Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1283/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Arcibiskupství pražského, se sídlem v Praze 1, Hradčanské nám. 56/16, zastoupeného JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -96 ze dne 1. 3. 2022 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -72 ze dne 9. 9. 2021, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a korporace Vojenské lesy a statky ČR, s. p., se sídlem v Praze 6, Pod Juliskou 1621/5, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. U Krajského soudu v Praze (dále jen "nalézací soud") bylo k žalobě vedlejšího účastníka proti stěžovateli vedeno řízení podle části páté o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o nevydání specifikované zemědělské nemovitosti. Nalézací soud nejprve žalobu vedlejšího účastníka rozsudkem č. j. -37 ze dne 9. 12. 2019 zamítl, tj. nenahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, kterým byl stěžovateli vydán zemědělský pozemek (travní pás o výměře 283 m2 v k. ú. Věšín). Dospěl totiž k závěru, že funkční souvislost pozemku s dalšími pozemky ve vlastnictví stěžovatele (jimi obklopeného) ve smyslu , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je dána, neboť požadovaný pozemek tvoří jedinou přístupovou cestu k dalším pozemkům stěžovatele.

2. Na rozdíl od nalézacího soudu shledal Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") žalobu důvodnou a napadeným rozsudkem jí vyhověl - nahradil dotčené rozhodnutí Státního pozemkového úřadu a rozhodl, že sporný pozemek se stěžovateli nevydává. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") shledal toto rozhodnutí souladným s vlastní rozhodovací praxí, dovolání stěžovatele tedy odmítl jako nepřípustné.

3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen " ")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení ve spojení s d (dále jen " "), jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k této Úmluvě. Ústavněprávní deficity spatřuje stěžovatel v nepřiměřeně restriktivním výkladu podmínky funkční souvislosti ve smyslu , rozporném i s judikaturou dovolacího soudu [v níž podle stěžovatele existuje rozpor, neodstraněný prostřednictvím , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), což podle něj zprostředkovaně vede i k porušení y], jakož i v extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, jde-li o faktickou funkční souvislost dotčených pozemků.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zachovává zdrženlivost při zásazích, které by byly motivovány pouze nesouhlasem s odůvodněním či obecně s právními a skutkovými závěry obecných soudů, neboť nesprávná interpretace hmotného či procesního práva zásadně nemůže založit porušení základního práva na spravedlivý proces, vyjma situací, kdy by zasáhla některé z ústavních subjektivních práv [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 29. 5. 1997 (N 66/8 SbNU 149)].

6. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva, jichž se stěžovatel dovolává, napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Rozhodnutí obecných soudů nijak nevybočují z judikatury Ústavního soudu a jejich odůvodnění vyhovují požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudních rozhodnutí.

7. Restriktivní výklad podmínky funkční souvislosti vydávaného pozemku ve smyslu zmíněného , zastávaný Nejvyšším soudem, byl již předmětem ústavních stížností, dosud však nebyl ústavněprávně relevantním způsobem zpochybněn (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 3. 2019, či přímo ve vztahu ke stěžovateli usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 9. 2019, odmítající podané ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Přiléhavost (přesvědčivost, udržitelnost) obecnými soudy zvoleného výkladu dané právní normy a její následné aplikace je do značné míry odvislá od konkrétních skutkových okolností (jedinečnost umístění a využití každé požadované nemovité věci), v obecné rovině však nadále není přístupu dovolacího soudu co vytknout. V podrobnostech lze odkázat na zmíněná usnesení (dále i usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 2. 2019,

sp. zn.

ze dne 12. 8. 2019 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 11. 2019) a především na zamítavý nález

sp. zn.

ze dne 15. 2. 2022 (body 60-62 a 93); a není mu co vytknout ani při konkrétní aplikaci zastávaného výkladu na projednávanou věc.

8. Právě s ohledem na jedinečnost každého souzeného případu nesdílí Ústavní soud přesvědčení stěžovatele, že se Nejvyšší soud vydáním napadeného rozhodnutí zpronevěřil své dosavadní judikatuře (nebo její části) a že by tedy porušil y, nepředstoupil-li s věcí před velký senát.

9. Stejně tak neobstojí ani námitka extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Ve skutečnosti je skutkový stav nesporný, sporná je pouze aplikace ustáleně interpretovaného , tj. posouzení, zda je v projednávaných podmínkách funkční souvislost dotčených pozemků dána (odvolací soud sice uvádí v bodě 19 napadeného rozsudku, že dospěl i k odlišnému skutkovému závěru, ve skutečnosti však pouze táž interpretační východiska aplikuje na projednávaný případ odlišně od soudu nalézacího).

10. V judikatuře dovolacího soudu opakovaně zaznívá, že přístupová cesta sama o sobě nenaplňuje podmínku funkční souvislosti, neboť existují prostředky soukromého práva, jimiž si lze právo přístupovou cestu užívat obstarat i bez vlastnictví dotčeného pozemku; chybí tedy předpoklad, že bez vlastnické jednoty jsou dotčené pozemky jeden bez druhého bezcenné, že bez vydání požadovaného pozemku nebude moci jiná nemovitá věc náležející církevnímu subjektu řádně fungovat podle svého (dosavadního) určení - ve smyslu "skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití" (srov. zmíněná usnesení a

a jim předcházející rozhodnutí dovolacího soudu, nebo před nimi i stěžovatelem hojně odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ).

11. Konkrétně k věci stěžovatele pak dovolací soud uvedl: "Funkční souvislost pozemků totiž nezakládá sama o sobě jejich územní blízkost či sousední poloha - neplyne-li ze stavební či jiné hospodářské podoby nebo přírodního rázu pozemků, nemůže funkční souvislost s pozemkem tvořícím přístupovou cestu zakládat ani plánované využití oprávněnou osobou již vlastněných pozemků k budoucí výstavbě." Ústavní soud nemá, co by více dodal, předpokládá-li , že nemovitá věc ve vlastnictví státu funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí vlastněnou oprávněnou osobou ve smyslu tohoto zákona.

12. Stěžovatel totiž opírá svou argumentaci o existenci funkční souvislosti, která by mohla nastat někdy v budoucnu. V této souvislosti hovoří v ústavní stížnosti o svých stavebních pozemcích (p. č. 1490/2-7), ačkoli jsou v katastru nemovitostí vedeny jako součást zemědělského půdního fondu. Rovněž přístupová cesta, bez které se podle svého názoru pro nakládání se zmíněnými pozemky neobejde, není katastrálně zachycena. Nejeví se proto - navzdory přesvědčení stěžovatele - jako nedostatečné, odkazuje-li jej Nejvyšší soud na možná soukromoprávní řešení dané (či případně nově vzniklé) situace.

13. Rovněž odkaz stěžovatele na nález

sp. zn.

ze dne 16. 8. 2021 je nutno odmítnout jako nepřiléhavý, neboť v něm řešil Ústavní soud nikoli otázku funkční souvislosti pozemků vlastněného a k vydání požadovaného, nýbrž zastavěnosti pozemku jako překážky jeho vydání ve smyslu a f) Je-li naň stěžovatelem odkazováno pro důraz na princip in favorem restitutionis, doporučuje Ústavní soud zaměřit pozornost spíše k bodu 93 nálezu

sp. zn.

.

14. Jelikož tedy Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecným soudům z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jejich rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu