzavřené smlouvy, jenž by vedl k závěru o platnosti smluvního ujednání o odměně, event. nezkoumaly, má-li žalobkyně právo na peněžitou náhradu za poskytnuté právní služby z titulu bezdůvodného obohacení).

3. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle ustanovení

4. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

5. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ).

6. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. , věta první, ); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).

7. K dovolatelkou nastolené otázce týkající se poměřování jí uplatněného práva korektivem dobrých mravů (případně zneužití práva), sluší se připomenout, že ustanovení zákona upravující korektiv dobrých mravů patří k normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které ponechávají na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností; odpovídající úsudek soudu musí být podložen relevantními skutkovými zjištěními a dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr o rozpornosti s dobrými mravy (srov. přiměřeně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. ), aniž by však bylo možno výslovně formulovat obecné řešení této otázky (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. ). Při posuzování rozporu s dobrými mravy přitom dává zákon soudu širokou možnost uvážení, aby jeho rozhodnutí v souladu s pravidly ekvity přihlíželo ke všem okolnostem posuzovaného případu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. ). Úzká provázanost s konkrétními skutkovými zjištěními pak zpravidla brání tomu, aby Nejvyšší soud, mající postavení přezkumné instance, korigoval v tomto směru závěry nalézacích soudů, nelze-li jim vytknout zjevnou nepřiměřenost v jejich úvahách (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. , a judikaturu v něm odkazovanou). [Závěry rozhodovací praxe přijaté k výkladu rozporu s dobrými mravy podle , , ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. z.“; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. .]

8. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu i Nejvyššího soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. , jehož konkluze byly reflektovány i Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. ; dále přiměřeně srovnej např. i nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. ) se pak podává, že uplatnění korektivu dobrých mravů není vyloučeno ani ve vztahu advokát – klient při účtování odměn za advokátní zastoupení podle advokátního tarifu [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)].

9. V tomto směru úvaha odvolacího soudu žádným defektem netrpí a nelze jí vytýkat ani nepřiměřenost (odvolací soud se konkluzím ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani Ústavního soudu, nastíněným výše, nikterak nezpronevěřil), v situaci, kdy měly soudy za zjištěné právě takové mimořádné okolnosti (při zohlednění specifických individuálních okolností případu), pro něž bylo lze označit požadavek žalobkyně na uhrazení požadované částky za nemravný. Úvaha odvolacího soudu vychází z komplexního posouzení zjištěných okolností (jež jsou do značené míry individuální a specifické), tedy nikoliv (jenom) z absence poučení klienta advokátem o tom, že se výše odměny (nebyla-li sjednána odměna smluvní) bude řídit advokátním tarifem a jaká je předpokládaná výše této odměny (jak dovolatelka odvolacímu soudu podsouvá při formulaci jí kladené otázky).

10. Dovolatelkou současně formulovaná otázka stran platnosti ujednání o smluvní odměně (na základě hodinové sazby) přípustnost dovolání založit nemůže již proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu v přítomné věci na jejím posouzení založeno není, a tedy ani z pohledu ustanovení na jejím řešení nezávisí (a tudíž nemůže být v rozporu ani s dovolatelkou citovanou judikaturou). Okolnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (že byla pro napadené rozhodnutí určující), je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle ; srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. . Již jen nad rámec uvedeného lze k žalobkyni kladené otázce dodat i tolik, že soudy v posuzované věci ani nedospěly k závěru o neplatnosti smluvního ujednání o odměně, nýbrž k tomu, že odměna nebyla ve vztahu k ceně právních služeb (týkajících se vypořádání společného jmění manželů, penězi ocenitelného plnění) sjednána vůbec, zatímco odměna hodinovou sazbou (na níž poukazuje dovolatelka v dovolání) byla ujednána toliko pro případ věci „penězi neocenitelné“. Pro rozhodnutí odvolacího soudu, jež je založeno na závěru o rozporu žalobního nároku s dobrými mravy, pak není určující ani posouzení otázky možné kvalifikace uplatněného práva kupř. i jako náhrady z titulu bezdůvodného obohacení (nehledě na to, že koncept dohody o vypořádání společného jmění manželů odvolací soud hodnotil jako pro zamýšlený účel zcela nepoužitelný a nadto ho žalobkyně poskytla žalované až po výpovědi smlouvy, v čemž je implicitně obsažen i ten závěr, že v tomto konkrétním případě se žalované ani žádného majetkového prospěchu plněním žalobkyně reálně nedostalo).

11. Ze shora uvedeného vyplývá, že zákonem stanovené předpoklady přípustnosti dovolání ( ) v posuzované věci nebyly naplněny. Dovoláním vytčená otázka (na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí) byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejsou dány důvody k jinému posouzení této dovolacím soudem již vyřešené otázky.

12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a ; žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit žalované v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, jež sestávají z odměny advokáta (za vyjádření k dovolání) ve výši 4 500 Kč [srov. , , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhrady za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1 008 Kč.

13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 7. 2024

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu